Na unikátní rozhlednu na hřeben Chřibů

Roštín – Vlčák – Brdo – Roštínská kaple – Roštín – 11 km, mapa KČT č. 89 – 90

Nejprve se musíme „vymotat“ z Roštína

Od turistické orientace, kterou nalezneme v Roštíně nedalekokostela, stoupáme po žlutě značené cestě obcí vzhůru, pak se dáme po panelové silničce, končící u vodárenského objektu. Následuje poslední rovný úsek před stoupáním – polní cestou vedoucí otevřeným terénem mezi poli směrem k lesu. Tady si všimneme, že vlevo ze zalesněného hřebenu na nás vykoukne vršek rozhledny, náš dnešní hlavní cíl. V lese zahneme vlevo na úzkou pěšinu a začínáme strmě stoupat. S trochou nadsázky lze říci, že pěšina místy míří nahoru téměř kolmo. Pro cyklisty tato trasa rozhodně není vhodná.

Pak se cesta rozšiřuje, a i když se stoupání zmírňuje, stále pokračujeme lesem vzhůru, pak po úzké pěšině odbočíme vpravo a konečně si můžeme vydechnout. Teď už pohodlně a po rovině přicházíme k významnému turistickému rozcestí Vlčák, odkud se rozbíhají značené trasy na všechny strany. V okolních lesích je skryto několik skalisek, např. Gavendova, Ovčácká a další. Kdysi se zde těžil kámen na stavbu protektorátní dálnice, dnes skaliska slouží horolezcům. Na rozcestí zvolíme červenou turistickou značku (také cyklostezka č. 5158), která bude naším průvodcem až k rozhledně Brdo. Široká silnička se vlní, střídá se mírné klesání i stoupání, kráčíme pohodlně po hlavním hřebeni Chřibů.

Zbývá vystoupit na nejvyšší chřibský vrchol a pokochat se výhledy

Trasa ale není příliš dobře značená, na rozcestích vždy jdeme stále rovně po silničce. Vpravo si všimneme něčeho, co by vlastně v lesích normálně ani nemělo být – jsou to betonové pozůstatky Baťovy dálnice, pravděpodobně odvodňovací propust nebo něco podobného. Následuje rozvětvení cest, kde odbočíme ostře vlevo vzhůru a za chvíli znovu vlevo vzhůru a přijdeme na vrchol Brdo s nadmořskou výškou 587 m. Může nás jen těšit, že jsme překonali převýšení 300 m a tak jsme „dobyli“ nejvyšší chřibský vrchol. Teď už nás čeká jen výstup na vyhlídkovou věž, kam vede 16 venkovních a 99 vnitřních schodů. Kruhový výhled je fantastický – nabízí se pohled na téměř celou Moravu a za příznivého počasí jsou prý vidět dokonce i Západní Tatry nebo Malá Fatra.

Když jsme se dostatečně pokochali dalekými výhledy, prohlédneme si při sestupu z rozhledny výstavu fotografií o její stavbě, další obrázky nám ukazují zbytky plánované Baťovy dálnice a další zajímavosti v okolí. Pro znavené turisty je v sousedství rozhledny i přístřešek pro občerstvení. Od nádherné novodobé stavby sestoupíme podél pomníčku lesníka k turistické orientaci Pod Brdem. Tady stojí poměrně velký přístřešek, v němž se dá dokonce rozdělat i oheň. Dřevěná stavba je určená zejména pro lyžaře a patří k objektům budované lyžařské dálnice napříč Chřiby. Tady zvolíme zelenou značku a po ní odbočíme vlevo do pěkného bukového lesa.

Po strmém klesání sevám může trasa zdát krátkou

Zpočátku je cesta celkem pohodlná, pak ale začíná strmě klesat, přetne lesní silničku a stále míří dolů. Přivede nás k potoku, kde se pěšina poněkud narovná. U turistické orientace Roštínské polesí (434 m) zjistíme, že jsme již klesli o 153 m a tady se k nám zprava směrem od Bunče připojí žlutá značka. Stále sestupujeme až k Roštínské kapli z roku 1907, kde vytéká pramen s opravdu dobrou pitnou vodou. K odpočinku tu vybízí upravené prostředí a několik laviček. V tomto místě žlutá značka končí, do centra Roštína přijdeme po zelené značce kolem chat a koupaliště.

Komu by se zdálo, že námi nabízená trasa je příliš krátká, může si ji o cca 6 km prodloužit: od rozcestí Pod Brdem pokračuje červená značka lesní cestou kolem Vylízané skály k turistické křižovatce Bunč se známou turistickou chatou. Po prohlídce a případném občerstvení žluté značení strmým klesáním míří k orientaci Roštínské polesí a po chvíli k Roštínské kapli. Tady žluté značení končí, odtud do Roštína vede značka zelená.

Roštín (278 m)

Obec patří k nejstarším na Kroměřížsku, poprvé je zmiňována v listině krále Václava I. z počátku roku 1240 a o deset let později je celá ves uváděna jako majetek velehradského kláštera. Uprostřed Roštína stávala kdysi dřevěná zvonice, kterou v roce 1701 nahradila zvonice zděná. V roce 1777 byla ke stávající zvonici přistavěna kamenná kaple sv. Anny, ta byla v letech 1847 – 1848 zbourána a na jejím místě vyrostl nový kostel sv. Anny, jehož kostelní věž tvoří původní kamenná zvonice, zvýšená v roce 1887 do dnešní podoby. Na náměstí stojí pomníkse jmény padlých roštínských občanů v průběhu obou válek. Pomník, který zdobí busta prvního československého prezidenta T. G. Masaryka, je dílem roštínského rodáka Petra Kubáčka z Morkovic. Jihovýchodně od obce Roštín se nad údolím Roštínského potoka nachází bývalý panský dvůr Kamínka, přestavěný na rekreační areál.

Jihozápadně od obce Roštín, u silnice z Cetechovic, stojí vpravo někdejší roštínský farní kostel sv. Jakuba Většího, známého pod jménem Jakoubek. Stavbu obklopuje hřbitov s vysokou ohradní zdí. V minulosti kostel obklopovala malá osada Jablonná, která prý byla zničena tatarskými vojsky v druhé polovině 17. století. Původně románský kostelík byl goticky přestavěn, další rozsáhlá přestavba se uskutečnila v letech 1638 – 1644. Dnešní podoba svatostánku pochází z poslední rekonstrukce, která se uskutečnila kolem roku 1742.  V interiéru je oltář s obrazem sv. Jakuba z roku 1793 od holešovského malíře Jana Chambreze a dva náhrobky Zástřizlů z poloviny 16. století.  Kříž na hřbitově zhotovili roštínští kamenosochaři v roce 1760.

Vlčák (561 m)

Vlčák patří k nejvyšším chřibským vrcholům a v  minulých dobách býval významnou křižovatkou tří poštovních cest. Dnes je neméně důležitou křižovatkou, ale turistických cest a cyklostezek. Poblíž turistické orientace stojí poměrně rozlehlé stavení se sousedním hospodářským dvorem, jehož dnešní podoba pochází až z doby po druhé světové válce. Dříve tu stávala panská hospoda, patřící k blízkému cetechovickému dvoru. V souvislosti s rušením poštovských tras poštovní stanice ztratila na významu a hostinec byl v roce 1764 prodán do soukromých rukou. Prvním majitelem byl František Rosý, pak jeho syn Josef. Někdy v druhé polovině 19. století získal objekt rodina Váňů a jejich potomci dnes využívají stavení k rekreačním účelům.

Koncem 19. století se z hostince stala turistická útulna. Pravidelným hostem na přelomu 19. a 20. století se stala rodina uznávaného astronoma, fyzika a učitele Františka Nábělka (1852 – 1915). Ten zde téměř každé prázdniny prováděl různá astronomická měření a pozorování, jejichž závěry byly zveřejněny v soudobých periodikách a dvou knihách. Za jeho nejvýznamnější dílo je považována velká mapa hvězdného nebe. Jezdily sem také jeho děti, synové František a Vojtěch – vynikající botanici a dcera Anna, klavírní virtuoska.

Už od počátku války se Váňovi zapojili do protifašistického odboje. V roce 1943 byli otec a jeho dva synové zatčeni a uvězněni. Otec zahynul v koncentračním táboře a synové se po propuštění z vězení přidali k partyzánům.

Poblíž objektu byla poměrně nedávno postavena telekomunikační věž a v blízkém okolí bývalé hospody se nachází zajímavé skalní útvary – skály Gavendova, Vodová, Endlicherova a Janečkova, na nichž jsou patrné stopy po letité lomové činnosti. Kámen se tu těžil ještě počátkem čtyřicátých let 20. století v souvislosti s nedaleko plánovanou Baťovou dálnicí. Asi 200 m severně od Vlčáku se také nachází jeden z pramenů řeky Kotojedky.

Brdo (587 m)

Nejvyšší místo Chřibů získalo svůj název Brdo podle starého nářečního slova brd, které označovalo zalesněný kopec obvykle se skalnatým vrcholem. Brdo je vyšším vrškem dvojvrcholu hory, na které jsou dodnes patrny zbytky významného pravěkého hradiska. Zbytky valového opevnění dosahující výšky až 2 m jsou dobře znát na jihovýchodním svahu. Hradisko o rozloze asi 4,5 ha bylo objeveno v roce 1887 Olomouckým muzejním spolkem a poprvé popsáno v roce 1890 Františkem Přikrylem.

Na vrcholu Brda stávala již v minulosti 20 m vysoká dřevěná rozhledna, která ale dosloužila a v sedmdesátých letech 20. století musela být stržena. Podnět k výstavbě nové vyhlídkové věže vzešel od Ing. Zdenka Zálešáka z Lesů ČR a od představitelů Mikroregionu Chřiby. Stavba byla zahájena v říjnu 2001 a slavnostně otevřena o tři roky později – dne 28. října 2004 rozhlednu vysvětil olomoucký arcibiskup a moravský metropolita Jan Graubner za přítomnosti více než tisícovky turistů.

Kamenná rozhledna byla postavena podle projektu architekta Svatopluka Sládečka (New York) z kvalitního pískovce z lomu Žlutava a ze dřeva z místních lesů stylem tzv. kyklopského zdiva. Její výška je 23,9 m, po překonání 115 schodů vystoupáte na krytou vyhlídku, odkud je možné spatřit hřebeny Chřibů, Drahanskou vrchovinu, Hostýnské a Vizovické vrchy, za dobré viditelnosti i Bílé Karpaty, Jeseníky nebo Beskydy. Uvnitř této unikátní věže zaujme výstavka fotografií s údaji o její výstavbě, nebo fotografie pozůstatků Baťovy dálnice ve zdejších lesích.

Zdejší rozhledna je první kamennou rozhlednou, která byla postavena po více než sedmdesáti letech na území České republiky a mohla se tak zařadit po bok prvorepublikových rozhleden či rozhleden z dob Rakousko – Uherska. Necelý kilometr odtud jihozápadním směrem je jen o metr nižší druhý vrchol, Malé Brdo (586 m), s jednou z posledních triangulačních věží u nás. Roštínská kaple (315 m) z roku 1907 se nachází při zelené turistické značce asi 1,5 km od Roštína. V jejím výklenku stojí socha Panny Marie, pod kapličkou vytéká pramen pitné vody.

Bunč (479 m)

Turistická chata Bunč, původně nazývaná Turistická útulna hostinská na Bunči, leží na samém vrcholu hlavního chřibského hřebene při silnici mezi obcemi Zdounky a Modrá. Tudy vedla už v dávné minulosti tzv. Hradská cesta z Uherskohradišťska na Kroměřížsko a Brněnsko. Podle starých historických záznamů někde v těchto místech stávala zaniklá ves Rudy, zmiňovaná ještě v roce 1481 jako součást panství Zdounky, kde bývalo pravděpodobně i strážní místo. Některé prameny uvádějí, že místo získalo svůj název Bunč po uherskohradišťském advokátovi Kristiánu Alexovi Buntschovi, který měl do těchto míst utéci někdy v polovině roku 1680 z morem postiženého města Uherské Hradiště.

Kroměřížský Klub československých turistů vybudoval na Bunči v roce 1921 turistickou útulnu, která tehdy patřila k nejlépe vybaveným turistickým objektům v republice. Ve 30. letech minulého století se začal připravovat projekt první československé dálnice, která měla vést přímo přes Bunč. Hlavním iniciátorem stavby byl tehdy J. A. Baťa a v roce 1939 začaly první přípravné práce. Od začátku roku 1942 byla útulna na Bunči, tehdy již pod německou správou, využívána jako kanceláře a ubytovna technického personálu, ale ještě téhož roku byla stavba dálnice zastavena.

K výjimečně dramatickým událostem došlo na Bunči na samém sklonku 2. světové války. Dne 29. 4. 1945 zde měli členové chřibského partyzánského oddílu Olga předat zástupcům velení partyzánské brigády Jana Žižky zajatého německého generálmajora Hugo Müllera, velitele 16. pancéřové divize SS. Ve stejnou dobu přijelo na Bunč zvláštní fašistické komando a v následující přestřelce byla většina příslušníků SS pobita. Předání zajatce se neuskutečnilo, partyzáni se s ním museli vrátit na základnu a ještě téhož dne německý oddíl útulnu i s přilehlými objekty vypálil. Nejenom tyto osudové okamžiky, ale i události z nedaleké Salaše dodnes připomíná kamenný památník na Bunči s devatenácti jmény padlých partyzánů a na budově turistické chaty je pamětní deska se jmény tří padlých partyzánů, kteří zahynuli přímo na Bunči.

V roce 1946 členové KČT zahájili obnovu budovy, po roce 1990 se jako nájemci budovy vystřídalo několik provozovatelů a od roku 2004 je majitelem a provozovatelem akciová společnost Rudolf Jelínek.