Hora Smrk (1276 m) je nejvyšším místem v oblasti. Ať se na ni podíváte z kterékoliv strany, budí respekt. Spolu s Malým Smrkem a okrajovými vrcholy (Smrček, Malý Smrček, Skalka, Šance, Samorostlý, Trojačka) tvoří typický masiv Moravskoslezských Beskyd modelovaný vrstevnatým godulským pískovcem. Výstup je namáhavý, dá se to ale zvládnout. Od Horní Čeladné nám stoupání přišlo o něco milosrdnější – jde se lesem a ten „krpál“ není tolik vidět. Cesta od Ostravice je jasná – dobře je znát, kolik výškových metrů stále zbývá…
Ostravice – rozc. u Horní Čeladné 6 km – Polana, rozc. 11 km – Smrk 14,5 km – Smrk, sedlo 15,5 km – Ostravice 22,5 km
Od nádraží, které je konečnou železniční tratě z let 1905–08 (původně vedla až do Bílé) jdeme po modré turistické značce. Ta stoupá do kopce mezi vilovou zástavbou, pak po cestě otevřeným terénem, až vyústí na silničku (vjezd povolen), směřující od Ostravice do Horní Čeladné. Silnička stále stoupá až do sedla pod Smrčkem (vpravo občerstvení: hostinec Smrček, PÁ 16–22, SO, NE 10–22 h). Následuje pohodlné klesání – stále po úzké silnici. Míjíme hezkou hájovnu a takřka po okraji lesa dorazíme na turistické rozcestí. Přímo bychom došli k dřevěné kapli v údolí Čeladenky. My se obracíme vlevo a po červené značce se vydáváme vzhůru.
Sledujeme lesní silničku, která vytrvale stoupá – prakticky „bezbolestně“ nabereme solidní výšku. Vydýcháme se na rozcestí Polana, od rozcestí nad Horní Čeladnou jsme vystoupali 340 m. Zbývá ještě 400 výškových metrů. Od Podolánky sem vyústila modrá značka. Vzhůru pokračuje jen červená. Opouštíme pohodlnější komunikaci, pokračujeme lesní cestou, stoupání je strmější. Přetneme lesní silničku a určitě se zastavíme u lovecké chaty Hubertka. Už proto, že vlevo od ní pár kroků je pramen vody. Zbývá závěrečný úsek – od Hubertky to jde strmě, pak se cesta přece jen trochu zmírní, posledních pár metrů a můžeme se rozhlédnout z vrcholu Smrku**.
Úzká pěšina nás vede dál – kolem kamenné mohylky, památníčku Johna Lennona – na turistické rozcestí u Malého Smrku, na vrcholu můžeme odbočit. Po strmém klesání se pěšina ostře stáčí vlevo, jdeme v pěkně prudkém srázu, až na širší cestu. Po ní pár kroků vlevo – nepřehlédneme odbočku doprava, opět po pěšině. Klesáme, cesta je trochu pohodlnější, před námi se otvírá nádherné panorama**. Následuje další prudká změna směru, serpentýnou se dostaneme na rozcestí, zatočíme vpravo a opustíme širokou cestu pěšinou vlevo dolů. Přivádí nás k potoku a na silničku, která spojuje jednotlivé rekreační objekty na jižním okraji Ostravice. Scházíme po silnici, před mostkem uhýbáme vpravo (mineme-li odbočku, nikam se neztratíme, silnička vede správným směrem) a mezi zahradami klesáme až k hlavní silnici, procházející Ostravicí. Vlevo pak směřujeme k železniční stanicí.
Obec Ostravice* pod přehradou Šance vznikla spojením moravské Ostravice, slezských Hamrovic a osady Beskyd – dnes je co do počtu chat a rekreačních chalup největší rekreační lokalitou v Beskydech. Obec vznikla v 16. stol., v 19. stol. byly uvedeny do provozu hamry – pracovaly až do r. 1926. V r. 1858 byla založena velká pila. V okolních lesích se pálilo dřevěné uhlí. V místní části Hamrovice (na pravém břehu Ostravice) na tzv. Ďábelském ostrově je srub P. Bezruče z r. 1935 (dnes sezónně otevřené muzeum). Barokní budova fojtství pochází z r. 1789.
(Doporučujeme průvodce po Beskydech ze Zelené edice.)
