Na kole po Lungau

Zúčasníme se slavnosti Prangstangentragen (24.6.) – krojovaný průvod s tyčemi zdobenými 60 000 květinami, a slavnostního průvodu obra Samsona (15.8.). Idylu navštívených alpských údolí dokreslí příjemné pobytové místo, středověký Mauterndorf a hradem, hospůdkami a koupalištěm.

Přirozená pohostinnost obyvatel, sluneční paprsky na jižní straně Alp, romantické vesničky, ve kterých dodnes tvoří kostel a hospoda centrum, panenská alpská příroda – to je Lungau.

Lungau je salcburská župa, představující tajný tip pro milovníky panenské přírody díky rozlehlým, až neuvěřitelně zeleným a na jaře pestrobarevně rozkvetlým loukám a podhorským pastvinám, zdravým hlubokým lesům, oblým i skalnatým vrcholům Alp. Lungau připomíná pánev, chráněnou horami před větrem a přeháňkami ze severu, západu i jihu. Navíc zde vysokohorská poloha mezi 1.000 až 3.000 m.n.m.,slunce, neporušená krajina, ticho a zdravý vzduch vytvářejí podmínky pro komplexní relaxaci a ideální dovolenou po celý rok, a proto Lungau obstojí ve srovnání s nejznámějšími horskými lázeňskými středisky.  Specifickým klimatickým podmínkám oblast vděčí za dvě ocenění, která návštěvníky jistě potěší, a sice: za „jistotu sněhové pokrývky“ až do pozdního jara a současně za oblast s „největším počtem slunečních dnů v Rakousku.“

Rozprostírá se v půvabném údolí řeky Mur, z něhož hvězdicově vybíhá 10 údolí, která při troše cykloturistické fantazie mohou na mapě připomínat výplet kola… Bez významného stoupání lze na kole proniknout podél potůčků a fantasticky rozkvetlých luk do nedotčené velehorské přírody. Idylické silničky, cyklostezky a turistické cesty zavedou cykloturisty do nejromantičtějších koutů údolí Zederhaustal, Riedingtal, Lantschfeldtal, Taurachtal, Wei3priachtal, Lignitztal, Göriachtal, Lessachtal, Leißnitztal, Thomatal a nejznámější z nich: Murtal. Každé z těchto údolí má své neopakovatelné kouzlo, kterému nádech výjimečnosti dodává skutečnost, že tento kraj dosud nebyl „dobyt“ masovým turismem. A tak si to na kole v klidu šlapete podél zurčících potůčků, vnímáte všemy smysly atmosféru neporušené krajiny a jedinými společníky vám cestou jsou spokojená stáda krav. Začátky údolí bývají mírné a vedou jimi asfaltové silničky.

Dříve či později lze očekávat závoru či prostě dopravní značku „zákaz vjezdu“ a pokračuje šotolinová lesní cesta, která však je tak dobře sjízdná, že člověk ani nevnímá, že vlasně šlape proti proudu. Čím dále údolím jedeme, tím více se blížíme hlavnímu hřebenu Alp, který máme stále před očima, a tím vyšší vrcholy zužující se údolí obklopují. Na konci každého údolí nás čeká milé překvapení – ať je to rozkvetlá pastvina, skupina salaší, starých přes 400 let, pramen potoka, podél nějž jsme přijeli, horská chata nebo nějaký detail, který si musí objevit každý sám pro sebe. Vracíme se většinou stejnou cestou, což ale vůbec nevadí, protože se nám otevírají krásné pohledy na horskou kulisu, která nám předtím zůstala za zády, vše se z jiného úhlu pohledu jeví jako nové a neobjevené, což zjišťujeme se značnou lehkostí, jelikož jedeme stále mírně s kopce. Orientace není pro cykloturistu problémem: stačí si na mapě najít nejvhodnější výchozí městečko či vesnici, do které dojedeme po silnici s využitím ukazatelů, či lépe po níže zmíněném značeném okruhu „Mitterbergrunde“, vyhraženém cyklistům, z nějž všechna údolí vycházejí.

Nejdelší údolí vytvořila hlavní řeka této oblasti, Mur, druhá nejdelší řeka Rakouska, která pramení v Lungau a podél níž vede značená cyklostezka „Murradweg“ s přezdívkou „Tour de Mur“. Vede po rovině, či spíše mírně s kopce podél hlavního hřebene Alp. Touto kombinací lehkosti jízdy a krásných pohledů na velehory připomíná Tauernskou cyklostezku, sledující tok řeky Salzach, která však kopíruje severní alpské svahy. Murská cyklostezka měří na rakouském území 360 km, Lungau a s ním i spolkovou zemi Salcbursko opouští za romantickým Ramingsteinem, aby pokračovala  Štýrskem až do Bad Radkersburg na hranicích se Slovinskem. 1700 metrů převýšení (pochopitelně s kopce) garantuje jedinečný přírodní a sportovní zážitek. Jede se po vedlejších silničkách a cestách s omezením či vyloučením provozu motorových vozidel.

Nejvhodnější jsou trekingová kola; terénní pláště a převody horských kol jsou zbytečné; silniční kola nejsou problémem, jelikož se dá  šotolinovým úsekům vyhnout po asfatovaných silnicích. Výjimku tvoří 1. etapa, směřující k prameni Mur, zvládnutelná jedině s horskými koly a s dobrou fyzičkou. Tuto etapu začneme v obci Muhr, kam přijedeme po úzké asfaltce a kde můžeme každý rok 29. června, podobně jako v nedalekém Zederhaus na sv. Jana 24. června, shlédnout velmi romantickou slavnost vynášení tyčí, zdobených 60.000 květinami, jíž se zúčastňují všichni místní obyvatelé, a to samozřejmě v krojích. Silnice nás neušetří mírných ani strmách stoupání, mine odbočku k horským plesům Rotgüldensee, ležících pod zaledněným vrcholem mohutné třítisícové hory Hafner. Po šotolinové cestě stoupáme výš a výš, stále divočejší krajinou, až na kótu 1752 m n.m. k cyklistickému cíli této cesty, k chatě Sticklerhütte. Po zaslouženém občerstvení a třebas i typické „štamprli“ pálenky z hořce stojí za to vyrazit pěšky úzkou pěšinkou k samotnému prameni Mur ve výšce 1898 m n.m.Následující etapy vedou stále s kopce lungauskou krajinou, kolem hezkého poutního kostelíka St. Leonhard nedaleko Tamswegu, do „zeleného srdce Rakouska“, Štýrska, které projíždějícímu cykloturistovi ukazuje svou různoroudou tvář: mezi Murau, Judenburgem a Knittelfeldem cestu doprovázejí četné zříceniny hradů, svědčící o častých změnách vládců této země. V obchodním městě Bruck an der Mur se můžeme rozhodnout pro změnu trasy a pokračovat zajímavou předalpskou krajinou po cyklostezce, značené jako „R 5″ údolím řeky Mürz, kde mimo jiné stojí za zastávku lyžařské muzeum v Mürzzuschlagu, považovaném za kolébku lyžování v Rakousku.

Murská cyklostezka vede dále zúženým údolím, připomínajícím soutěsku, do historického Frohnleitenu a Stübingu. Zde návštěvníci obdivují selská stavení v původním stavu v Rakouském skanzenu. V hlavním městě Štýrska mají cyklisté absolutní přednost, dokonce se o Grazu, tedy Štýrském Hradci hovoří jako o městě cyklistů. Dokonalá cyklistická infrastruktura počítá nejen s perfektní sítí cyklostezek, ale i s četnými možnostmi kulturního a společenského vyžítí, kdy kolo není překážkou. Kolařům vycházejí vstříc i příjemné hospůdky ve starém městě a vinné sklípky. Sklenka vína je potom odměnou za ujetou trasu v kraji na jih od Grazu, mezi Leibnitzem a slovinskými hranicemi. Tento pohádkový kraj si nezaslouží spěch. Zvlněná krajina s ušlechtilými vinohrady, domky, připomínajícími perníkové chaloupky, laskavými obyvateli, kteří v sobě nezapřou již cosi jižanského, si získá srdce milovníků neobjevených přírodních zákoutí. Je to romantický cíl překrásné cyklostezky.

Vraťme se ještě „na skok“ na začátek Murské stezky, do Lungau

V Lungau lemuje nedotčená příroda nejen údolí; na kolech lze objet také pěkné – lehké i náročné – okruhy, např. značený okruh„Mitterbergrunde“, nazvaný podle nevelké hory Mitterberg, která se zeširoka vypíná uprostřed údolí řeky Mur a přes jejíž vrchol vede „zkratka“ pro horská kola. Tento okruh vede také kolem krásného, leč zlověstně proslulého zámku Moosham, kde se ve středověku upalovaly čarodějnice. Kdo si chce „dát do těla“, nechť se vydá do sedla Katschbergu nebo na okruh „Schwarzenbergrunde“ kolem hory Schwarzenberg nebo k jezeru Prebersee, kde se každým rokem na konci srpna soutěží ve střelbě na vodní terč.

Lungauské terény mají co nabídnout i náročným vyznavačům horských kol, a to přímo v rozsáhlých lyžařských střediscích Lungau, které zahrnuje střediska Grosseck, Speiereck, Fanningberg, Katschberg a Obertauern. Nejznámější z nich – moderní a bohaté Obertauern – se rozprostírá v sedle Taur mezi 1765 m a 2400 m n. m. a lyžařům garantuje dostatek sněhu od listopadu do května. Lanovky jsou zde uspořádány tak důmyslně, že celé středisko lze na lyžích objet po značeném okruhu „Tauernrunde“ v obou směrech. Pro bikery jsou připravené značené vyjížďky: „královská“ vede do nejvyššího místa lyžařské oblasti – k horní stanici kabinové lanovky pod vrcholem Zehnerkarspitze (2381 m). V budově stanice doporučuji návštěvu „kamzičího baru“, jehož majitel, svérázný Walter, je mistrem světa v jízdě na lyžích pozadu (jeho rekord je 72 km/h) a ve skoku na lyžích pozadu (14 m). Užaslé turisty klame svou smyšlenou specialitou – kamzičím mlékem, které je ve skutečnosti čokoládou s rumem. Sjíždět se dá podle nátury po modré, červené či černé sjezdovce. Jiný středně náročný okruh vede ze sedla Obertauern kolem sportovní haly, v níž efektu nadmořské výšky využívá sportovní elita nejen z Rakouska, k chatě Seekareckhaus a pokračovat výjezdem po modré sjezdovce, která v zimě láká skutečné pohodáře svým názvem „Autobahn“, tedy dálnice, a sjíždí se po sjezdovce, vedoucí k dolní stanici sedačkové lanovky Grünwaldkopfbahn. Odsud musíme překonat asi 100 výškových metrů – nejlépe po cestě, na které se v zimě preparují běžecké stopy – zpátky do sedla. Cestou se mine hotel Römerhof, kde v zimě 1968/69 bydleli Beatles při natáčení slavného Help!

Mauterndorf – centrum sportovního a kulturního vyžití

Jako pobytové místo je nejpříjemnější zvolit někdejší celnici salcburského biskupství Mauterndorf s překrásným zámkem, tvořícím s vrcholem Gro3eck v pozadí (2066 m) jedinečnou siluetu. Večerní procházka městečkem se středověkými měšťanskými domy, mlýnem, se stanicí stařičké úzkokolejky, kterou se ještě před sto lety cestovalo do hlavního města Salcburku 12 – 14 hodin, s četnými rustikálními hospůdkami i stylovými restauracemi i cenově přijatelným „šenkem“ na zámku je příjemným doplňkem cykloturistického dne.

Okénko lungauského folklóru

Lungau místní nazývají dialektem „entern Tauern“, tedy kraj za Taurami. Díky poloze za Taurami zůstalo Lungau po celá staletí nedostupné pro modernizační vlivy i masový turismus. Tato izolovanost se ještě v dnešní době odráží v hlubokém vztahu obyvatel k rodnému kraji i v zachování řady zvláštností – nejen dialektu, ale i mnoha pozoruhodných zvyků a folklórních slavností.  V dnešní době je Lungau dostupné velmi snadno – buď po dálnici Salzburg – Villach s tím, že se dálnice opustí za prvním Tauernským tunelem, anebo se tento objede přes horské sedlo s lyžařskou oblastí Obertauern. Návštěvníkům Rakouska zde jistě neunikne zakořeněný smysl pro tradice i různé oslavy náboženského i světského původu, které v Rakousku naštěstí nepřerval žádný nepřející režim. Dodnes platí Lungau i v rámci tohoto „tradičního“ Rakouska za kraj tradic. Podívejme se na některé zvyky, typické pouze a jenom pro Lungau.

Lungau místní nazývají dialektem „entern Tauern“, tedy kraj za Taurami. Díky poloze za Taurami zůstalo Lungau po celá staletí nedostupné pro modernizační vlivy i masový turismus. Tato izolovanost se ještě v dnešní době odráží v hlubokém vztahu obyvatel k rodnému kraji i v zachování řady zvláštností – nejen dialektu, ale i mnoha pozoruhodných zvyků a folklórních slavností.  V dnešní době je Lungau dostupné velmi snadno – buď po dálnici Salzburg – Villach s tím, že se dálnice opustí za prvním Tauernským tunelem, anebo se tento objede přes horské sedlo s lyžařskou oblastí Obertauern. Návštěvníkům Rakouska zde jistě neunikne zakořeněný smysl pro tradice i různé oslavy náboženského i světského původu, které v Rakousku naštěstí nepřerval žádný nepřející režim. Dodnes platí Lungau i v rámci tohoto „tradičního“ Rakouska za kraj tradic. Podívejme se na některé zvyky, typické pouze a jenom pro Lungau.

Autorka je majitelka sportovní CK TRIP