Na liberecký Ještěd v kterékoliv roční době

Liberecká špička

Výrazná domimanta Liberecka na „předměstí Jizerských hor“, typická svou stavbou navrchu dokreslující a dotahující vrchol do úplné špice, je vhodná k návštěvě naprosto kdykoliv a řadí se mezi kopce s celoroční turistickou vytížeností. Není se čemu divit, výhody silně převažují – Ještěd (1012 m n. m.) je nedaleko velkého města, nahoru a zpátky je to velmi solidní a na turistiku bohatý půldenní výlet, vrcholové partie nabízí horský terén a nahoře čeká milovníky architektury jedna z nejvíce ceněných staveb Čech (a Moravy i Slezka) – restaurace a hotel (+ vysílač, rozhledna, meteostanice,..) Ještěd, o výhledech z tohoto výrazného vrcholku se nemusím určitě ani zmiňovat!

Mám rád, když se lze někam dostat velmi snadno bez použití osobního automobilu a Librec, respektive Ještěd, je na to přímo ideální. Do podhorského města vklíněného mezi Lužické a Jizerské hory, vedou velmi kvalitní dálkové spoje z celé republiky, těžiště je samozjřemě vlakové-autobusové nádraží. Tam taky náš dnešní liberecký výlet začneme.

Zmatek, hluk a chaos vlakového nádraží (k němuž směr cesty vede, i když přijedete autobusem..) se vyplatí rychle opustit, namířit si to do nádražního podchodu a projít pod všemi kolejemi až dozadu, kde ústí podél menší průmyslové zóny do ulice Nádražní, z níž po několika metrech uhneme doleva do klesající, úzké a trochu špinavé uličky Cechovní, která nás dovede až na „hlavní“ ulici Ještědskou, po níž jede tramvaj č. 2 a 3 až za město v našem směru (lze nastoupit a průchod periférií města si ušetřit..) až do Horního Hanychova. Sledujme chvíli koleje tramvají a s občasným výhledem na majestátní Ještěd s množstvím jeho sjezdovek pokračujme přímo „za nosem“ k němu – ať už budeme sledovat koleje důsledně, nebo se ztratíme v některých bočních uličkách mířících rovnoběžně s nimi, protneme po čase modrou turistickou značku, která je poznávacím znamením, že je veškeré město za námi a zbývá „jenom“ výstup nahoru na horu. Nebo narazíme na rozcestník v Horním Hanychově; výsledkem je to jedno.

Velký rozcestník Horního Hanychova na rohu parkoviště a pod lanovkou nabízí variantu červené „velké“ stezky či modré „kratší“ varianty, pro výstup nahoru zvolíme druhou zmíněnou. V ulici plné nově postavených domů a budoucí zástavby K bucharce uhněme prudce vpravo do lesa na stoupající pěšinu, otevřeným lesem kamenitou stezkou dorazíme až k silnici, přejdeme ji a opět se napojíme na výraznou cestu vzhůru; stezka je místy rozbitá, množství kamenů v některých ročních obdobích znesnadňuje dobrou chůzi (při menší sněhové pokrývce pozor na namrzlá místa; stejně jako při tání..). Cesta nahoru je zdánlivě nekonečná, nekončí ani u Kříže lesníka Dvořáka, ani u další silnice, kterou modré značení protíná. Výhledy zatím téměř nejsou, vše je obklopeno povětšinou jehličnatým lesem, okolo výškové kóty 800 metrů nad mořem začíná stezka více a více stoupat, dostává se k rozcestníku Nad Výpřeží s červenou turistickou značkou a následně společně s ní úzkým průřezem v lese šplhá pod vrcholek Ještědu (1012 m n. m.). Závěrečné desítky metrů, než se turistická cesta napojí na asfaltovou silnici vedoucí na vrchol, jsou kamenité, prudké.

Vrcholek hory nemá snad ani jednu vadu na kráse. Ani gigantická stavba hotelu-restaurace-meteorologické stanice-vyhlídky nepůsobí nijak drasticky a právem sklízí na českém i mezinárodním poli ceny architektů. Nechybí ani vyhlídkové místo s pohledem daleko dovnitř České republiky i na druhou stranu do Německa, které je hned za humny. Na východě vzrůstají Jizerské hory, zahlédnout lze nejvyšší horu Smrk (1124 m n. m.) a část Krkonoš, Český ráj na jihu je rovněž na dosah ruky. Ve výčtu by šlo pokračovat. Opravdu je zřejmě jenom několik míst v naší zemi nabízející tolik přírodních a horských krás najednou v plné síle. Unikátní je i velká socha Dítěte z Marsu, pro někoho kontroverzní záležitost, pro jiného umění, po dalšího kýč či úsměvný doplněk již tak netradičně „pojatého“ vrcholku hory.

Z vrchu dolů

Povinná zastávka na kávu, čaj či větší jídlo v restauraci se může prodloužit dle našeho spěchu zpátky či aktuální kondice a počasí. Nikam se ale nevyplácí spěchat, kouzlo Ještědu (1012 m n. m.) vás jen tak nepustí. Zpátky se můžete vydat buď stejnou (nejkratší – pomineme-li sestup pod lanovkou) cestou, po modré turistické stezce, nebo dále po červené přes horskou chatu Ještědku a například následným přímým sestupem pod lanovkou, nebo až celým „červeným okruhem“ přes ještědské Pláně a následně dolů do Horního Hanychova lesní cestou, odkud lze dojít do centra Liberce pěšky jako na počátku v opačném směru, nebo nastoupit na tramvaj a ušetřit si tak pochod ne příliš zajímavou částí města.

Nezapomeňme se před odjezdem ještě naposledy podívat směrem u unikátně „pojaté“ středoevropské hoře; určitě se shodneme všichni na tom, že by její návštěva měla patřit na seznam každého vzorného turisty a horala. Ať už chcete, nebo ne …

Trasa

Liberec – Horní Hanychov – modrá turistická značka vzhůru – Ještěd – horská chata Ještědka – Pláně – Horní Hanychov – Ještěd (cca 18km)