Už z názvu je patrné, že vrchol leží v oblasti, kde se hovoří francouzsky. Pokud jste vyloučili Švýcarsko, tak vám zbývá jen země galského kohouta, kterou je Francie.
Mont Pelvoux se šplhá do výšky 3956 metrů a patří tak na seznam vrcholů, kterým o chloupek uniká čtyř tisícová hranice.
Je situovaná jen 25 kilometrů od hranic s Itálií a slavný Mont Blanc je od ní vzdálen přes sto kilometrů (severně). Pokud jste znalci Alp, tak už možná tušíte, že masív, do kterého vrchol patří, se nazývá Écrins a roste z něj 45 samostatných vrcholů, z nichž nejvyšší je čtyřtisícovka – Barre des Écrins (4102 m).
Hora je tvořena jedním mohutným vrcholem (Mont Pelvox) a třemi ostrými skalními věžemi, z nichž nejvyšší je Pointe Durand (3932 m). Následuje Petit Pelvoux (3753 m) a Trois Dents du Pelvoux (3682 m).
Už na fotce vidíte, že Mont Pelvoux je opravdovou dominantou masívu. Její vzhled vypadá od severu až hrůzostrašně a v někom může vzbuzovat pocit, že se jedná o nedobytnou pevnost. Naštěstí tomu tak není a Mont Pelvoux příznivcům VHT otvírá i přístupnější vrátka.
Výstupová cesta
Startovním bodem pro vás bude vesnička Ailefroide (1506 m). Úsek Praha – Ailefroide je možné autem stihnout za deset hodin.
Dalším záchytným bodem je chata „Refuge du Pelvoux“, která leží ve výšce 2704 metrů. Takže vás čeká úctyhodných 1200 metrů stoupání. Myslím, že je zcela zřejmé, že výstup je potřeba rozložit minimálně na dva dny (spíše tři).
Přístup k chatě vede přes údolí, kterým protéká potok Celse Nière. Asi po šesti kilometrech chůze údolím a následně serpentinami se dostanete na rozcestí. Napravo vede naše trasa k chatě Pelvoux, doleva byste šli k chatě Refuge de Séle.
Doteď bylo stoupání poměrně mírné (cca 500 metrů), ale teď začíná opravdový krpál. Čeká vás 700 výškových metrů serpentinami. Technicky nic náročného, ale zapotíte se. Chata Pelvoux je na alpské poměry spíše chatičkou s méně než dvaceti místy k přespání.
Další den budete pokračovat viditelnou cestou, která vede nad chatou. Následně narazíte na potok, který z rána ještě není „nateklý“ vodou z ledovce, takže bez větších obtíží byste ho měli překonat. Poté dojdete k sněhovému poli, na kterém je potřeba nasadit mačky. Za ním cesta zase nabere kamenný charakter.
To se opět změní, když se začnete blížit ke kuloáru Coollidge, který je vystlán firnem. Do něj je potřeba nastoupit v mačkách a s cepínem v ruce. Kuloár je poměrně strmý, ale bývají v něm vyšlapané stupy.
Po překonání této pasáže se před vámi otevře pohled na rozlehlý vrcholový ledovec, který bere dech. Po levé straně už vidíte zvedající se profil ledovce, který vám naznačuje, kde je vrchol. Už je to jen sto výškových metrů a bez technických obtíží. Při sestupu je potřeba být opatrný hlavně v části, kde se překonává kuloár.
Úžasný video průvodce celého výstupu i s nákresem trasy v mapě
Prvovýstup
Zasloužil se o něj v roce 1828 kapitán Durand, který však vylezl pouze na druhý nejvyšší bod hory – Pointe Durand. Ten je podle něj také nazván.
Tím, kdo vystoupil na bod nejvyšší, byl astronom a horolezec v jedné osobě Victor Puiseux a jeho horský vůdce Pierre Antoine Barnéoud. Podařilo se jim to v roce 1848.
Zajímavosti
Lidé si v minulosti mysleli, že nejvyšším bodem masívu des Écrins je právě Mont Pelvoux. Může za to jeho ohromný růst při pohledu z údolí Durance.
Vrchol obklopuje pět ledovců. Jmenovitě jsou to Pelvoux (vrcholový ledovec), Du Clos De L’Homme (jih), Violettes + de la Momie (východ) a pět kilometrů dlouhý ledovec Noir (sever).
Na vrchol vede až devět výstupových cest, z nichž většina je obtížné lezení, které klade vysoké nároky na fyzickou připravenost a techniku.
