Mýtus o první pomoci — Vyučovat první pomoc musí vždy lékař

Jak to celé vzniklo?

Celý omyl pochází pravděpodobně z dob, kdy veškeré klíčové činnosti ve zdravotnictví vykonával lékař a zdravotní sestra jen plnila jeho příkazy. Od té doby se praxe české medicíny v mnohém posunula, většinou spíše západním směrem, nicméně mnoho lidí se této změně přizpůsobuje jen velmi obtížně. Vyžadují lékaře u všeho a vždy – ostatně mýtus, že v každé sanitce sedí lékař, už jsme tu také měli.

Proč je to špatně?

Výuka první pomoci, přestože se v Česku bere často na lehkou váhu, není nic snadného. A chcete-li první pomoc učit kvalitně, rozhodně nestačí, že jste lékař, nebo třeba záchranář. V ideálním případě byste měli mít:

• alespoň nějaké zdravotnické vzdělání – to jistě ano, ale k výuce první pomoci rozhodně nemusíte být lékař – nehledě na to, že jako lékaři už pak na kvalitní výuku nebudete mít moc čas…
• zkušenost s reálnými pacienty – a to pokud možno velmi pestrou, nejlépe z oblasti záchranné služby, urgentního příjmu nebo ARO
• lektorské kompetence a zkušenosti – sebelepší záchranář, který je doslova nabušený praxí a bude vás celých 5 hodin bavit neskutečnými příběhy a zážitky, vás může nechat první pomocí zcela nedotčené. A přitom je to záchranář profesionál a svou práci dělá už mnoho let… Problém je v tom, že rovněž učitelské zkušenosti se sbírají léta a dobrým lektorem se určitě nestanete na víkendovém školení.
• zkušenosti se zážitkovými metodami výuky – první pomoc se totiž jinak naučit nedá. A zážitkový způsob výuky s sebou nese různé komplikace, leckdy i rizika. Se zážitkem při výuce první pomoci se musí zacházet velmi citlivě. Je v moci jako lektora, zda se na základě jím zprostředkovaného zážitku bude příště účastník lépe potýkat s vlastním stresem, nebo zda se bude první pomoci bát ještě více než dosud.
• dobrou metodiku – propracovaný postup, jak prostřednictvím zážitku a dalších metod budete účastníka/klienta posouvat po schůdcích poznání.

Proč je potřeba, aby byl kurz první pomoci zážitkový?

Krátké vysvětlení nabídne následující srovnávací tabulka. Pokud Vás zajímají podrobnější informace, stačí na ni kliknout a dostanete se na jiný článek.

Jak je to správně?

Asi se ptáte, které kurzy první pomoci jsou „ty správné„. Rozhodně nebudeme tvrdit, že jsou to jen ty naše, svou práci se ale snažíme dělat tak dobře, jak je to jen možné. Pokud si chcete vybrat kurz první pomoci, který bude kvalitní, se kterým budete spokojení, a kde se opravdu něco naučíte, k úspěchu vám pomůže splnit několik jednoduchých podmínek:

• Neberte jiný kurz než zážitkový – rozhodně by měl obsahovat praktický nácvik prováděný mimo jiné pomocí modelových situací (simulací) se skutečně namaskovanými poraněními.
• Ověřte si reference a zkušenosti poskytovatele – přitom ale nezapomínejte, že vzdělání rozhodně nestačí a je třeba nalézt rozumné zkušenosti i v oblasti lektorování, nejlépe zážitkové pedagogiky.
• Kurz by měl mít rozumnou délku – minimálně 4 hodiny. Kurz první pomoci trvající 2 hodiny určitě není v pořádku. Výuka zážitkem prostě něco stojí – a nejde jen o peníze, ale také o čas. Vzdejte se naivní představy, že dvouhodinová přednáška vás naučí pracovat s vlastním stresem, zorientovat se v šokující, překvapivé a nepříjemné situaci, kdy ostatní panikaří, a ještě přitom někoho správně ošetřit.

Zkrátka a dobře, pokud se chcete učit první pomoc a nikoliv vyhazovat peníze oknem, je třeba chvíli vybírat, než uděláte rozhodnutí, kterého později nebudete litovat. A závěrem vám ještě nabídneme reportáž z jednoho z našich kurzů – aby bylo jasné, že to s těmi zážitky myslíme opravdu vážně 🙂

Články o první pomoci připravuje PrPom.cz.