Mýtus o první pomoci — Nebudu ho resuscitovat — co když má něco s páteří?!

Dnes uchopím mýtus za jiný konec — podíváme se na „mechanismus úrazu“.

Co je „mechanismus úrazu“?

Metodika „mechanismus úrazu“ znamená, že podle toho, co vidíme na místě nehody, se snažíme odhadnout povahu zranění, promyslet si postup a vyvarovat se nebezpečí.

Příklad: Jdete po ulici a spatříte člověka zhrouceného na zemi. Na fasádě vedlejšího domu je vystavené lešení a pracuje se. Pacient je oděn v montérkách a opodál se válí přilba. Od člověka můžeme být pár metrů daleko, ale již nyní můžeme spoustu úrazů předpovědět. Zlomenina páteře, vnitřní poranění, bezvědomí — to vše se mohlo stát. Když přistoupíte blíže, domněnka se vám potvrdí, dělník má zakrvácený obličej a ošklivou ránu na čele. Budete pokračovat klasickým vyšetřovacím kolečkem pro bezvědomého, pokud pacient mluví, vše je lehčí a vy se ptáte rovnou na to, zda cítí končetiny nebo nějaké brnění atp. Tak a teď si přestavte, jak moc se situace změní, pokud člověk bude oblečen v pěkném obleku a místo helmy bude vedle ležet brašna na notebook…

Nyní již chápete, kam jsem v úvodu mířil. Celý postup, jakož i odhalení potenciálních nebezpečí hrozících na místě nehody, se dá odhadnout už z dálky. Tato metodika vám na místě nehody ulehčí práci a možná vás i ochrání.

Zpět k mýtu — proč je to špatně?

Pokud vám krátké zamyšlení o mechanismu úrazu napovědělo, že se pravděpodobně jedná o úraz páteře, musíte se podle toho zařídit. Pro ilustraci — otevřeli jste dveře auta, řidič visí na pásu, hlava volně na prsou, nejeví známky vědomí. Budete tedy postupovat s největší opatrností, avšak maximálně rychle. Zkusíte jej tedy narovnat a zaklonit hlavu mimo opěrku, pokud se nerozdýchá, pak není na co čekat — musí ven, páteř nepáteř. Následuje další vyšetření dechu v leže na zádech, a pokud ani zde nic, resuscitujte.

Mějte také na paměti, že pokud páteř zlomena být měla, tak zlomena je, nic už s tím nenaděláte, ale ani toho už víc nenapácháte. Stav je vážný, ale s trochou rozumu a šetrným jednáním se to dá zvládnout.

Jak je to správně?

Vždy se rozhlédněte, zvažte, co se stát mohlo a co nikoliv. Podle toho jednejte. Jak budete postupně přicházet na přesnější diagnózu, rozhodujte se na základě priorit. Nehoda se už stala, pokud bude mít pacient doživotní následky, nic už s tím neuděláte, jen se je snažíte minimalizovat. Pokud nedýchá, priorita je jasná — zajistit průchodné dýchací cesty hlubokým záklonem hlavy (provedeným šetrně), pokud ani to nepomůže, pak neprodlené zahájení resuscitace.

Tento vzorec chování se dá nasadit na jakoukoliv situaci, tedy od banálního pádu z kola s odřeným kolenem, přes náhlý spatřený kolaps až po vážnou autonehodu s více účastníky. Z každé situace se dá vyčíst přibližný scénář a určit priority. Někdy to nejde snadno, ale to už tak bývá…

První pomoc se dá buď naučit, nebo pochopit. První cesta nedovoluje improvizovat, což je ovšem stěžejní. Pokud se tedy o život zachraňujících úkonech chcete naučit i přemýšlet a ne jen tupě obvazovat, či skákat na resuscitační figuríně, přihlaste se na některý z našich kurzů. S modelovými situacemi si totiž dáváme skutečně dost práce — mají scénář a figuranti se chovají přesně podle toho, jak zachránci postupují. Časem tak pochopíte, že je jedno, zda se jedná o modelovku odehrávající se na imaginární dálnici či situaci zasazenou do domova seniorů. Stavy a úrazy jsou samozřejmě jiné, vaše úkony také, ale principy pomoci se nemění. Nevěříte? Pojeďte s námi a přesvědčte se!

Články o první pomoci pro Pohora.cz připravuje PrPom.cz.