Na kole Solnou komorou

Nízké domy, z nichž některé ještě mají šindelové střechy, několik kostelů, zámek Ort na umělém ostrově na jezeře. Jakoby se tu nic od minulého století, kdy se město stalo dostaveníčkem rakousko – uherské smetánky, nic nezměnilo. Pouze zvuky probouzející se přírody ruší ticho, které nás obklopuje. Ten pohled je svým způsobem vzrušující, je to odměna za brzké vstávání a namáhavý výstup. Nikdo z nás nemluví, sledujeme měnící se obrazy nabízené přírodou a nasáváme energii slunce a okolních hor. Přivírám oči, v paměti lovím něco z historie a představuji si život, který zde po staletí pulzoval.

První zmínky o jezeře a Gmundenu pocházejí z doby před více 2000 let, kdy tuto oblast navštívili všudypřítomní Římané při své expanzi na sever. U jezera se jim jistě líbilo, nazvali jej Lacus Felix. Svoje stopy zde rovněž zanechali Keltové, město bylo centrem dodnes obdivované keltské kultury. Nejvíce celou oblast proslavila sůl, díky níž dodnes nese i svůj název: Salzkammergut. Doly v okolních horách tak daly vzniknout mnoha městům v okolí, která prosperovala s obchodu s bílým zlatem. Gmunden získal již r. 1278 statut svobodného města, kromě zmíněné soli byl centrem řemesel, z nichž největší tradici má dodnes výroba keramiky. Zajímavostí je, že koněspřežka z Českých Budějovic končila právě v Gmundenu (nikoliv v Linci, jak se chybně traduje), odkud se od r.1836 vozila sůl a výrazně tak přispěla k rozvoji obchodu mezi Rakouskem a českými zeměmi. Dnes tuto událost připomíná pamětní deska na zastávce vlaku „Seebahnhof“ na břehu jezera.

Město se pomalu probouzí, první auta jedou po silnici okolo jezera. To si asi někdo z domácích obyvatel přivstal, aby dovezl čerstvé pečivo k snídani svým hostům. Vracíme se zpět, cesta dolů ubíhá mnohem rychleji než ranní výstup, a tak na náměstí dorážíme ve chvíli, kdy je trh v plném proudu. Nejvíce nás upoutala široká nabídka výrobků z keramiky, která město proslavila ve světě. Květináče, hrnky, figurky, většina v „gmundské“ zelenobílé barvě. Jako důkaz výjimečného umu místních mistrů se nad námi rozezní proslulá keramická zvonkohra na radnici. Máme štěstí, jen několikrát za den se rozezní zvonky a po náměstí se šíří tóny skladeb od Mozarta, Brahmse nebo „jen“ lidových písní. Procházíme ulicemi lázeňského města pulsujícího svým životem, který se nápadně liší od toho, který známe z našich měst. Jakoby tu nikdo nikam nespěchal, z lidí dýchá klid a pohoda. Vše je tu podřízeno turistickému ruchu, místní si váží tohoto zdroje obživy: Nápadné poutače vás lákají na možnost ubytování v hotelích, penzionech i privátech, plakáty upozorňují na dnešní koncert, v turistické centrále vám poradí, jak strávit svůj čas ve městě a jeho okolí. Snad každý si vybere: od turistiky přes cykloturistiku, vodní sporty, tenis, jachty, půjčit si můžete loď a projet se po jezeře. K tomu zdarma dostanete mapy města a okolí s vyznačenými zajímavými místy. Stačí se jen zvednout a vyrazit. Po cestě nás míjí historická tramvaj, která zde začala jezdit před více než sto lety, a na břeh jezera dorážíme v okamžiku, kdy odplouvá Gisela, nejstarší kolesový parník v Evropě.

Jako vzpomínka na zašlé časy odplouvá, pomalu a rozvážně míjí nedaleký zámek Ort. Postavený na umělém ostrůvku, s pevninou spojený krátkým dřevěným mostem, stojí zde dodnes jako memento dob, kdy si jej bratranec tehdejšího císaře Františka Josefa, arcivévoda Salvator Toskánský, nechal přestavět pro chvíle odpočinku. Stojím na malém nádvoří u zachovalé gotické kaple a nechávám se unášet představami. Stejnou vstupní branou, po témže nádvoří, procházeli urozené návštěvy. Vše mělo svůj protokol a standart, nepřirozenost byla módou vysokých vrstev. Dvorský život, pletichy, intriky, skandály. Obklopena vysokými kamennými zdmi uvažuji, v čem je historie jiná. Kočáry nahradila drahá auta, dámy mají jiné šaty, ale lidé uvnitř zůstali. A přece tu rozdíl je: dnes se tomu říká politika.

Nasedáme na kola a podél jezera Traun míříme na jih. Po cestě míjíme malé vesničky na břehu jezera, obraz je stále stejně krásný. Domy v alpském stylu připomínají rozkvetlou zahradu, vše je čisté a vyzdobené. Vlevo jezero s loďkami, rybáři a turisty, vpravo od nás vysoké hory. Nenecháváme se zlákat směrovkou k lanovce na Feuerkogel, u Ebensee dáváme sbohem jezeru Traun a pokračujeme podle stejnojmenné řeky do Bad Ischl.

Historie Bad Ischl je zároveň historií turistiky v Solné komoře. Malé městečko ležící na řece Traun a obchodní stezce se v minulém století stalo oblíbeným místem odpočinku císařské rodiny a celý dvůr následoval jejich vzoru. Do Solné komory začala přijíždět vídeňská smetánka a šlechta. Na břehu jezer rostly výstavné vily, budovaly se lázně, probudil se turistický ruch. Většina hotelů a vznešených vil pochází právě z této doby. Každoročně se zde sjížděli osobnosti kulturního života, aristokracie, hudební skladatelé, konaly se zde koncerty i oficiální setkání korunovaných hlav. Sláva Solné komory překročila hranice Rakousko-uherské monarchie. Vlastnit vilu v této oblasti se stalo neodmyslitelnou součástí bontonu těch, kteří nechtěli upadnout v zapomnění. Při toulkách městem můžete navštívit bývalou císařskou vilu, svatební dar Marie Terezie Františku Josefu I. při příležitosti jeho svatby s Alžbětou, Mramorový zámeček císařovny Alžběty nebo muzeum známého hudebního skladatele Franze Lehára, který se zde narodil.

Po chvíli odpočinku v lázeňském parku jedeme dál. Z Rettenbachu po úzké horské silničce si zkracujeme cestu k dalšímu jezeru Altausseer See se stejnojmenným městečkem na jeho břehu. Ve stoupání po šotolinové cestě naše pohledy neustále přitahuje dominantní vrchol Loser (1838 m). Výzvou pro ty nejzdatnější je výjezd po mýtní silničce k chatě Loserhütte (1577 m). Během klesání k jezeru Altausseer See se nám otevírá další z nádherných pohledů na údolí pod námi: slunce vysoko nad námi osvětluje celé údolí prudkým světlem a zabarvuje hladinu jezera do zlatova, okolní hory se vypínají k nebi v celé své kráse. Je to jako s jídlem – nikdy se nenasytím takových pohledů, vždy budu potřebovat duchovní „stravu“ přírody při pohledu na hory, z nichž čiší síla, energie, hrdost, nepokořitelnost. Nejsou nepřátelské, jenom tytéž vlastnosti požadují od svých pokořitelů – sílu, vůli, energii. Jsou stále stejné a přitom pokaždé jiné: v létě hýří barvami květů v syté zeleni, v zimě se zkrášlí sněhovým oblekem s ledovými ozdobami.

Minuli jsme lázeňské městečko Altaussee a před námi se otevírá údolí jezera Grundlsee. Strmé stěny se zvedají od jezerní hladiny vysoko nad nás a my se najednou se ocitáme v jiném světě, jako bychom se přenesli stovky kilometrů na sever do norských fjordů. Hříčka přírody, další z nepřeberného množství její nabídky. Za Gößlem bereme zavděk vyjížďkou pramicí, která nás doveze přes Toplitzsee s průzračnou vodou, skrývající hluboko na dně „poklad“ z velké hledačské akce v letech 1959 a 1963 s cílem nalézt dokumenty a zlato, které sem měli před koncem 2. Světové války ukrýt nacisté, přičemž objeveny byly bedny plné padělaných anglických bankovek, až na „konec světa“ k romantickému jezírku Kammersee. Nezdržujeme se dlouho, o slovo se hlásí únava a před sebou máme ještě dost kilometrů, ale ten obraz nám zůstane navždy uložen v paměti… Stejnou cestou se vracíme zpět a dnešní putování končíme v dalším lázeňském městečku, Bad Aussee. Večerní procházka úzkými uličkami města vyhání únavu z ranního náročného výstupu na Traunstein a z 85 km dlouhé etapy na kole. Výborným vínem v místní hospůdce doplňujeme energii a motivaci. Sedíme na terase a pozorujeme ruch kolem. Vše je tu jako za „starých“ časů a jen čekáme, kdy tu zastaví kočár a lokaj pomůže vystoupit dámám v garderóbách.

Ale čas běží a my musíme dát tělu možnost připravit se na další den. Máme velké plány: okolo jezera Hallstätter See ke Gossauským jezerům ležícím přímo pod známým Dachsteinem, horskými silničkami se „proplést“ do St.Wolfgang na břehu Wolfgangsee, po staré poutní cestě podél jezera dojet do St.Gilgen, snad nejkrásnějšího městečka v Rakousku, lanovkou na Zwölferhorn a třeba stihneme ještě navštívit nedaleký zámek na jezeře Fuschlsee. Ale ani ta nejdelší dovolená nám neumožní poznat Solnou komoru v celé její kráse. Jako perly v alpském masívu jsou rozeseta další jezera a jezírka s průzračnou vodou, sevřená horami a okolními lesy, spojená pavučinou silniček a turistických cest. Stále a stále se můžete vracet a poznávat nová zákoutí v tomto přírodním skvostu, který vás jistě nadchne stejně jako v minulém století Prince z Walesu, který při pobytu v Gmundenu prohlásil: „Na svých cestách jsem viděl mnoho pěkných a vzrušujících míst, ale nikoliv krásnějších, než jsou tato.“

Autorka je majitelka sportovní CK TRIP

Do Rakouska můžete vyrazit s CK Trip. Na Po rovině napříč Alpami, vydáte se na nejkrásnější túry v srdci Salcburska i na kole ze středověku až do pravěku. A dalších 150 zájezdů na kole, koloběžkách, inlinech, v pohorkách i běžeckých botách, na lyžích najdete na webu www.ck-trip.cz.