Mýtus o první pomoci — Po pádu laviny hned běžím hledat, kdo přežil

Jak to vzniklo?

Je zcela přirozené, že po spatření něčeho tak děsivého, jako když sesuv laviny smete jednu či více osob, budete ve stresu. Pokud za sebou nemáte alespoň základní kurz pro pohyb v zimních horách, jistě máte nárok na trochu zmatkování. Uvažujme však racionálně. Lavina, která spadla v Krkonoších v roce 2008 a vyžádala si dva lidské životy, byla dlouhá více než 600 m – jak chcete tak obrovský prostor prohledávat sami? A máte na to vůbec vybavení?

Jak je to správně?

Správný postup se bude velmi lišit situaci od situace. Pokusíme se vám nabídnout alespoň základní tipy, co v takové situaci dělat. Berte však na vědomí, že se nejedná o poučky, kterými se máte slepě řídit. Situaci je vždy třeba zvážit na místě a rozhodování přizpůsobit aktuálním podmínkám.

1) Být připraven!

Klišé? Nikoliv. Pohyb (ať už na sněžnicích, běžkách, skialpech či jinak) v oblastech, kde může dojít k pádu laviny, je sám o sobě rizikovou činností a bez přípravy není radno ji podstupovat. Co mít tedy s sebou?

• lavinovou výbavu (sonda, vyhledávač, lopatka),
• nabitý funkční mobil nebo jiný komunikační prostředek,
• termosku něčeho teplého – hodí se, když se vám podaří někoho vytáhnout před příjezdem záchranářů,
• čelovku – s tou lavinou se to může dost protáhnout…

2) Bezpečí a záchrana

Zastavte se, párkrát se zhluboka nadýchněte a rozhlédněte se. A pak teprve začněte plánovat další postup (viz algoritmus „STOP“). Jste teď v bezpečí? Nehrozí druhotný sesuv? Poté zajistěte přivolání profesionálních záchranářů – volejte Horskou službu (v ČR +420 1210) nebo jinou linku tísňového volání (např. 112 pro Evropu). Pokud jste bezradní, nechte si poradit.

3) Stopy nezničit, ale vytvořit!

Je důležité uchovat stopy, které by mohly pomoci s určením místa, kde se nalézá zavalená osoba. Pokud zůstaly na laviništi předměty jako lyže, kulich, hůlka apod., ponechte je na místě!!! A naopak, pokud jste v průběhu sesuvu získali podezření, že tušíte, kde by se mohl nacházet zavalený, označte takové místo dalšími předměty – vlastní lyží, hůlkou apod. A jak již bylo uvedeno, pohybujte po laviništi co nejméně!

4) Začít s vyhledáváním

Pokud s sebou nemáte lavinovou výbavu, nachystali jste si perné chvilky. Každou vteřinu čekání jste tím pro sebe proměnili v bolestivou výčitku. Rozhlédněte se alespoň po laviništi, zda někde nezahlédnete vyčnívat část těla. Zkuste – pokud to byli vaši kamarádi – prozvánět mobilním telefonem a pohybovat se po okraji laviniště, zda jej neuslyšíte.

S lavinovou výbavou hodně záleží na tom, zda měli zavalení piepsy přepnuté do režimu vysílání. A v případě pasivních piepsů, které jsou všity např. do některých oděvů, zda nejsou zakryty tělem zavaleného, které jejich signál velmi oslabí. Rozdělte si laviniště pomyslně na menší oblasti a začněte vyhledávání tam, kde je nejpravděpodobnější nález zavaleného. A stále hlídejte své vlastní bezpečí!

5) Vyproštění

Buďme optimisté a představme si, že se Vám na základě vyhledávače podařilo určit místo, kde asi někdo zavalený je. S pomocí sondy jste opravdu nalezli pevný podklad cca 1 metr pod povrchem laviny. V takovém případě vás čeká odházení cca 1,5 tuny sněhu (popř. jiného materiálu), než postiženého vyprostíte. A čelo laviny může mít výšku několik metrů – takže postižený může být i ve větší hloubce.

Pakliže opravdu po usilovném hrabání odkryjete lidské tělo, postupujte velmi opatrně, a co nejdříve se pokuste zjistit jeho pozici. Protože 60 až 92 % úmrtí pod lavinou (výzkumy se různí) je způsobeno udušením, je třeba se co nejdříve dostat k hlavě a uvolnit dýchací cesty. A u hlavy odstraňujte sníh velmi opatrně! Pokud zjistíte, že kolem obličeje postiženého byla (ač malá) vzduchová kapsa, je to klíčová informace pro záchranáře!

6) První pomoc

Pokud se Vám podaří vyprostit někoho ze závalu ještě před příchodem záchranářů, můžete pro první pomoc předpokládat tři základní příčiny poškození zdraví:

Dušení – i v případě, že postižený má volné dýchací cesty, dochází k dušení, protože se při dýchání okolní sníh postupně sytí CO₂. Není-li přítomna vzduchová kapsa, uvádějí výzkumy, že k úmrtí dochází většinou v prvních 18 až 35 minutách od zasypání. Mezi 35. až 90. minutou od zasypání mají šanci na přežití ti, kdo před obličejem vzduchovou kapsu měli.

Podchlazení – je třeba co nejdříve začít vyproštěného zahřívat.

Poranění – zejména v případě, že během pádu naráželo tělo do větších kamenů, kmenů apod. Můžeme očekávat poranění hlavy a páteře, dlouhých kostí, hrudníku.

A jak tedy postupovat poté, co se nám podařilo někoho z laviny vyprostit?

• Zprůchodněte dýchací cesty.
• Nedýchá-li, zahajte resuscitaci (ne pokud je hrudník zmrzlý tak, že nejde zmáčknout).
• Minimalizujte tepelné ztráty – izolujte postiženého od podkladu, ohřívejte jej dle možností (termozábal, tepelné chemické polštářky).
• Minimalizujte pohyby s postiženým! V centru těla je teplejší krev než na jeho okrajích. Když se přílišnými pohyby smísí teplejší krev s chladnější, může to vyvolat pokles teploty v centru těla a zástavu oběhu.
• Informujte Horskou službu (nebo dispečink, kam jste volali předtím), že se vám podařilo někoho vyprostit.

Zpátky na zem

Nalákal jsem vás? Už se vidíte, jak jste někoho vyloupli z hromady sněhu a teď mu hrdinně naléváte čaj? Tak to prrr. Vrátíme se zpět na zem. Obecně je úmrtnost po zasažení lavinou zhruba 23 %, přičemž ti, kdo byli zavaleni jen částečně, umírají jen ve 4 % případů. Potud to zní ještě nadějně. Podívejme se však na ty zcela uvězněné pod sněhem.

Do prvních 18 minut, jak už víme, mají velkou šanci na záchranu. Poté nastupuje – tvrdí statistika – doba, kdy nejčastěji dochází k udušení. Po 35. minutě zpravidla zůstávají naživu ti, kdo mají před (volnými) dýchacími cestami kapsu. A jejich šance se postupně snižuje k 90. minutě od zavalení, kdy už je v podstatě mizivá. V prvních 18 minutách ale na místě není tým 40 záchranářů s psovody a dvěma vrtulníky – jste tam jen vy. Jediné, co může zachránit kejhák těm dole, je tzv. „kamarádská pomoc„. Takže to je ta chvíle, kdy dojde na lámání chleba a zjistí se, co ve vás opravdu je. A jestli umíte všechno, co je potřeba.

Počítejte se mnou: co stihnete za těch prvních 18 minut? Dát se dohromady, zavolat na Horskou službu, dojít k lavině… to asi ano. Celou ji obejít, označit místa, kde máte podezření. Vybrat si, kde začnete. Vyhrabat věci z batohu. To je asi tak vše, 18 minut pryč. Můžete doufat, že teď už někdo dorazil a nejste na místě sami. Pokud jste měli všech pět pohromadě a vzali jste si lavinovou výbavu, začínáte s hledáním. Kolik uplyne času do prvního nálezu, o tom už je zbytečné spekulovat…

Na druhou stranu, abychom neskončili tak negativně, nejdelší prokázaná doba strávená v lavině, kterou pak člověk přežil, byla 24 hodin (24letá žena v USA, 2004), resp. 20 hodin (švýcarský snowboardista, 2002). Takže i ty „zázraky“ se občas dějí. Vždy je ale lepší být připraven jít jim trochu „naproti“ – což můžete zkusit třeba s námi.

Články o první pomoci připravuje PrPom.cz.