Mýtus o první pomoci — Má 37,7 °C, radši mu dáme nějaké léky na teplotu

Jak to celé vzniklo?

Říká se, že farmacie je po obchodu s drogami a zbraněmi třetí nejvýnosnější byznys, stačí se jen pozorně dívat na reklamy v televizi — není reklamní blok, aby v něm chyběla upoutávka na nějaký preparát. Počkejme na podzim, s léky na kašel, rýmu a teplotu se roztrhne marketingový pytel.

Jsme nuceni neustále zobat všelijaké podpůrné preparáty a potravinové doplňky, které akorát vedou k tomu, že náš organizmus zleniví…, ale o tom možná někdy příště. V záplavě ACC, Coldrexů, Paralenů, Panadolů a dalších možných, jsme začali teplotu vnímat jako velikého nepřítele a ihned ho likvidovat.

Proč to nefunguje?

Selský rozum říká, že si tělo asi teplotu nezvedá jen tak zbůhdarma, a tak tomu skutečně je. Hlídání tělesné teploty (termoregulace) je jedním ze zásadních kontrolních mechanismů pro udržení života. Většina enzymů a jiných tělních struktur jsou totiž bílkovinné struktury, která je na změny teplot extrémně citlivá. Zvýšení teploty je proto vždy velmi pečlivě uvážený děj.

Jedna ze čtyř částí mezimozku, hypotalamus, je řídícím centrem většiny životních funkcí — pocitu hladu, hormonální regulace, sexuálního chování a právě i řízení teploty. Pokud tedy signální částice imunitního systému zaznamenají přítomnost patogenu, je mozek neprodleně informován a hypotalamus častokrát odpoví řízeným zvýšením tělesné teploty.

Většina cizorodých látek totiž dokáže pracovat jen v malém teplotním intervalu a teploty kolem 37,5 °C už bývají problémem pro většinu z nich. Tělo si tak většinou dokáže (a po staletí to tak dělalo…) pomoci samo. Na několik dní zvedne teplotu, povraždí vše, co škodí, pak teplotu automaticky sníží a my jsme zdrávi, hurá!

Je tedy jasné, že vlivem léků snižujících teplotu, řešíme pouze příznak, nikoliv příčinu, ba hůře, škodíme si. Tělo se nemůže bránit, teplota se tedy nezvedá, patogeny se množí jedna radost a…, my ve výsledku s vážně rozvinutou nemocí navštívíme lékaře, a tomu mnohdy nezbývá nic jiného, než podat antibiotika (o jejich zneužívání také jindy). Dává vám to smysl?!

Jak je to správně?

Tělo si ve většině případů dokáže pomoci samo a my můžeme jeho snažení podpořit správnou životosprávou — dostatečným pitným režimem a potravou bohatou na vitamíny.

Pro frekventanty kurzů Zdravotník zotavovacích akcí, který školí táborové zdravotníky, jsem kdysi sestavil následující tabulku:

V teplotním rozsahu 37–38 °C probíhá samoléčba těla — podpořme ji! Pokud půjdeme o stupeň výš, zachovejme klidová a „tekutinová“ opatření a až zde podejme nějaké léky na teplotu.

V případě, že teplota neodeznívá po několik dnů, vyhledejte pomoc lékaře, pokud se však teplota zvedá skokově a převýší hranici 39 °C, neriskujte, volejte ZZS, u dětí bez výjimky! Můžete začít s fyzikálním chlazením — zapomeňte u dětí na ledová prostěradla, je to teplotní šok. Nutné je chladit krevní oběh, nejlépe toho docílíte přiložením studených obkladů do třísel a podpaží, dále kolem kotníků a zápěstí.

Teplotu tedy nepodceňujte, ale zároveň se jejímu rozumnému zvýšení nebraňte a buďte za něj, i přes nepříjemné pocity, rádi.

Kyselina acetylsalicylová

Nedovolím se nezmínit jednu důležitou zásadu — pokud ošetřující lékař nenařídí jinak, jsou léky mající kyselinu acetylsalicylovou za účinnou látku, zakázané užívat dětmi mladšími 16 let! Tyto léky ředí krev a mohou způsobit Reyův syndrom.

Nejběžnějšími léky této skupiny jsou: Aspirin, Acylpyrin, Anopyrin.

Pokud vás první pomoc zajímá hlouběji a chtěli byste ji nejen umět, ale i v kontextech chápat, přihlaste se na nějaký náš zážitkový kurz první pomoci.

Články o první pomoci pro Pohora.cz připravuje PrPom.cz.