Červeně značená krušnohorská magistrála, procházející od západu k východu prakticky po celé délce hor, spojuje velmi zajímavá a turisticky atraktivními místa. Po její části vede i tato trasa. Je to cesta velmi pohodlná, vede po dobře schůdných cestách a silničkách a je ideální nejen pro pěší turistiku, ale zejména pro jízdu na kole. Nečekají nás žádná výraznější stoupání, i když půjdeme pestrým a členitým terénem. Na výlet se mohou bez problémů vydat i motoristé, kteří zaparkují v Měděnci a z Nové Vsi se do výchozího místa vrátí vlakem. Po dlouhé kilometry půjdeme jen volnou přírodou, mimo obce a osady, proto bychom neměli zapomenout na vlastní zásoby.
Měděnec – Měděnec, žel. st. 1,5 km – bývalá Dolina 4 km – Pod Přísečnicí 5 km – Rusová 6 km – Výsluní, rozc. 11,5 km – Nová Ves, žel. zast. 15,5 km
Ze středu Měděnce**půjdeme po červené značce směrem k východu. Na konci obce odbočíme ze silnice na asfaltovou silničku k budově obecního úřadu, knihovny a muzea (t. č. mimo provoz). Za ní pokračujeme cestou v aleji přes louku. Zleva se přidá železniční trať, podél níž pak dojdeme k měděnecké žel. stanici. (Ubytování, stravování: restaurace-penzion Duha, denně od 11 h.) Odtud vede červená značka po nepříliš frekventované silnici, vybudované r. 1847. Přejdeme trať a podle lesíka, později mezi loukami údolím potoka míříme na sever. Asi po 800 m míjíme vpravo ve svahu nad silnicí samotu Kotlinu se zpustlou kaplí. Kotlina, německy Köstelwald, bývala poměrně velkou vsí, poprvé zmiňovanou již po polovině 15. stol. Obývali ji převážně dřevaři a horníci. V 19. stol. proslula vynikajícími hudebníky, putujícími za obživou po různých koutech světa. V r. 1930 tu stálo 90 domů, v nichž žilo 526 téměř výhradně německých obyvatel. Dnes stojí jen tři domy a kaple sv. Anny. Při výstavbě Přísečnické přehrady se totiž většina obce ocitla v pásmu hygienické ochrany a musela být zbořena.
Vlevo pod silnicí je mokřina s rybníčkem. Pověst tvrdí, že se tu každý pátek v noci zjevuje přízrak dívky oblečené do modrých šatů s bílým závojem. Na podzim drží dívka v ruce hrneček s ovocem, které nabízí náhodným kolemjdoucím. Říká se, že pocházela ze zámku v blízké osadě Venkov, jehož zbytky se nacházejí nedaleko v lese. Z nešťastné lásky se utopila v rybníce a její duše nemá po smrti klid. Za dalších asi 1300 m je vlevo při silnici velký udržovaný pomník obětem 1. světové války. Za ním o několik metrů dál vpravo nemůžeme přehlédnout pietní připomínku zaniklé vsi Dolina – nově vystavěný pamětní kříž s nápisem. Ves, německy zvaná Dörnsdorf, se prvně připomíná v r. 1445. Stával v ní mj. pozdně barokní kostel sv. Františka Serafinského z r. 1763, obklopený hřbitovem, s krásným hlavním oltářem ve tvaru sloupového altánu se čtyřmi sochami světců. Po vysídlení německých obyvatel obec zpustla a v r. 1974 byla zbořena. Nezůstaly po ní prakticky žádné stopy. U kříže je kamenný pylon s německým nápisem a letopočtem 1908.
Za bývalou Dolinou se údolí, kterých procházíme, začíná výrazněji zahlubovat, jeho svahy pokrývá řídký smrkový les. Přejdeme přes potok Přísečnici a dostaneme se na křižovatku s kamennou barokní sochou Madony, kde zahýbáme na silnici vpravo. Po naší levé ruce se nám otevře pohled na rozsáhlou plochu Přísečnické přehrady**. – Nádrž zadržuje pitnou vodu pro podkrušnohorskou pánevní oblast. Byla vybudována v r. 1976. Má kamenitou, 52 m vysokou hráz, dlouhou 470 m. Vodní plocha měří 364 ha, maximální hloubka je 47,3 m. Přehrada zadržuje vody potoka Přísečnice a navíc i část vod potoka Černá voda, které do jezera proudí podzemním kanálem dlouhým 3 km. Koupání a další sportovní aktivity, jakož i přístup do bezprostřední blízkosti nádrže jsou zakázány.
Výstavbě přehrady padla bohužel za oběť obec Přísečnice, založená asi ve 14. stol. při ložisku stříbrných rud. Stříbro se tu těžilo až do 18. stol. Již v r. 1352 se Přísečnice (německy zvaná Pressnitz) označovala jako městečko, v r. 1546 se stala královským horním městem s malou mincovnou. Procházela tudy významná obchodní cesta do Saska. Po zániku dolů se obyvatelé živili jako hudebníci po celém světě – město tehdy dostalo přízvisko Muzikstadt. Bývalo významným centrem oblasti, sídlem soudního okresu i okresní správy. Mívalo typický kolonizační šachovnicový půdorys se čtvercovým náměstím. Stával tu velký barokní zámek, empírová radnice, řada domů s gotickými portály, pozdně gotický, zbarokizovaný kostel P. Marie a gotický hřbitovní kostel sv. Mikuláše, v němž byl r. 1510 pohřben známý český humanista Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Vše bylo r. 1974 beze zbytku zbořeno a později zatopeno.
Zhruba po kilometru nás silnice přivede ke křižovatce a k turistickému orientačnímu místu Rusová, nazvanému podle další zaniklé vsi, z níž zůstala prakticky jen žel. stanice (1,5 km vjv. směrem). Stával v ní původně gotický, barokně přestavěný kostel sv. Martina, zbořený r. 1945. Tady silnici opustíme a půjdeme vlevo na širokou pohodlnou polní cestu. Zpočátku mírně stoupáme, později pokračujeme prakticky po rovině mezi loukami a skupinami bříz. S přibývajícími metry se nám stále rozšiřuje daleký panoramatický výhled, jemuž šikmo vlevo dominuje Jelení hora (994 m). Přiblížíme se k lesu, do něhož vpravo odbočujeme málo používaná cesta. Zhruba v těchto místech prochází hluboko pod námi ražená vodní štola, přivádějící vodu z Přísečnické přehrady do úpravny v Hradišti. Je dlouhá 6327 m a má průměr 2,18–2,68 m. Před úpravnou vody pohání Francisovu turbínu malé vodní elektrárny. Asi 400 m sledujeme okraj lesa, kterým prochází železniční trať, pak vstoupíme do lesního porostu.
Značka vzápětí uhýbá vlevo na pěšinu, která zkracuje zákrut vozové cesty, po chvíli se na ni opět vrátíme. O kus dál dorazíme k rozcestí u krmelce, kde se dáme na travnatou cestu mírně vpravo. Zvolna stoupáme mladým porostem bříz a stříbrných smrků, v závěru se cesta esovitě zatočí a dovede nás k lesní asfaltové silničce. Po ní pokračujeme vpravo k rozcestí, kde zprava ústí široká lesní cesta. Silnička se stočí vlevo a pokračuje rovně „jako když střelí“ ve svahu Komářího vrchu (906 m, vlevo). Charakter porostu kolem nás se nemění, stále převažují mladé břízy, smrky a místy i modříny. Jdeme zprvu zhruba po rovině, pak sestoupíme do údolí malého potoka, za ním opět nabíráme původní výšku. Poněkud fádní rovinatý úsek nás přivede k rozcestí a turistické orientaci Výsluní, kde naši silničku protíná jiná, sestupující z táhlého svahu.Dolů po ní prochází žlutá značka k žel. zastávce Výsluní (0,5 km), do stejnojmenné obce a dál na Hasištejn.
My pokračujeme stále rovně po značce červené. Mineme vodojem, za ním asi 400 m zvolna stoupáme, pak opět následuje rovina. Po chvíli však znovu klesáme, tentokrát do hezkého mělkého údolíčka Přísečnického potoka* (není totožný s potokem Přísečnice). Při sestupu se nám z řídce porostlé paseky otvírají pěkné výhledy. Od potoka nás silnička vede mírně vzhůru k seníku, kde se stočí vlevo a začíná klesat. Přejdeme další potůček, zatáčíme se doprava a zanedlouho vyjdeme z lesa. Asfaltovou vozovku vystřídá zpevněná vozová cesta. Podejdeme vedení vysokého napětí, přiblížíme se k železniční trati a podél ní míříme k Nové Vsi. U prvních domků při podjezdu je turistické orientační místo.
Hned za železničním podjezdem na protější straně trati je žel. zast. Nová Ves, kde náš výlet končí. Pokud nám ještě zbývá čas, můžeme se vydat na „průzkum“ vsi, která se prvně zmiňuje již r. 1345. Jdeme do ní po silnici vlevo. Mineme cestu odbočující vpravo, na dalším rozcestí se dáme ostře doprava a hned doleva. U plotu ze zadní strany domu čp. 3 stojí kamenný smírčí kříž, poměrně hluboko zaražený do země, připomínající dnes již neznámou tragickou událost. Dáme se vpravo a po schodech vystoupíme k hlavní silnici; poblíž stojí kříž z doby kolem r. 1700. Severozápadně od vsi při cestě k Novoveskému rybníku jsou pomníčky pochodu smrti z r. 1945. (Stravování: restaurace Crystal, denně 9.30–17 h.)
Další doporučené cíle:
Jelení hora*– 2 km vých. od hráze Přísečnické přehrady, významný skalnatý odlesněný vrchol (994 m) s dalekým rozhledem, jeden z nejvyšších v Krušných horách. Je tvořen čedičem, představujícím zbytek lávového proudu z období třetihorní sopečné činnosti.
Na loučkách – 0,5 km vých. od žel. zast. Výsluní, přírodní rezervace (13 ha) s výskytem borovice blatky, která tu společně s borovicí kosodřevinou vytváří různé přechodné formy.
Rašeliniště Pod Jelení horou a Novoveské*– 2–4 km západně od Nové Vsi, navrhovaná přírodní rezervace (503 ha), tvořená rašeliništi vrchovištního typu. Vrstva rašeliny dosahuje v Novoveské části až 10,5 m (pod Jelení horou až 6 m), rašeliniště tak patří k nejhlubším v ČR. Vzácná rašeliništní flóra i fauna.
Švédská lípa – nad levým břehem Přísečnické přehrady při silnici na Kovářskou, asi 300 let stará památná lípa srdčitá s obvodem kmene 320 cm, zdaleka viditelná. V době třicetileté války tu došlo k bitce, v níž císařští pobili oddíl švédských vojáků. Událost připomíná malý pomníček pod stromem s nápisem Schwedenlinde 1641.
(Doporučujemeprůvodce Krušné hory – střed ze Zelené edice.)
