Klasika z každého správného amerického filmu. Hlavní hrdina se dusí, jeho nejlepší přítel mu zachrání život úkonem, který ale do první pomoci vůbec nepatří – tracheostomií. Pojďte si přečíst proč!
Jak to celé vzniklo?
Mohou za to filmy! Ani nespočítám, v kolika filmech bylo možné vidět rozříznutí krku kapesním nožíkem a zasunutí brčka z právě dopitého drinku… Také bezpochyby všichni nosíme v náprsní kapse stařičkou Versatilku, kterou v případě vlastního dušení, neváháme rozšroubovat a vrazit si ji někam do krku — vždyť jde přeci o život, ne? Ano, ale až ve chvíli, kdy tento úkon provedete…
Proč to nefunguje?
Tento úkon, zvaný tracheostomie, patří do rukou odborníků, a to ne ledajakých, tento zásah smějí provádět jen proškolení lékaři, většinou pracovníci ZZS nebo ARO, ne kdejaký obvoďák. A ani lékaři tento postup nevolí rádi, spíš se uchýlí k intubaci nebo jiné méně invazivní metodě.
Ale zpátky z medicínských výšin. Důvodem, proč tento úkon nesmíte provést je to, že toho můžete strašně moc poškodit. Vždy vzpomínám na slova jednoho kolegy, lektora první pomoci, který na otázku: „A mám mu teda říznout do krku a něco tam strčit?“, chladně odpovídá: „Jo, tak řezat do krku byste chtěl?! Tak ano, ale objeďte mu ten krk tou rybičkou kolem dokola — v jeho vlastním zájmu!„
Pojďme se tedy podívat, co všechno je možné poškodit. Namátkou: štítnou žlázu, která je jako všechny endokrinní žlázy bohatě cévně zásobena; obě krkavice, tepny, které pod velkým tlakem ženou krev do mozku; krční žíly a především bohatě větvenou přední krční žílu; dále v krajních partiích probíhají odbočky bloudivého nervu… — je to prostě moc.
Mýty o první pomociVe spolupráci s PrPom.cz vás bude každý týden na stránkách Pohora.cz čekat nový mýtus o první pomoci. Všechny mýty naleznete v nové sekci První pomoc. |
První pomoc při dušení vs. rakovina
Prosím, pusťte si následující video, ještě než budete číst dál. Ze začátku to vypadá, že téma s první pomocí vůbec nesouvisí, ale závěrečné titulky přinášejí pravdivé a kruté poselství — nepodceňujeme neznalost první pomoci.
Jak je to správně?
Pokud spatříte dusícího se člověka, tak:
Okamžitě k postiženému přistupte a upravte jeho polohu. Správná poloha je ve stoje s široce rozkročenýma nohama a ohnutým trupem. Lidé často tuto polohu zaujmou sami — těleso má snazší cestu ven a dušení má větší uvolňovací efekt. Pokud člověk slyšitelně kašle, tak žádné další úkony neprovádíme! Kašel je nejlepší obrannou reakcí organismu.
Pokud člověk přestává slyšitelně kašlat a je slyšet už pouhé sípání, zahajujeme záchranné manévry:
Prudké údery do zad (Gordonův manévr) — provádíme hrotem dlaně, mezi lopatky, směrem k hlavě. Síla úderů musí být dostatečná. Úder provedeme 5×.
Stlačování nadbřišku (Heimlichův manévr) — pěst jedné ruky přiložíme pod hrudní kost (do oblasti bránice), volnou dlaní druhé ruky pěst překryjeme a prudce stlačíme 5× k sobě.
Tyto manévry neustále opakujeme a střídáme. V případě, že těleso není vypuzeno a postižený v bezdeší ztrácí rovnováhu a začíná padat, dopomůžeme mu na zem. Zakloníme hlavu, zkontrolujeme dech (pravděpodobně nebude přítomen) a v případě zjištěného nenormálního dýchání či bezdeší, neprodleně zahájíme resuscitaci.
Jenže co případy, kdy sanitka prostě přijet nemůže – jste sami na opuštěném místě a naděje na jinou záchranu je nulová? Jestli to má být poslední zoufalí krok na záchranu manžela nebo manželky a podobně, myslím, že je pořád lepší to udělat, když jiná naděje není. Nelíbí se mi, že lékaři si v posledních letech přisvojují naprostou moc nad životem a smrtí lidí a tvrdí, že jen oni mají právo dělat některé úkony i za cenu, že ten člověk zemře. Jsou případy, kdy prostě i lajk musí zkusit všechno, co by mohlo život zachránit, když žádná jiná naděje není – i kdyby se to třeba nepovedlo.