Seakajak se vám nebude hodit jen na moři. I na klidné vodě řek v české kotlině lze dělat zajímavé výpravy. Již pět let se pravidleně koná společná plavba z Prahy do Mělníka!
O sepsání krátké historie plaveb do Mělníka mně požádal jejich neúnavný organizátor Stanďoch. A protože jeho přání je mi rozkazem, s velikou radostí tak činím. Pojďte a poslyšte bohatou historii plaveb z Prahy do Mělníka na mořských kajacích.
Trasa
Podle všech měření je trasa z Tróje (startuje se pod kanoistickým kanálem) k mostu za soutokem Vltavy a Labe v Mělníce, dlouhá zhruba 45 km. Po cestě jsou 3 komory:
Klecany: říční kilometr 37,5 km
Dolanská komora: říční kilometr 26,7 km
Miřejovice: říční kilometr 18,0 km
A na kajakáře ještě čeká jez ve Vraňanech. Ten se vždycky přenášel (a asi vždycky přenášet bude). Pro vysílené vodáky je přenášení těch zhruba 400 m docela vyčerpávajících. Ale je to takový bod zvratu, protože od tohoto místa řeka konečně teče. A tak spuštění lodě do vody za jezem znamená, že vás čeká už jen posledních 11 kilometrů, kdy se moc pádlovat nemusí.
Doba jízdy bývá každý rok podobná. Startuje se kolem půl osmé a dojezd bývá ve chvíli, kdy se začíná stmívat, tedy kolem páté hodiny odpolední.
1. ročník – 2008 (jaro)
Podle vzpomínek hlavního organizátora Stanďocha z vodácké prodejny a půjčovny HG Sport se ten úplně první ročník konal naprosto netradičně – na jaře. Akce se odehrála 1. 5. 2008 a účastnilo se jí 5 kajakářů: Stanďoch, Had, Lenka, Indián a Vlastík.
Pamětníci zmiňují, že se k výpravě chtělo připojit pět vodáků, kteří jeli po Labi z Čelákovic. Vltavská část byla na soutoku dříve a setkání prý bylo moc pěkné. Všichni doteď litují, že se tato myšlenka již nikdy neopakovala.
2. ročník – 2008 (podzim)
Ačkoli se v podstatě nejedná o druhý ročník, protože se jel ve stejném roce, přesto jej za ročník počítáme. Jel se 22. 11. 2008. (Tímto zmatením se vysvětluje, proč je tak těžké dopočítat se, kolikátý je aktuální ročník).
Počet kajakářů strmě rostl – z původních pěti na celých 12 kajaků. Po cestě padal sníh, takže to byla správná polární výprava. Stanďoch k této výpravě dodává, že nejel, protože měl rýmičku a tak dělal výpravě řidiče. A z paměti vytáhl i potupnou historku o tom, jak mrazem lehce přešlí účastníci chtěli plavbu předčasně ukončit 11 km před Mělníkem. Jenže Stanďoch je odbyl s tím, že stejně nakupuje vánoční dárky a nepřijede na místo dříve, jak za hodinu. A tak jim nezbylo, než dojet až do cíle.
3. ročník – 2009
V tomto ročníku bylo konečně nalezeno správné datum konání akce, totiž státní svátek 17. 11. 2009. Opět vzrostl počet kajaků – jelo již 26 lodí, včetně prvního grónského kajaku.
Celkově byla tahle jízda dost vtipná. Proslavil se při ní i vtipný komorník v Miřejovicích. Když viděl tu pestrobarevnou skvadru, která se mu nahrnula do komory, opustil dobrovolně teplo svojí budky a s rukama v kapsách komentoval ze břehu to nadělení slovy: „Tedy už jsem komoroval ledaccos, ale eskimáckou vesnici ještě ne!“
4. ročník – 2010
V tomto ročníku jsem se neúčastnil, sbíral jsem důležité znalosti pro další ročníky a tak jsem byl na Vysočině na kurzu ZDrSEM Vodák. Proto zde disponuji jen květnatým článkem a vyprávěním kamarádů z Grónského klubu. Jízda se konala už v ustáleném datu 17. 11. 2010 a zase jelo o něco víc lodí – tentokrát už 39 kajaků.
Celou akci předznamenal příšerný večírek v klubu Válec. Nikdo z jeho účastníků není dodnes schopen podat relevantní informace o tom, co všechno se pilo a kdo na čem spal. Každopádně to ale muselo být veliké.
Na druhý den bylo podle fotek standardní počasí (zima a zataženo), ale o jízdě se mi nepovedlo zjistit nic podstatného.
5. ročník – 2011
Opět se jelo v domluvený den – 17. 11. 2011 a podle Stanďochových poznámek to byl: „Masakr!!! 59 kajaků, cestou snad 3 plavci, zima, celé to bylo dlouhé a roztahané. Tomuto ročníku navíc předcházel večírek na Tróji… No, bylo to náročné!!!“
Ano, musím jenom souhlasit. Večírek, který ozdobila i dvojice místních bezdomovců, byl výživný. Já jsem si navíc řekl, že k plavbě do Mělníka tak nějak patří nová loď a tak jsem ještě v předvečer, uprostřed večírku pokřtil funglnového Charona. Ovšem „na holou“, jenom v plavkách.
Jízdu vylepšil Dušan Mariner Festa, který důkladně zamaskoval sebe i svou loď a jel jako Viking. Jeho kajak byl velmi důstojný. Při jízdě jsme se hodně zasekli na komoře v Miřejovicích, slabší kusy zde umíraly mrazem a padaly jako mouchy.
6. ročník – 2012
Datum a čas bez změny – šestý ročník proběhl opět 17. 11. 2012. Zase trochu narostl počet lodí – 61 (z toho 7 deblů), ale snad díky větší zkušenosti jezdců, vše proběhlo daleko hladčeji. Počasí bylo takové – listopadové. Teplota kousek nad nulou, zataženo a mlha.
Jisté je, že 17. 11. budeme zase v Tróji!
Stanďochu díky! Ačkoli sám přiznáváš, že nemáš rád masové akce, i přesto se rok co rok staráš o stále se zvětšující dav kajakářů. Podle mě tahle tradice nemá chybu. I když si pokaždé, když se před setměním blížím ke známé siluetě mělnického zámku, říkám, že tohle nemám zapotřebí a příště už nepojedu, stejně se od začátku listopadu zase těším! A evidentně nejsem sám.
A co na to celé Stanďoch? Když jsem se ho zeptal, zda by chtěl k tomuhle článku něco dodat, poslal mi strohou odpověď, která ale historii seakajakových plaveb Praha – Mělník charakterizuje líp, než celé moje povídání:
„Co bych k tomu měl dodávat? Prostě dalšího 17. 11. v Tróji! A zase ta pakárna “
Více se o seakajakingu dočtete na Hedvabnastezka.cz
