Pochybuji, že potom, co se stalo letos, by porota Piolets d´Or chtěla být i příští rok tak velkorysá. Pokud se tento výstup podaří, tak podle mne bude o vítězi dalšího ročníku jasno už začátkem června.
O tom, že Denis Urubko a Alexei Bolotov chystají opravdu výjimečný projekt, jsme vás už informovali. Zároveň jste se mohli dočíst, že s sebou nebudou mít žádný satelitní telefon, aby je komunikace s okolím „nerozptylovala“. Jelikož tedy v průběhu expedice nebudou s okolním světem ve spojení, rozhodl se Denis dopodrobna vysvětlit jejich postup a vyzvednout, čím je expedice unikátní ještě před samotným výstupem, což se většinou tají.
Bude to čisté, v alpském stylu a novou cestou
Podle Denise jsou dva nejhodnotnější výkony na Everestu sólo výstupy od Messnera a Švýcarů Erharda Loretana a Jeana Troilleta, ale…
Messner – V roce 1980 se mu podařil sólo výstup alpským stylem, ale podle Denise se nejednalo alpský styl, protože měl po cestě deposit.
Loretan – Výkon Švýcarů z roku 1986 byl sice čistě alpský styl, ale nebyl veden novou cestou (podle Messnera nejunikátnější výstup v historii Everestu). Je třeba dodat, že výstup zvládli za pouhých 43 hodin (včetně návratu do BC).
Kromě těchto dvou výkonů stojí za zmínku dosavadní „přelezy“ jihozápadní stěny Everestu, která je považována za vůbec nejtěžší.
1975 – Chris Bonington (GBR)
1982 – sovětská expedice
2009 – Park Young-Seok (KOR)
Všechny tyto výstupy však byly provedeny expedičním stylem a s využitím kyslíku.
Abychom si to shrnuli, žádný výstup na Everest nesplňoval následující kritéria:
– Nová cesta
– Malý tým
– Alpský styl
– Bez využití kyslíku
Popis výstupu
Nejjednodušší bude podívat se na následující fotografii, kterou vytvořil Simone Moro při jednom z přeletů helikoptérou. Červená linie, která je v ní vyznačena, může být v průběhu výstupu mírně upravena. To samé platí pro bivaky, které jsou na fotografii vyznačeny čísly.
První část výstupu přinese hodně sněhu a ledu (BC – 6550 m)
Průměrný sklon této pasáže by měl být 55 stupňů. Podle předpokladů by ji měli horolezci zvládnout a dva dny.
Další postup přinese skalní lezení (6650 – 7900 m)
Podle obou horolezců půjde o technicky velmi náročnou část výstupu s průměrným sklonem kolem 60 stupňů, která bude ve výšce 7700 – 7900 metrů tvořena skalním pilířem.
Systém sněhových polic bude třetí část výstupu (7900 – 8200 m)
„Tohle by měla být jednoduchá pasáž, která nezabere mnoho času“, popsal charakter další části cesty Denis. Sebejistotu a informace může čerpat od expedic, které zde byly začátkem sedmdesátých let.
Největší výzva (8200 – 8400 m)
Tak by se dala nazvat další pasáž, která je tvořena systémem skalních partií, jejichž sklon se blíží 70 stupňům. Pravděpodobně se jedná o nejobtížnější místo výstupu, které dvojice nechce v žádném případě oblézat.
Překonání velké sněhové terasy (8400 – 8650 m)
„Nejde o příliš strmou pasáž. Sklon by neměl přesáhnout 45 stupňů a terén je tvořen převážně sněhem. Chceme to zvládnout v jednom dni. Možná to bude pomalý postup, protože nás vyčerpá předešlá velmi obtížná pasáž“, myslí si Urubko.
Útok na vrchol! (8650 – 8848 m)
Denis Urubko ví, že nepůjde o procházku růžovým sadem: „Je to relativně složitá pasáž, tvořena komplexní skálou. Sklon této sekce by neměl přesáhnout 60 stupňů“.
Sestup plánují horolezci zvládnout v rozmezí dvou dnů a povedou ho normálkou přes jižní sedlo.
S využitím explorersweb.com
