Náročná trasa, při níž poznáme pěkná údolí a projdeme část hřebenovky Javorníků. V nástupu na túru a v závěru můžeme využít i autobusové dopravy, výlet se tak dá zkrátit i pod 20 km.
Nový Hrozenkov – Vranča, autobus zast. 2 km – Hluchá, autobus zast. 4 km – Portáš, hotel 7 km – sedlo pod Kohútkou 8 km – Kohútka, vrchol 9 km – Kyčera nad Boroškou 11 km – Krkostěna, rozc. 12,5 km – Papajské sedlo 13,5 km – Kýchová, památník 15,5 km – Kýchová, autobusová zast. 17 km – Uherská, autobusová zast. 20,5 km – Uherská, rozc. U Holubů 24 km – Huslenky 26 km
Nový Hrozenkov*** leží v údolí i na svazích, sklánějících se k Vsetínské Bečvě. Vznikla z pasekářských usedlostí a jako Nová Dědina se uvádí před r. 1644. V r. 1670 byl majitelem panství Miklós Pázmány, jeho manželka (nebo dcera) se jmenovala Rozina – tehdy se také objevuje nové pojmenování obce Rozinkov či Rozinka. Jedním z prvních fojtů byl Michal Országh, maďarského původu. Rod Országhů byl nakonec v oblasti největší, v 19. stol. každý třetí byl Országh (či Orság). Známým se stal etnograf Josef Orság – Vranický, na jehož podnět vznikl dodnes uznávaný kroj, využívaný při slavnostních příležitostech. V letech 1671–1712 pracovala v údolí Březité sklářská huť. Od r. 1718 se už ves nazývala Hrozenkov a přívlastkem Nový byla odlišena od Starého Hrozenkova. Po zrušení nevolnictví tady v r. 1781 vypukl spor se vsetínskou vrchností, vojáci si s rebelií nedokázali poradit – nakonec byli čtyři hlavní vůdci odsouzeni ke ztrátě majetku a vyhnáni z panství, v r. 1785 se pak odbojní Valaši zavázali, že nebudou rozšiřovat své pozemky na úkor panského lesa. V r. 1820 vyrazili vojáci proti Országhům, kteří nechtěli platit velké daně z užívání panské půdy, a byli úspěšní – nejmocnější rod musel ustoupit. V letech 1848–49 zasahovalo vojsko znovu a dokonce byl uvězněn vůdce vzpoury Josef Országh, zvaný Řehák. Při východním okraji obce byla v provozu Karolinina huť, od konce 19. stol. Kohnova rašplovna nábytku.
V r. 1882 byla otevřena knihovna, jedna z nejstarších na Valašsku. Do Hrozenkova přicházeli i významní umělci (M. Aleš, J. Uprka, H. Schwaiger). Ve druhé polovině 19. stol. se více než 1000 místních obyvatel vystěhovalo do Texasu. Vedle moderních objektů se v obci dochovalo i několik roubených chalup na kamenné podezdívce (např. čp. 452 z r. 1830, čp. 205 z r. 1850). Nejvýznamnější je roubená lidová chalupa čp. 451 datovaná r. 1835, příklad trojdílného komorového typu. Štíty a zdobení bílým vápnem kolem oken byly vytvořeny podle návrhu Karla Langra z r. 1953. V roubeném domě je Památník Antonina Strnadela (1910–75), známého valašského malíře. V přízemí je stálá expozice salašnického nářadí a náčiní (např. tu objevíme ovčí zvonce) s kresbami A. Strnadela a K. Langra, dokumentujícími salašnictví (velký návrh sgrafita Vyhánění ovcí na salaš byl vytvořen v r. 1936 pro místní salašnickou výstavu). V podkroví je galerie. (Otevřeno: červen – září ÚT–NE 10–17 h.) Památník najdeme prakticky v centru pár kroků od silnice (směrem k Bečvě). Ve středu obce stojí jednolodní kostel sv. Jana Křtitele z r. 1789 s cenným vnitřním zařízením (oltář, pocházejí z r. 1690, sem byl dovezen ze zrušené svatyně v Bruntálu). (Ubytování, stravování: hotel Lidový dům PO–ČT 10–22, PÁ–SO 10–23, NE 9–21).
Ze středu obce vyrazíme po modré turistické značce, po mostě přejdeme Bečvu a z hlavní komunikace uhýbáme do půvabného údolí Vranča**. (Ubytování, stravování: hotel Permoník, 9–22 h.) Mírně stoupáme až ke konečné zastávce autobusu v Hluché – tady opustíme silnici a zatočíme vpravo. Přetneme louku a v lese už se trochu zadýcháme, výstup je strmější. Míjíme několik rekreačních objektů, přetneme sjezdové lyžařské tratě a staneme u horského hotelu Portáš (ubytování, stravování PO–ČT, NE 9–22 PÁ, SO 9–23 h).
Tady se napojíme na červenou hřebenovku – jdeme vpravo mírně zvlněným převážně bezlesým terénem s mnoha rekreačními objekty a lyžařskými zařízeními především na severních svazích. Procházíme sedlem pod Kohútkou (ubytování, stravování: horský hotel Kohútka), kam ze slovenské strany vyšplhala silnička, a kolem chat stoupáme na Kohútku. Odtud klesáme širokou cestou do sedla Nad Polanou. Dále pokračujeme bukovým lesem prakticky bez výhledů k rozcestí Kyčera nad Boroškou. V další části se cesta zužuje, jdeme pěšinou smrkovým lesem, místy vykáceným a mírně stoupáme na Krkostěnu (867 m). Další úsek je trochu složitější, sestup do Papajského sedla (691,5 m) může být za mokra až nebezpečný. Úzká pěšina vyžaduje kvalitní obuv a zvýšenou pozornost.
V Papajském sedle se rozhodneme, kudy dál. Klasická hřebenovka k Makytě je prakticky bez výhledů, Makyta je kopec dosti hrozivý a pěšiny obtížně schůdné. Nic tedy nepokazíme, když v Papajském sedle zatočíme vpravo po žluté turistické značce na pohodlnou silničku, klesající do hezkého údolí Kýchové*. Míjíme památníček a ozdravovnu. U autobusové zastávky U Čechů zatočíme na vedlejší komunikaci vlevo, stoupáme po loukách, lesem a mezi pastvinami, až dorazíme na zelenou turistickou značku. Zatočíme vpravo příjemnou cestou podél Uherského potoka*. Cesta nás přivede k silničce, po ní dorazíme k autobusové zastávce. Pokud nic nejede, netrapme se – byť po silničce, ale pohodlně, vlídnou krajinou, s pohledem na rekreační objekty, scházíme údolím k rozcestí v údolí Zděchovky a pak vpravo po modré do Huslenek*, odkud se případně vlakem vrátíme do Nového Hrozenkova.
(Doporučujeme průvodce po Beskydech z edice Česko všemi smysly.)
