Trasa je dost náročná, výškový rozdíl mezi Olešnicí a Vrchmezím je více než pět set metrů. Tudy asi chodíval Krakonoš na námluvy za Kačenkou do její líbezné horské zahrádky na Bukačce, jak čteme v orlické pohádce. I dnes je to putování jako z pohádky. Cestou potkáme staré pokroucené buky na hřebeni hor, překvapí nás důkladnost mohutného hraničního opevnění, a budeme obdivovat mistrnou práci jednoho přemýšlivého tkadláka, jeho betlém z třicátých let minulého století.
Olešnice v Orlických horách – Šerlišský Mlýn 7,5 km – Šerlich (Masarykova chata) 9 km – Bukačka 10 km – Vrchmezí 13,5 km – Olešnice v Orlických horách, nám. 19,5 km
Olešnice v Orlických horách* je příhraniční obcí, sousedí s Polskem 18 km dlouhou hranicí. Leží v údolí Olešenky, obklopena na severu pohraničním hřebenem, na jihovýchodě masivem Vrchmezí. Je východištěm túr do severní části Orlických hor. Poprvé se připomíná v r. 1369. V 15. stol. byla v okolí objevena železná ruda, vznikly hamry a v r. 1607 byla osada povýšena na město. Ještě dnes zůstaly kolem Olešnice zbytky chodeb, štol a kutacích jam.
Lidé věří pověstem o ukrytých pokladech. Žil prý pod Vrchmezím bohatý mlynář a nechtěl dát svou dceru Hanu chudému Jakubovi. Dal mu tři roky na to, aby našetřil na polovinu mlýna. Jakub šetřil a po dvou letech mu peníze někdo ukradl. Zapíjel v hospodě svůj žal, tu si k němu přisedli tři muži a chtěli znát něco o starých důlních chodbách. Jakub to slíbil. Ráno se neprobudil ve své posteli, ale na vrcholu Vrchmezí a čekali na něj jeho včerejší známí. Zavedl je k opuštěnému dolu. Uvnitř našli veliké bohatství. Naplnili čtyři pytle a vrátili se nahoru. Jakub dostal jeden pytel a tak se mohl oženit s Hanou a šťastně spolu žili.V jiné pověsti se vypráví, jak kdysi u jednoho olešnického sedláka přenocoval dragoun. Sedlák mu ukradl peníze a zakopal je na poli. V usedlosti se od té doby začal zjevovat ohnivec. A nebyl klid, dokud na to místo nepostavili kříž. Po dlouhé době pak potomci sedláka zloděje poklad na poli opravdu našli. Na svažitém čtvercovém náměstí je barokní radnice z let 1707–09 (nyní zde sídlí Obecní úřad a expozice Betlémy Orlických hor) a v dominantní poloze nad náměstím kostel sv. Maří Magdaleny barokně přestavěný v letech 1702–04. Uprostřed stojí kamenná kašna z r. 1819 a dvě pískovcové sochy z r. 1718 a 1826.
Od turistické orientace na náměstí vykročíme po modrém značení směr Šerlišský Mlýn. Míjíme pěkné roubenky** a poblíž jedné z nich u orientace Horní Olešnice jdeme vpravo po lesní asfaltce, přes mostek překročíme Olešenku, ze silničky odbočíme vpravo a kolem roubené hájenky míříme vzhůru do lesa. Stoupáme vysoko nad Ruské údolí (vede jím pohodlná cyklotrasa na Šerlišský Mlýn) s občasnými výhledy vlevo, cesta se mění v pěšinu mladým lesem, pak travnatou cestou k vidlici asfaltek, zde se dáme vlevo vzhůru. Po chvíli silničku opustíme, odbočíme vpravo vzhůru přes mýtinu k turistické orientaci Nad Ruským údolím, západní rozcestí. Zde se zprava zezdola připojuje žlutá ze Sedloňova. Po 0,25 km vystoupáme k orientaci Nad Ruským údolím, východní rozcestí. Zde se naše modrá oddělí vpravo (směr Pod Sedloňovským vrchem 1 km) hustým mladým lesem. Dojdeme k ostré zatáčce asfaltky a po ní se dáme vlevo vzhůru a po 50 m opět vlevo na pěšinu vedoucí souběžně s komunikací.
Zde by měly být pozůstatky opevnění z třicátých let minulého století a vskutku vlevo u cesty poblíž lesní školky nalezneme velký bunkr a když zastavíme své kroky u pěkného výhledu západním směrem**, zapátráme alespoň očima v hustém lese a spatříme několik dalších pevnůstek. Brzy dojdeme k orientaci Pod Sedloňovským vrchem, překročíme asfaltku a pěšinou vpravo klesáme lesem opět na silničku. Rozlehlá přírodní rezervace Sedloňovský vrch na západním svahu stejnojmenného vrcholu chrání zbytky smíšených pralesních porostů jedlobučiny, smrku a jeřábu. Po silničce s doprovodem čisťounké bystřiny Bělé docházíme k významnému výletnímu místu Šerlišský Mlýn**. Z cesty se nám otevře pěkný pohled na hlavní hřeben hor. Hotel stojí na místě Postlerova mlýna, bývalo zde i několik chalup a hájovna. V r. 1902 začal mlýn sloužit jako vyhledávaný výletní hostinec, na pile poblíž se vyráběly šindele. Další přestavba se uskutečnila v letech 1929–30. Během 2. světové války v hotelu trávily ozdravné pobyty manželky nacistických pohlavárů. Silnice z Deštného byla postavena v letech 1957–58. Nyní slouží pro ubytování a stravování turistů kromě hlavní budovy též sousední chalupy Kačenka a Barborka.
Od turistické orientace stoupáme vpravo od parkoviště u hotelu příjemnou travnatou cestou po modré značce směr Šerlich. Brzy se za ohybem cesty objeví zelená střecha Masarykovy chaty. Odbočíme pěšinou vlevo vzhůru a jsme u turistické orientace Šerlich (1019 m) před Masarykovou chatou. Od chaty je pěkná vyhlídka především jihovýchodním směrem na hlavní hřeben***, my jdeme od orientace opačně po červeně značené Jiráskově cestě. Sledujeme tyčové značení a státní hranici.
Mírně zvlněnou příjemnou hřebenovou cestou dojdeme k národní přírodní rezervaci Bukačka***. Je nejvýznamnějším maloplošným chráněným územím v Orlických horách. Bylo zřízeno již v r. 1954 na ploše 50,74 ha. Chrání se pozůstatek zakrslého bukového pralesa s příměsí smrku a javoru. Buky staré dvěstě let jsou zde vzhledem k nadmořské výšce okolo 1000 m vysoké jen 15 m, jejich pokroucené kmeny se nehodily pro zpracování a tak můžeme obdivovat jejich bizarní tvary dodnes. Součástí rezervace je i rašelinná louka s podložím fylitických rul. Je tzv. praloukou, nikdy nebyla zalesněna. Bývá nazývána „botanickou zahradou Orlických hor“, vyskytuje se zde asi 250 druhů vyšších rostlin, včetně 14 chráněných, charakteristických pro hřebenové partie hor. Z nich připomínáme ty nejznámější – prhu arniku, oměj pestrý, oměj šalamounek, žebrovici různolistou, prstenec májový, zvonek širolistý, pětiprstku žežulník, bleduli jarní, violku dvoukvětou, pryskyřičník platanolistý, prstenec listenatý, starček potoční. Informační tabule je jedním z 8 zastavení naučné stezky Okolím Deštného. Stezka je dlouhá asi 15 km a je zaměřena na přírodu Orlických hor.
Od turistické orientace Bukačka pokračujeme stále po červené (směr Polomské sedlo). Pěkná cesta z drobného kameniva nás vede po hřebeni mezi buky a smrky, pak lehce klesá k turistické orientaci Polomské sedlo (1015 m). Po asfaltce vlevo bychom došli se zeleným značením na Sedloňovský černý kříž. My stoupáme vpravo vzhůru na Polomský kopec. Zde u orientace odbočuje žlutá do Sedloňova, na Vrchmezí nám zbývá 0,5 km. Na křižovatce jdeme vpravo otevřenou krajinou, mladým smrkovým lesem, stoupáme po hřebeni, otvírají se překrásné výhledy** vlevo na Olešnici.
Na vrchol Vrchmezí (1084 m), nejvyšší bod naší trasy, odbočíme několik metrů vpravo od cesty a od orientace. Je i nejvyšším bodem severní části hlavního hřebene Orlických hor. Za pěkného počasí skýtá úchvatné panoramatické výhledy. Jak líčí p. Chyský v průvodci Hory Orlické z r. 1913 – „K severu a k východu celé hrabství Kladské, lemované horami Sovími a Rychlebskými, s ohromnou skupinou Kralického Sněžníku s vysokou rozhlednou, za ním Jeseníky a před ním oba hřebeny Orlických hor s údolím Divoké Orlice s řadou dědin; k severu velbloudí hřbet Hejšoviny a táhlé stěny Broumovské. Do Čech viděti je přes Olešnici až na Krkonoše, na Středohoří, Kunětickou horu, k Hradci Králové až na Vamberk.“
Od poloviny 19. stol. stávala na vrcholu dřevěná věž k měřičským účelům, tzv. Schaubühne. V r. 1882 zde postavil Heinrich Rübartsch z německého Grünwaldu (nyní Zieleniec) turistický hostinec, na české straně byla postavena 16 m vysoká dřevěná rozhledna, nová, opět dřevěná se tyčila do výše 28 m. Rübartsch pocházel ze Sušicka z rodiny Rybářů, přál českým turistům, ubytovací hostinec i rozhledna byly hojně navštěvovány z české i z pruské strany hranice. Prý byly i stoly venku před hostincem umístěny tak, že na jedné lavici seděli hosté v Čechách a na protější již v Prusku. Tak praví dobový průvodce. Po smrti majitele se poměry změnily a v r. 1946 chata dokonce vyhořela a již nikdy nebyla obnovena. Jak vypadala, to si prohlédneme na dalším panelu naučné stezky a dozvíme se zajímavosti z historie turistiky v oblasti.
Po chvilce posezení s překrásnou vyhlídkou*** na Olešnici v klínu hor sestupujeme vlevo dosti strmě pěšinou mladým smrčím, nic nebrání dalším výhledům. Podle pověsti zde na úbočí nedaleko Vrchmezí je místo zvané Čertova zahrádka. To prý starý ovčák nosil v torně duši odsouzeného, až ji tady pohřbil. Nikdo se neodvážil sem vkročit, místo bylo hustě zarostlé a neviditelná ruka vetřelce odehnala. Jednou dvě ženy z Olešnice sbíraly na horách dřevo. Usedly, aby si odpočinuly. Když chtěly vstát, byly jako přilepené. Pak se přece jen nějak postavily a za nimi se škodolibě smál čert, jak je vylekal… Pěšina se změní ve vozovou cestu, z ní po chvíli odbočíme vpravo opět na pěšinu, míjíme další vyhlídkové místo s lavičkou, krytou stříškou. Na křížení cest jdeme cestou rovně dolů, přetneme dvakrát lesní asfaltku a vycházíme z lesa na louku. Držíme se pěšinou podél stromořadí v přímém směru, nejdeme luční cestou napříč loukou, která se nabízí.
Vpravo před námi bezlesý Panský vrch, tudy vede česko-polská hranice, vpravo v lesích se skrývá turistický hraniční přechod Olešnice v Orlických horách (Číhalka) se stejnojmennou chatou. Projdeme brankou ohrady, prokličkujeme mezi ovčím a kozím stádem a cinkání zvonců nás vyprovází k prvním roubenkám Horní Olešnice. Dáme se po silnici vlevo k náměstí. (Stravování,občerstvení: Orlický konzum, hostinec U pošmistrů, občerstvení; ubytování: horský hotel Čihalka (i rest.), horská chata Juráška, Klárovka, Rampušák, penzion Národní dům, Rozmarýnka.)
Tady můžeme navštívit unikátní Utzův mechanický betlém** v budově radnice (otevřeno: ST 15.30–17.30, SO 9–12 nebo po domluvě s průvodcem p. Vlčkem 494660226). Olešnický rodák Josef Utz (1896–1944) byl od mládí fascinován zařízením, vyrábějícím tajemnou sílu – elektřinu. Nechal si v domě svých rodičů instalovat dva tkalcovské stavy poháněné elektřinou, první v širokém okolí. Po první světové válce svoji tkalcovnu rozšířil, ale v době hospodářské krize tkalcování moc nevynášelo a tak jako únik od smutné reality začal sestavovat v patře svého domku velký mechanický betlém o půdorysu 5 × 2 metry. Po celé délce betlému u zadního trámu běží kovový transmisní hřídel začínající dřevěnou řemenicí. Transmise pohání pomocí hřídelů a řemenic posuvný i kyvný pohyb postaviček „daráků“, kráčejících k betlému. Nejjednodušší postavička nemá méně než 30 součástí. Každá je umístěna na samostatném čtyřkolovém vozíku s jednou nápravou ve tvaru dvojdílného klikového hřídele. Pákový mechanismus převádí otáčení hřídele při pohybu vozíku vpřed na kyvný pohyb nohou figurky. Vytvořil tak dokonalou iluzi průvodu přicházejícího oslavovat narození Ježíška. Ústřední scéna jesliček je ozvučena gramofonem. Josef Utz bohužel nestačil své dílo dokončit, zemřel na následky zranění. Po válce se betlém stal národním majetkem. Po smrti Utzovy ženy byl na přání její sestry Růženy Vlčkové uschován u rodiny Klárových a v r. 1967 byl uskladněn v Okresním muzeu v Rychnově. Po r. 1990 byl znovu sestaven a do provozu uveden v dubnu 2000.
Další doporučené cíle:
Dělostřelecká tvrz „Skutina“ – soukromé muzeum československého opevnění z let 1935–38, nedokončený systém chodeb a sálů o celkové délce asi 2700 m, u vesnice Sněžné jz. od Olešnice
Horský hotel Čihalka – hotel se stylovou restaurací a venkovním bazénem, objekt z r. 1869 v údolí 4 km vých. od Olešnice, vzdálený 0,5 km od turistického přechodu, východisko túry do polského letoviska Duszniki-Zdrój
(Doporučujeme průvodce po Orlických horách ze Zelené edice.)
