Na kole vinicemi Köszegu

Lázeňské město Bük

Míříme do lázní Bük , jednoho z nejmladších lázeňských měst v Maďarsku. Jeho historie se začala psát před necelými 30 lety, kdy hledači vody narazili čirou náhodou na termální prameny s vysokým podílem minerálů léčících hlavně poruchy pohybového ústrojí a využívaných v poúrazové terapii. Dnes na tomto místě stojí moderní lázeňský komplex, jehož součástí je i  vyhlášené golfové hřiště klubu Birland Golf Country. Odkládáme kola u pokladny a za chvíli se již noříme do teplé vody jednoho z mnoha bazénů. S očima přivřenýma se necháváme nadnášet vířící teplou vodou, která odplavuje únavu z nohou, zapomínajíce na čas i strasti života. Balzám na tělo i duši. V duchu dávám za pravdu Hippokratovi, otci medicíny, že vodní kúry jsou jedním ze základních léčebných postupů.

Město Köszeg

Nic netrvá věčně a tak znovu do sedla kola a zanedlouho již vidíme siluety města Köszeg, jednoho z nejstarších v Maďarsku, pyšnícího se bohatou minulostí a krásným a zachovalým centrem. Nelze přehlédnout jeho dominantu, hrad ze 13.stol., pojmenovaný podle hejtmana Miklóse Jurisicse, jež město v roce 1532 úspěšně bránil proti nájezdům Turků. Celých 25 dnů se dokázal bránit přesile vedené sultánem Sulejmanem. Do města přijíždíme pozdě odpoledne a tak nám není dáno slyšet zvony, které se každý den v 11 hodin rozeznívají nad městem a připomínají hrdinný odpor jeho obránců Pomalu projíždíme impozantní Bránou hrdinů postavenou na počest 400. výročí odporu proti Turkům na náměstí se zachovalými domy, nad jejichž střechy vysoko vyčnívají věže kostelů Srdce Ježíšova a Emmericha, v jehož kryptách spí věčný spánek hejtman Jurisics Miklós. Toulám se městem a ze všech stran na nás dýchá atmosféra středověku. Stačí popustit uzdu fantazii u sklenky vína v některé z mnoha vináren v úzkých uličkách a rázem se ocitáme několik staletí zpět v době, kdy na téže místech sedávali měšťané, řemeslníci nabízeli své výrobky a město žilo čilým ruchem. Je to neopakovatelný zážitek na závěr dne plného pohody.

Chráněnou krajinou oblastí Köszeg

Vstáváme s trochu těžkou hlavou, zásoby energie jsme možná doplnili více, než je zdrávo. Ale když to víno je tak zrádně lehké a s přibývajícími doušky chutná víc a víc! Vycházející slunce ozařuje Pannoskou nížinu a přebytečné cukry v těle spalujeme šlapáním do pedálů. Cestu do cíle dnešní etapy, Szombathely, volíme oklikou podél rakouské hranice Chráněnou krajinou oblastí Köszeg, velké botanické zahrady v přírodě, kde rostou vzácné druhy alpských rostlin. Kdo by čekal rovinu charakteristickou pro Maďarsko, byl by překvapen: nejvyšší hora v okolí měří 726 m! Kopečky jsme překonali, s lehkým srdcem jsme minuli několik vinných sklípků a na obzoru vidíme siluety velkého města. Jen kousek nám zbývá do Szombathely, „maďarské Paříže“, města s krásným historickým jádrem a bohatou minulostí sahající daleko před náš letopočet.

Szombathely, „maďarská Paříž“

Město založil sám císař Claudius v r.43 př.n.l. a stalo se kulturním střediskem římské provincie Pannonia. Plni očekáváni vstupujeme do Muzea Savaria, kde vidíme důkazy o osídlení z doby kamenné i pozůstatky po Říši Římské: zbytky svatyně bohyně Isis, základové zdi veřejných budov, lázní, celnice, kanálů i původního povrchu silnice. Nechybí ani torza soch z Capitolia. Exkurze do dávných dějin nám v tuto chvíli připadá nadbytečná, sedáme na kola a vyrážíme do historického centra. Míjíme gotický farní kostel Sv. Elizabeth ze 14.stol. s velkolepým barokním portálem, vedle stojící Františkánský klášter a biskupský palác na náměstí, jehož slavnostní sál patří k nejkrásnějším barokním sálům v Maďarsku. Nevynecháme ani návštěvu skanzenu ve Vas, kde 37 budov složených do malé vesničky, kde nechybí ani dřevěná zvonice, vodní mlýn či kovárna, představuje typický způsob venkovského života v minulosti. Přestože se stavební sloh výrazně liší od nám známých horských chalup či jihočeských statků, něco společného přeci jen mají – účelnost a řemeslný um předků.

Irena Špringlová, CK Trip