Venku sice teprve teď začalo pořádně sněžit, ale my již upouštíme od zimních témat. Chceme si něco nechat i na další rok, ale hlavně nás už pálí další ničivé omyly. Jak je to tedy s tou záchrankou?
To, že stačí zavolat na záchranku, má širší přesah. Vstupuje nám sem hledisko zákonné povinnosti, morálky, strachu a mnohá další.
Každý občan a řidič má dle § 150 a 151 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, povinnost poskytnout potřebnou pomoc. Pokud nebude takto postupovat, ač tak může učinit bez nebezpečí pro sebe nebo jiného (ano, i zákon pamatuje na to, že naše bezpečnost je na prvním místě), bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta (u řidičů až pět let).
Co se však onou potřebnou pomocí myslí? Pro nenaplnění skutkové podstaty trestných činů dle § 150 a 151 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, skutečně stačí pouze zavolat záchrannou službu – takto musíme učinit vždy! Nebezpečí pro sebe nebo jiného určuje každý sám, dle vlastního pudu sebezáchovy – v extrémním případě tak zákon dovoluje neposkytnout fyzicky první pomoc v žádném případě, pokud byla kontaktována ZZS.
Chránění však nejsou jen pacienti, ale i my, kteří se rozhodneme pomoci. Trestní postih nehrozí, pokud budeme provádět první pomoc a poraněný zemře nebo bude mít trvalé následky. V zemi „zaslíbené“, USA, to tak není – zde můžete být rodinou zažalováni, pokud poskytnete první pomoc a pacient zemře, nebo bude mít trvalé následky.
Proč to nefunguje?
Tak právně už bychom to ujasněné měli – pomoc poskytnout musíme a strach z trestního postihu v případě nezdaru je v zákoně ošetřen. Morálka nám však velí něco více než jen zavolat záchranku. Proč to nestačí?
Dispečer není všemohoucí, a pokud je v krizové situaci za Boha považován, nikomu to neprospěje. Platí totiž, že dispečer je mozek a vy jste skrz sluchátko telefonu jeho prodloužené ruce, oči a uši. Pokud však Vaše ruce nic neumí, oči nevidí a uši neslyší, dispečer Vás nezachrání. Po telefonu nepozná, zda je obvaz řádně utažen, zda pacient opravdu dýchá normálně, jak tvrdíte, nevšimne si poraněných, které jste nenahlásili… Zdá se Vám těch „ne“ příliš?! Ano, a to jsem zdaleka nevyjmenoval všechna!
Mýty o první pomociVe spolupráci s PrPom.cz vás bude každé pondělí na stránkách Pohora.cz čekat nový mýtus o první pomoci. Začali jsme čtyřicítkou, ale všechny předchozí mýty brzy naleznete v nové sekci První pomoc. |
Jak je to správně?
Je to jednoduché, stačí používat selský rozum. Vaším hlavním úkolem je perfektně popsat místo nehody, na další otázky se dispečer vyptá – je na to školen. Nezbývá tedy nic jiného, než být sdílný a snažit se na všechny otázky odpovědět, jak nejlépe umíte. Mějte oči a uši dokořán – nikdy nevíte, jaká maličkost může být důležitá – řekněte ji, dispečer sám zváží její důležitost.
Pokud již skončila teoretická část hovoru, je třeba začít pomáhat. Zde už je však vlastní praktická zkušenost nenahraditelná. Základy musíte znát, třeba z nějakého zážitkového kurzu první pomoci. Dispečer Vám s detaily a složitými rozhodnutími pomůže, ale „odmakat“ to musíte Vy!
Články o první pomoci připravuje PrPom.cz.
