„Okrajový“ vrcholek Malé Fatry – Suchý (1468 m n. m.) – občas nedostojí svému jménu a turistu řádně překvapí. I tak ale stojí za to si na něj vyšlápnout! A třeba rovnou zpátky – není čeho litovat!
Pořád nahoru, a pak ještě výše!
O otevřeném a nezalesněném jihozápadním vrcholku Malé Fatry – Suchém (1468 m n. m.) padla zmínka už dávno v článku o přechodu Malé Fatry, ale skoro zapadla v textu a já jsem si říkal, že bych rád ještě tomuto vrcholku, na němž jsem již několikrát měl možnost stát, věnoval jeden samostatný článek – a třeba ne tak bohatý na umělecký text, jako na pár fotek z výstupu.
Ačkoliv se dá na vrcholek dojít mnoha způsoby (uvedeme si tu zřejmě všechny kromě „hřebenové varianty“ a dalších složitějších cest vzhůru), připomeneme si zde ten „nejvíce chozený“ – uvozovky píšu proto, že pro toto moje tvrzení neexistuje žádná podpůrná statistika, ale je to pouze a jenom můj odhad.
Jedna cesta totiž vede z Turčianských Kl’ačan, které leží na břehu Váhu, a vede nahoru po zelené turistické značce, cestou je jako zastávka nejvhodnější Chata na Kl’ačianskej Magure (1145 m n. m.), krásně zakousnutá ve svahu nabízející množství pohoštění…
Druhá možná cesta na vrcholek Suchý (1468 m n. m.) je po řluté turistické značce z osady Lipovec nedaleko zmiňovaných Turčianských Kl’ačan, která se však na Chatě na Kl’ačianskej Magure (1145 m n. m.) napojuje na zelenou turistickou značku a následně dochází na vrchol.
Třetí stezka na vrchol začíná v obci Varín (362 m n. m.) a vede po zelené turistické značce a následně se napojuje na vrcholku Javorina (1150 m n. m.) na červenou turistickou značku vedoucí vzhůru.
Zato čtvrtá varianta vede okolo několika „památek“ či zajímavých míst, nicméně stoupá skoro stejně jako zbylé dvě cesty. Červená turistická značka této stezky pro nás začne v osadě Strečno (350 m n. m.), kam se dá dojet vlakem i autobusem, s výhledem na stejnojmennou zříceninu hradu tyčící se majestátně nad řekou Váh. Tento kamenný klenot a symbol zdejšího žilinského kraje vznikl již na přelomu 13. a 14. století a pokud vás zajímá historie více, můžete se prokliknout sem. Je samozřejmě možné ho navštívit a prohlédnout z blízka.
Stezka se line podél toku Váhu a po opuštění osady a protnutí krátké mýtiny vstupuje do lesa na dno Starohradské doliny (420 m n. m.), v níž mírně stoupá po lesní cestě. Náhle však prude odbočuje vpravo do strmého svahu, po deštích často nepěkně podmáčeného. Po několika minutách pěšina doráží k zřícenině a zbytkům Starého hradu, obrovské prolézačce pro dospělé. Kamené stěny se vypínají nad ztrácejícími se svahy dolů do Váhu – majestátní podívaná pod nohy na kraj medvědů – kdo ví, zda se směrem ke kamenným zbytkům právě nějaký nedívá.
Od této chvíle je třeba se nadechnout a připravit na tisíc výškových metrů stoupání. Kopec se jen tak nenarovná, pěšina z počátku balancuje na úzkém žebru svahu nad váhem a je jenom málo míst na odpočinek. Čas od času se otevřou výhledy na protější zalesněné svahy se stopami po kácení stromů a nebo třeba i na Biele skaly (1448 m n. m.) nahoře na hřebeni Malé Fatry. Když už si turista myslí, že v kopci zůstane navěky a že se snad i raději vydá dolů, les se otevře, prosvětlí a cesta na chvíli narovná, aby skoro po vrstevnici dorazila na krásnou zelenou louku, na níž dohlíží z vrchu legendární a skvělá Chata pod Suchým (1075 m n. m.) nabízející nejen různá gastronomická překvapení, dobré pivo a milou obsluhu, ale také ideální místo k odpočinku. Více (ceny ubytování,..) o chatě se dozvíte přímo zde. Od chaty je samotný vrcholek s klečovým porostem s viditelnou pěšinkou stoupající vzhůru krásně vidět, a tak lze u poskytovaného občerstvení dohodnout s ostatními taktiku k závěrečnému útoku. A poku přeje počasí, je vidět i dolů směrem k Žilině na zdejší kraj…
Od chaty vede cesta dál prudce vzhůru po jakési sjezdovce otevřeným terénem, po několika stech metrech se napojuje na červenou turistickou značku také zelená z obce Varín (362 m n. m.), vrcholek Javorina (1150 m n. m.) je tedy dosažen a další bod na mapě zaškrtnut.
Stezka snadno traverzuje terénem a po menším stoupání přichází na rozcestí Príslopu pod Suchým (1202 m n. m.), odkud se lze dostat nahoru na hřeben i spodní variantou po žluté turistické značce. Od tohoto místa je to již jenom většinou boj o poslední zbytky energie, protože se následujících dvě stě metrů převýšení na vrcholek nedá vůbec zadarmo. Pěšina se ztrácí a zase objevuje mezi klečemi a stoupá prudce po bělavých kamenech, výhledy přibývají, nicméně po všem, čím si prozatím musel člověk projít, to není nic extra a vlasně to jenom doplňuje dnešní skládačku náročnějšího výstupu. Konečnou odměnou budiž dosažení vrcholového kříže s upnutou slovenskou národní vlajkou!
Výhledy z vrcholku jsou vskutku báječné, na všechny světové strany – vidíme na hřeben Malé Fatry přes Biele skaly (1448 m n. m.) až po Malý Kriváň (1671 m n. m.) a dále například Malé Karpaty, Nízké Tatry, Bílé Karpaty a další a další pohoří, jejichž výčet by zabral celý odstavec. Občas se však stane, že z těchto výhledů není nic – třeba když se člověk vydá nahoru v nestabilním počasí a dožene ho mlha, všechno pokryje a zůstanou tak jen oči pro pláč. Avšak hlavu vzhůru, i taková návštěva hor se počítá a turistika je jich plná!
A protože náš dnešní jednodenní výlet a připomenutí si krásného kopce na okraji Malé Fatry končí zde, je třeba se vydat dolů – nejlépe jinou cestou, než kterou jsme přišli. A pokud opravdu počasí nepřeje, je nejvhodnější cesta dolů přes některou z místních horských chat, které nabízejí různé léky na zahojení ran z „bezvýhledového dne“ …
