Průmyslové město Kopřivnice se prostírá v pěkné poloze při potoku Kopřivničce mezi vrchy Bílá hora a Červený kámen. Je ideálním východiskem pro výlety do Štramberské vrchoviny, na hrad Šostýn, do Štramberka i do dalších zajímavých obcí v okolí. Náš výlet nepatří mezi nejdelší, je však charakteristický značnými výškovými rozdíly. Zadýcháme se zejména při výstupu na Bílou horu a do Janíkova sedla, odměnou nám však budou krásné výhledy, zajímavé přírodní partie i turisticky atraktivní historické objekty. O jídlo a pití si starosti dělat nemusíme, na trase je několik dobrých možností k občerstvení.
Kopřivnice, žel. st. – Kopřivnice, kostel 0,5 km – Kopřivnice, fojtství 1 km – Váňův kámen 1,5 km – Štramberk, pod Bílou horou 3 km – Trúba 3,2 km – Štramberk, nám 3,5 km – Štramberk, žel. st. 5 km – Lichnov 8,5 km – Lichnov, host. Okluk 9,5 km – Janíkovo sedlo 11 km – Šostýn 12 km – Kopřivnice, žel. st. 13,5 km
Původní ves Kopřivnice** vznikla pod hradem Šostýnem ve 2. polovině 13. stol. Okolní krajina byla osídlena již v pravěku. U Šutyrovy studánky pod Červeným kamenem bylo archeologicky zkoumáno rozsáhlé sídliště lidu popelnicových polí z 1. tisíciletí př. n. l., později využívané i Kelty. Samotná Kopřivnice se poprvé připomíná až v r. 1382. Její centrum leželo v místech pravděpodobného keltského sídliště na ostrově potoka Kopřivnička. V r. 1621 přepadli ves vzbouření Valaši a vydrancovali ji. Původně zemědělská obec nepříliš velkého významu zažila překotný rozmach teprve v 19. stol. V r. 1813 tu byla založena továrna na fajánsové zboží a v r. 1850 zřídil syn kopřivnického fojta Ignác Šustala v hospodářském stavení u starého fojtství továrnu na kočáry. Protože výroba vzkvétala a původní prostory již nedostačovaly, založil Šustala na kraji vsi novou výrobnu. Ta se rychle rozrůstala, kopřivnické kočáry se s úspěchem prodávaly do celého Rakouska.
Po zahájení provozu na železniční trati ze Studénky do Štramberka v r. 1881 se Šustala rozhodl rozšířit produkci své továrny i o železniční vagóny. Ani to však nebylo poslední slovo: v r. 1897 vyjel z bran kopřivnické továrny kočárový automobil nazvaný „Präsident“, první vozidlo tohoto druhu v Rakousku-Uhersku. Následovala řada vozů typu Tatra se vzduchem chlazeným motorem, která Kopřivnici proslavila po celém světě. Dnes jsou osobní vozy pouze doplňkovým sortimentem zdejší továrny, prestiž firmy obhajují v poslední době zejména kamióny, které pravidelně přivážejí trofeje z velkých světových soutěží, m. j. ze závodu Paříž–Dakar. Zásluhou zdejšího rodáka Emila Hanzelky vzniklo v r. 1947 Lašské muzeum, jehož součástí bylo i Muzeum automobilů. To se v poslední době přestěhovalo do nového objektu v blízkosti městského úřadu.
Kopřivnice se může pochlubit řadou významných rodáků. Patří k nim světově proslulý malíř a ilustrátor Zdeněk Burian (1905–1981), olympionik Emil Zátopek (1922), který v letech 1949–55 vytvořil na běžeckých tratích od 5 do 30 km osmnáct světových rekordů, dále Josef Vermiřovský, automobilový závodník, Zdeňka Vermiřovská, olympijská vítězka ve sportovní gymnastice, hudební skladatel Zdeněk Petr aj. V r. 1910 byla Kopřivnice povýšena na městečko, v r. 1948 získala městský statut.
Od žel. stanice půjdeme mírně dolů k hlavní ulici, po které prochází modrá turistická značka – dáme se po ní vlevo do středu města, ke kostelu sv. Bartoloměje, trojlodní novogotické stavbě s výraznou věží v průčelí, vystavěné v r. 1894. U kostela stojí socha T. G. Masaryka. Modrá značka pokračuje stále po hlavní ulici, asi 300 m za kostelem zahne vpravo, přejde přes potok a zamíří k areálu bývalého hřbitova*, chráněné kulturní památce. Až do r. 1898 tu stál cenný dřevěný kostel sv. Bartoloměje ze 16. století, pro zchátralý stav rozebraný. Dnes je tu jen parkově upravená plocha, obehnaná kamennou zdí, a při ní hrobka rodiny Raškovy, zakladatelů bývalé továrny na hliněné zboží a majoliku, v horní části pak kaple s hrobkou zakladatele automobilového průmyslu Ignáce Šustaly (1822–1891). – Za hřbitovem pokračujeme mírně vzhůru k silnici a po ní vlevo k budově starého fojtství**, dnes sídlu kopřivnického muzea. Fojtství čp. 1 je ve svahu stojící přízemní objekt, krytý mansardovou šindelovou střechou, vystavěný na starších základech v r. 1789 Jakubem Šustalou. Ve vedlejší stodole zahájil v r. 1850 Ignác Šustala výrobu kočárů, která položila základy pozdějšímu podniku Tatra. Na zahradě stojí studna, krytá roubeným přístřeškem. (Muzeum otevřeno celoročně denně od 9 do 15.30 h.)
Za muzeem pokračujeme ještě krátce po silnici, asi po 150 m na rozcestí u kamenného kříže zahneme na polní cestu vpravo. Značka nás vede mezi zahrádkami, za nimi na kraji louky vzhůru podél meze (ne vlevo k čerpadlu). Po chvíli se objeví pěšina, která projde křovinatým porostem a zamíří doleva k Váňovu kameni*, asi 15 m vysokému vápencovému útesu, vyčnívajícímu v širém poli na východním svahu Bílé hory. Původně se mu říkalo Čertův kámen a býval spojován s pověstí o čertu, který ho tu upustil. Kdysi prý byla u paty kamene upálena mladá čarodějnice. Pamětní deska na skále připomíná, že se v těchto místech v r. 1695 shromáždili účastníci selského povstání z Kopřivnice a okolních vsí. Vzpoura poddaných vypukla na protest proti surovému zacházení hukvaldského hejtmana Maxmiliána Harasovského, kterého povstalci napadli a jeho statek v Trnávce vypálili. V táboře u Váňova kamene se shromáždilo asi 1500 mužů, kteří odtud vyjednávali s hejtmanem přerovského kraje Františkem z Oppersdorfu. Jednání nakonec skončilo úspěchem povstalců, kterým byla snížena robota. U Váňova kamene bylo zjištěno pravěké osídlení.
Od skaliska, na které můžeme při troše opatrnosti od severní strany vylézt, nás modrá značka vede vzhůru pěšinou k široké cestě na kraji lesa. Půjdeme po ní několik metrů vpravo, na rozcestí u pamětního kamene z r. 1934 odbočíme vlevo do lesa. Kámen s nápisem Hrstkova cesta připomíná aktivní působení MUDr. Adolfa Hrstky, štramberského starosty, v Klubu českých turistů. – Cesta zvolna stoupá lesem a postupně se stáčí vlevo. Dojdeme k rozcestí – vlevo vede neznačená cesta k vrcholu Bílé hory, naše modrá značka však zahýbá vpravo mírně dolů alejí lip. Postupně mineme několik opuštěných lomů a zvolna sestupujeme k okraji Štramberka***. Přejdeme rozcestí turistických cest Pod Bílou horou a míříme ke štramberskému hradu, jemuž dominuje okrouhlá věž zvaná Trúba**.
Projdeme hradním areálem kolem chaty dr. Hrstky a po schodech sestoupíme na štramberské náměstí. Stále po modré značce pokračujeme jižní částí kolem starých roubených domů až k rozcestí, kde se zprava přidá červená značka. Ta nás povede několik dalších kilometrů. Přejdeme křižovatku a pokračujeme rovně; v místech, kde silnice zahýbá vlevo, vystoupíme na lávku přes kolejiště a sestoupíme z ní u žel. stanice Štramberk. Za ní jdeme po silnici, která stoupá po západním úbočí Červeného kamene. Vlevo se objeví úzký pás louky s malým rybníčkem a několika chatami. V nejvyšším místě stoupání se dáme vlevo na širokou cestu, která projde samotami Kouty a pokračuje mezi poli k Lichnovu. Z cesty se nám otvírá překrásné panorama* hlavních beskydských vrcholů a hřebene Ondřejníku. Sestoupíme do Lichnova a u kostela se napojíme na silnici. Ves uličního typu byla založena v r. 1293. Farní kostel sv. Petra a Pavla* je klasicistní stavba s půlkruhovým presbytářem a průčelní věží z r. 1794. V interiéru je unikátní raně barokní oltář z r. 1661. Kostel má pěknou polohu na břehu potoka a je obklopený starými lipami. (Občerstvení: hostinec Na obecní, ÚT–ČT 10–22, PÁ 11–23, SO, NE 10–22 h.)
U kostela červenou značku opustíme a dáme se bez značení vlevo po hlavní silnici. Procházíme obcí, položenou v údolí potoka, až na její severní konec. Na křižovatce silnic u bývalého hostince Okluk se k nám zprava přidá žlutá značka, která nás bude provázet po zbytek cesty. U hostince se dáme vlevo na cestu, která krátce sleduje potok, pak přejde na druhý břeh a začíná stoupat, zprvu loukou, pak lesem. Dost prudce vystoupíme k loučce s osamoceným stavením, projdeme lesem k menšímu potoku a v závěru opět přes louku dojdeme k rozcestí několika cest v Janíkově sedle. Neznačenou širokou cestou vlevo bychom mohli vystoupit až na vrchol Červeného kamene* (690 m), výrazného kopce Štramberské vrchoviny, s pěkným výhledem. Žlutá značka nás však vede dál v přímém směru po široké lesní vozovce. Mírně klesáme, brzy se po naší pravé ruce objeví výrazné vápencové bradlo zvané Raškův kámen*. Před ním odbočíme vpravo na lesní cestu, ze které vede významová odbočka (150 m) kamenitou pěšinou vzhůru ke skále. Cestičkou, opatřenou zábradlím, můžeme vystoupit až na vrchol s vyhlídkovou plošinou. Před námi se otevře pěkný pohled na Červený kámen s lyžařskými sjezdovkami, na Kotouč a Štramberk s Bílou horou.
Stejnou cestou se vrátíme na žlutou značku, která pokračuje po vrstevnici kopce Pískovna (584 m). Jak napovídá jméno, vrch je tvořen pískovcem. V lomu na jihovýchodním svahu se lámaly pískovcové kvádry na stavbu hradu Šostýna. V závěru sestoupíme na rozcestí, dříve zvané Rozcestí čarodějnic – to proto, že se tu prý kdysi scházely na nečistých rejdech čarodějné bytosti. Poblíž rozcestí si můžeme všimnout valů, obklopujících obdélný prostor. Jsou to hráze rybníka, který byl součástí vnějšího opevnění Šostýna – jev u výšinných hradů dost neobvyklý. O kus dál se dostaneme k rozcestí Šostýn, z něhož vede krátká významová odbočka (100 m a zpět) do hradních zřícenin.
Hrad Šostýn** byl založen pravděpodobně ve 2. polovině 13. století. Podle původního německého pojmenování Schauenstein, Schorn- stein či Scheibstein je za zakladatele možné považovat buď olomouckého biskupa Bruna ze Schaumburku nebo hraběte Jindřicha ze Schornsteinu. První historická zmínka o hradě je z r. 1347. Sloužil jako opěrný bod biskupského panství a záštita postupující kolonizace této podhorské oblasti. Byl zničen pravděpodobně v r. 1428 při tažení husitů do Slezska, zůstal pustý a rychle se měnil v trosky. Dochovaly se příkop a dva valy, oddělující areál od okolí, příkop mezi hradem a předhradím, na vlastním hradě pak zříceniny zdí hradeb, paláce a věže. V letech 1935–38 členové KČT hrad prozkoumali a objevili dva prostorné sklepy a další části objektů, které byly konzervovány. Díky iniciativě kopřivnického muzea je areál čištěn a konzervován i v posledních letech. Vyčistěn je zejména spodek původně dvoupatrového paláce, část obvodových zdí a na skalisku za příkopem pozůstatek obranné věže.
Od hradu sestupuje žlutá značka do spodní části Motýlího údolí, odkud vede významová odbočka k Jasníkově studánce. Na přitesaném balvanu vidíme pamětní desku místního básníka Adolfa Jasníka (vl. jm. Míček) z r. 1934. Na kraji lesa roste mohutná lípa, pojmenovaná Žižkova, s pamětním kamenem. Od ní míříme k silnici u koupaliště na kraji Kopřivnice, po které pokračujeme mírně dolů kolem moderních objektů, mezi nimiž je i krytý plavecký bazén, zimní stadión, otevřený stadión s plochou dráhou, tenisový areál a j. Značka nás dovede až k přejezdu, za železniční tratí se dáme vpravo k žel. stanici. (Ubytování, stravování: hotel Tatra P BEAM, 87 pokojů, 2 apartmá, 129 l. + 89 přistýlek, tel. 0656/72 14 05–6, 72 14 12–14, dvě restaurace, snack bar, noční vinárna; hotel Stadión, 30 pokojů, 50 l. + 5 přistýlek, tel. 0656/81 17 70, 81 17 72, restaurace a samoobslužná jídelna; ubytovna a. s. Tatra č. 1151, 124 l. ve 2–3lůžkových pokojích, tel. 0656/41 352; ubytovna a. s. Tatra č. 869, 20 pokojů, 40 l., bez stravování; turistická ubytovna Pod lesem, 2–3lůžkové pokoje, 120 l., tel. 0656/40 726, 72 13 57; internáty střední průmyslové školy (pouze během letních prázdnin), 50 pokojů, 150 l., tel. 0656/40 726, 72 13 57; motorest Lubina, 4 pokoje, 8 l., tel. 0656/41 324, restaurace; tenisové kurty, 24 l. ve 4 a 6lůžkových pokojích, tel. 0656/80 22 88, 0602/52 38 77.)
(Doporučujeme průvodce po Beskydech ze Zelené edice.)
