Mýtus o první pomoci — Mám mobil s GPS, v horách se neztratím

Mýtus o první pomoci — Mám mobil s GPS, v horách se neztratím

Rozmach geoinformačních systémů je nezadržitelný. Dnes už v podstatě neexistuje heslo na internetu, jehož součástí by nebyla geografická informace – vyhledáváme obchody, restaurace, centra služeb – zvykli jsme si u každého odkazu kliknout na tlačítko mapa či rovnou navigovat. Proč je to v horách, při použití chytrých telefonů, něco úplně jiného?

Proč to nefunguje?

Důvody se skrývají v samotném principu fungování geoinformačních systémů (GIS) v chytrých telefonech a tabletech. Výsledný efekt, tj. zobrazení mapy s vyznačenou polohou uživatele a možností navigace, vzešel ze dvou nezbytností: určení polohy a přístup k mapovému podkladu.

Určování polohy funguje dvojím způsobem. První používají všechna zařízení primárně – telefon určuje polohu z mobilního signálu. Signál je rozdělen do signálních buněk, kterým je přiřazená jednoznačná geografická poloha. Toto určení polohy není přesné. Pro zpřesnění informace o poloze je tedy využíván systém GPS. Posledním způsobem zpřesnění je kódování polohy, pokud je zařízení připojeno k internetu pomocí WiFi, zde uvažujeme přesnost na desítky centimetrů, avšak s možností připojení k WiFi v terénu počítat nemůžeme.

Mýty o první pomoci

Ve spolupráci s PrPom.cz vás bude každé pondělí na stránkách Pohora.cz čekat nový mýtus o první pomoci. Začali jsme čtyřicítkou, ale všechny předchozí mýty brzy naleznete v nové sekci První pomoc.

Přístup k mapovému podkladu probíhá pomocí internetu – což je také největší problém. Český internetový gigant Seznam.cz, vyřešil situaci výborným způsobem – umožňuje uživatelům stejnojmenné aplikace, stažení mapového podkladu přímo do zařízení. Mapa je tedy použitelná i bez přístupu k internetu.

V horách nemůžeme počítat s kvalitním signálem mobilních sítí, tedy ani s kvalitním přijímáním mapových podkladů. Pokud je tato situace vyřešena stažením map do zařízení, problém odpadá, avšak elektronická mapa, bez vyznačení polohy zařízení, která je vypočtena pomocí signálních buněk, pozbývá účelu. Systém GPS se pro tento účet zdá spolehlivý, ale kvalita signálu v horách či velehorách není nijak slavná, dochází totiž k jeho tříštění a odrazům od horských a skalních masívů. GPS v telefonech také nedokáže nahradit samostatné GPS přijímače, které umí komunikovat s větším počtem družic najednou, a velikost jejich přijímacího čipu, která zaručuje kvalitní příjem, je nesrovnatelně větší.

Poslední nevýhodou je samotný fakt, že se jedná o elektroniku. Mráz škodí LCD displejům a vykreslování není plynulé. Navíc, jakékoliv zařízení se bez elektrické energie stává pouze drahým a nefunkčním kusem železa – mráz totiž snižuje výdrž baterií.

Jak je to správně?

Využívání GIS v mobilních zařízení je jistě velmi užitečná věc, avšak použití klasické papírové mapy v rozumném měřítku (pro základní orientaci: mapové dílo Klubu českých turistů 1 : 50 000; pro podrobnou orientaci: Základní mapa ČR 1 : 25 000; pro orientaci ve velehorách: mapy jednotlivých horských celků, či samotných hor – většinou 1 : 10 000) je nenahraditelné. Mapa nepotřebuje baterie, ani signál, mráz ji nepoškodí… snad jen ta voda, které však v zimních horách příliš nebude.

Jako „neporazitelné orientační trio“ doporučuji: vhodnou mapu, GPS (samostanou turistickou navigaci, ne autonavigaci, ani navigaci v telefonu) a kompas či buzolu.

Články o první pomoci připravuje PrPom.cz.

Přidej svou zkušenost nebo doplň informace

Odpovídáte na komentář: