Mýtus o první pomoci — Omdlel. Polijte ho studenou vodou, ať se probere!

Dodnes si pamatuji scénu ze seriálu Chalupáři, kdy Josef Kemr dá mladíkovi v nesnázích čichnout čpavku a on se zázračně probere.

Proč to nefunguje?

Pokusím se na to jít z druhé strany — nenapadá mě totiž důvod, proč by měla sklenka (neřkuli kýbl) studené vody pomoci něčemu tak komplikovanému, jako je ztráta vědomí. Uvědomme si, že v případě mdloby, tedy krátkého bezvědomí z nejrůznějších příčin, se jedná o stav způsobený chvilkovým nedokrvením mozku a z toho vyplývajícím nedokysličením. Otázkou je, jak tento oběhový problém s neurologickým důsledkem vyřeší mokrá a studená tvář? Zkuste vymyslet odpověď, já ji neznám.

Jak je to správně?

Na úvod je nutné vysvětlit rozdíl mezi mdlobou a náhlým spatřeným kolapsem, obě sousloví jsou terminus technicus. Mdloba je krátká porucha vědomí způsobená chvilkovým nedokysličením mozku, kdežto náhlý kolaps je výraz pro náhlou zástavu oběhu, tedy stav několikanásobně vážnější. Otázkou je, jak je od sebe rozeznat, v obou případech se člověk složí k zemi a teď… babo raď.

Mdlobu odlišíme snadno, ta totiž na člověka „chvilku leze“, možná to většina z nás zná z vlastní zkušenosti, či to někdy viděli. Člověk začíná vrávorat, dostavují se problémy se stabilitou a nakonec se po někom, či něčem, sveze na zem. Většinou reaguje na podněty a po chvíli se probere. U náhlé zástavy oběhu se dostavuje hlubší bezvědomí, zpočátku často doprovázené různými dýchacími fenomény (lapavé dechy apod.).

První pomoc — mdloba

Zásadní je neudělat velmi častou chybu hned na začátku, totiž snažit se člověka za každou cenu udržet na nohou — to je zásadně špatně! Daný jedinec se potřebuje rychle dostat do vodorovné polohy, aby se chybějící krev opět dostala do hlavy, což jde ve stoje hůře.

Naším úkolem tedy je postiženému rychle a bezpečně umožnit položení na zem, respektive většinou se bude jednat o zachycení osoby a použití vlastního těla jako bezpečné skluzavky. Neštěstím je, když člověk spadne bez opory a ještě cestou vezme hlavou hranu stolu…

Lidé se začínají na zemi rychle budit, my však tento proces můžeme urychlit zvednutím nohou a proud krve do mozku tak urychlit. Všechno má však své meze. Mezi mé oblíbené otázky u zkoušek na kurzech PP patří: „A jak dlouho byste na probuzení s těmi zvednutými nohami čekali?“ A co Ty, čtenáři tohoto článku, jak dlouhou bys čekal?

Správná odpověď je — pár vteřin, a to maximálně deset. Pokud se člověk hned po položení, natož se zvednutýma nohama, nezačíná budit, je nutné zapomenout na mdlobu, poněvadž kde končí mdloba, začíná bezvědomí.

Po probuzení je nutné člověka ještě chvíli nechat ležet, po chvilce sednout a za čas vstát. A dále jej sledovat, pokud se stav opakuje, nečekejte a volejte záchranku. S poruchami vědomí se má ležet v nemocnici a ne na chodníku.

První pomoc — spatřený kolaps (náhlá zástava oběhu)

Pokud se před vámi náhle zhroutí člověk, na nic nereaguje a ještě divně dýchá, nebo dýchání vůbec nezaznamenáte, postupujte stejně, jako u jakéhokoliv jiného bezvědomého.

Postiženého nahlas oslovte, zatřeste s ním, zakloňte mu hlavu a po dobu 10 vteřin zjišťujte kvalitu dechu. Pokud postižený dýchá normálně, tedy tak jako vy, pokračujte voláním ZZS, udržujte záklon hlavy až do příjezdu záchranářů a neustále kontrolujte kvalitu dechu.

Pokud dech přítomen není, či člověk dýchá nenormálně (lapá po dechu, dýchá výrazně pomaleji než vy a nedostatečně hluboce…), pokračujte voláním na ZZS a zahajte neodkladnou resuscitaci.

Závěrem…

Takto popsaná první pomoc se čte krásně, že? Ale v praxi je to úplně něco jiného. Z článku se to nenaučíte. Dokud si nedojdete na zážitkový kurz první pomoci, budete v těchto krizových situacích jen málo platní.

Mdlobu, natož bezvědomí není radno podceňovat, věnujte tudíž bedlivou pozornost příznakům. Když nebudete vědět co, vyšetřete dech, se zbytkem už vám poradí na 155.

Články o první pomoci pro Pohora.cz připravuje PrPom.cz.