Dnes se nejedná o mýtus, ale o další z dlouhé řady přežitků. Kontrola přítomnosti tepu, či jeho měření, patřila ke klasické zdravotnické průpravě. Změna nastala v roce 2000.
Jak to celé vzniklo?
Měření či kontrola tepu, po spatření náhlého kolapsu, použitá jako metoda k rozhodnutí o nutnosti zahájení resuscitace, je retro. Jedná se o nepřesný, špatně proveditelný a zdržující postupový krok, kvůli kterému, byste mohli ve výsledku rozhodnout o tom, že resuscitace nutná není, i když je tomu právě naopak.
Proč je to špatně?
Existují tři základní životní funkce — srdeční činnost, oběhová činnost a vědomí. Ty jsou spolu velmi úzce provázané a na sobě zcela závislé.
K pochopení pomůže obrázek, který je neodmyslitelnou součástí úvodu do resuscitace a bezvědomí, a to nejen na našich kurzech. Pokud omluvíte moje malířské diletantství, jistě si pod záhadnou stavbou představíte antický chrám někde v Aténách. V jeho střeše je znázorněn mozek a mícha (vědomí), ve sloupech pak srdce (srdeční činnost) a plíce (dechová činnost).
Představme si v Aténách mírné zemětřesení, takové, které shodí jen střechu — v tomto případě, máme pacienta v prostém bezvědomí, tedy takového, který spontánně dýchá a tepe. Takovému pacientovi pomůže zákon hlavy a rychlé volání ZZS.
Pokud by ale zemětřesení bylo silnější, spadla by celá stavba, ani jeden sloup by tedy nezůstal stát. Zde se dostáváme k důvodu, proč je kontrola pulzu zbytečná. Pokud pacient nedýchá, tak netepe, pokud netepe, tak nedýchá. Oběhová a dechová činnost jsou na sobě silně závislé. Z tohoto důvodu vyšetřujeme pouze dech.
Mýty o první pomociVe spolupráci s PrPom.cz vás bude každé pondělí na stránkách Pohora.cz čekat nový mýtus o první pomoci. Všechny zatím vydané mýty brzy naleznete v sekci První pomoc. |
Jak je to správně?
Dech je příhodnější ke kontrole, u měření tepu totiž musíme umět najít správné místo, nezměřit omylem svůj tep atd., výsledkem je ale číslo, které laikovi nic moc neřekne. Oproti tomu je kontrola dechu o mnoho jednodušší. Musíme rozhodnout o tom, zda člověk dýchá normálně, nebo nenormálně. Na kurzech učíme klienty dvě pravidla: „Dýchá tak jako já.“, „Nic mě nebouchlo do očí.“ — tedy u pacienta v záklonu hlavy porovnáme jeho dech se svým, pokud se výrazně neliší, pak dýchá normálně. Také nám nesmí být nic divné, nic nás nesmí bouchnout do očí, takže pokud je dýchání doprovázeno zvuky, člověk po dechu lapá, má nepřirozenou barvu atd., jedná se o nenormální dýchání.
Součinností obou pravidel rozhodnete o tom, jak je to s pacientem vážné (jak silné zemětřesení v Aténách bylo), zda se jedná „jen“ o prosté bezvědomí a pacient potřebuje záklon hlavy a záchranku, nebo je v bezdeší a bez resuscitace se to neobejde.
Na našich kurzech používáme různé interaktivní kresby, seřazování obrázků a spolupráci ve skupině. Děláme to proto, že modelovkami se všechno naučit nedá a teorie je nutná. Snažíme se ji však učit zábavně a zajímavě. Pokud si to chcete vyzkoušet, přihlaste se na některý z našich zážitkových kurzů první pomoci.
Články o první pomoci pro Pohora.cz připravuje PrPom.cz.
