Martina Kratochvílová: „momentálně lezu s lidmi, kteří pro mě vždy byli vzorem“

Od kolika let se věnuješ lezení a kdo tě k němu přivedl?

Zhruba od čtrnácti. S lezením jsem začala tak nějak sama. První kroky byly na boulderu, kde jsem poznala svého přítele a další kamarády. Postupně jsem se dostala k lezení venku a následně zimnímu lezení.

A první více délkové lezení?

To přišlo docela brzo, asi rok po tom, co jsem s lezením začala. Šlo o sportovní vícedélky v Paklanici, konkrétně hora Anića Kuk (severní stěna je 350 metrů vysoká – pozn. autora).

S cepíny sis začala tykat od roku 2009, jak se to dále vyvíjelo a co byl hlavní impuls?

Kamarádi, se kterými jsem jezdila na drytoolové závody do Bratislavy a později na ledy. Tam jsem zjistila, že zima není tak hrozná. Taky mi přijde, že je to lepší využití zimních podmínek, než se drbat na překližce.

• Mont Blanc du Tacul – Contamine/Grisoul II/3
• Brevent – Ex Libris TD/6b
• North Wales – Gogarth – The Dream of White Horses HVS/5a OS, The Strand E2/5b OS
• North Wales – Tremadog – Pincushion E2/5c AF

• Comodus der Barmherzige M9 – PP (sport)
• Gimli M8+ PP (sport)
• Falleralm – ledy do WI6 + PP, mixy do M6 PP (trad)

• MČR ledy rychlost 2011 – Vír (2. místo)
• BLACK DIAMOND Drytool cup Brno 2011 (2. místo obtížnost MČR, 2. místo rychlost)
• MSR drytooling Žilina 2011 (1. místo)
• MSJ v lezení ledů v Saas Grund 2013 kategorie 18 – 22 let (obsadila 2. místo)
• 2x stříbrné umístění na MČR v drytoolingu (2010, 2011)
• pro rok 2011 se stala mistryní Slovenska v drytoolingu
• pro začátek roku 2012 se stala mistryní Rakouska v lezení ledů na závodech v Koschach Mauthen.

Proč si myslíš, že většina lezců nikdy nevytáhne paty ze sportovek, a to i když lezou hodně těžké věci?

Sbírat čísla na sportovkách je jednodušší. Člověk tam má určité pohodlí a zázemí. Veškerou energii může koncentrovat čistě do svého lezeckého výkonu. V horách máš spoustu přitěžujících faktorů. Například čekáš, než ti vyjde počasí, taháš se se spoustou věcí, obtížné jištění atd. Není to čistě jen o fyzické síle, ale taky hodně o morálu a komplexním zvládnutí situace. Ale tyhle faktory se ti neprojeví na výsledném čísle při hodnocení cesty.

Jaké konkrétní oblasti bys pro začátek doporučila těm, kteří se chtějí odpoutat od sportovek?

Podobné, na kterých jsem začínala já. Tedy začít na sportovních vícedélkách, kde se člověk naučí dělat štandy a práci s lanem. To je především v horách nutné urychlit. Z konkrétních oblastí je v tomto ohledu dobrá právě chorvatská Paklanice nebo rakouský Höllental. Právě v Rakousku kolem Salzburgu je těch oblastí spousta. Je tam kvalitní vápenec a moc pěkné okolí. Své si najde každý.

Zažila jsi už v horách nějakou těžkou situaci? Nemám na mysli lezecké problémy, ale spíše ty objektivní jako pád laviny, kamení apod.

Zkušenosti mám především se špatným počasím, hlavně s bouřkami, kterých se dost bojím i normálně. Vyloženě jsem se do přímého nebezpečí naštěstí nedostala a budu doufat, že to tak bude pokračovat.

Jak vznikl nápad pustit se s Bačou do severovýchodní stěny Rysů?

Lezli jsme spolu v Brně na drytoolu a bavili jsme se o tom, že bychom v zimě něco vylezli. Bylo to vyústěním naší spolupráce, která doufám bude pokračovat (smích).

Lézt s ním pro tebe musí být obrovská zkušenost…

Je to tak trochu splněný sen a velká škola, protože momentálně lezu s lidmi, kteří pro mě vždy byli vzorem.

Střídali jste se ve vedení?

Ne. Bača tahal celou dobu.

Cestu jste pojmenovali „Bílý rys“. Proč zrovna tento název?

Klíčová délka byla přes bílý výlom, který je v poslední třetině stěn (jasně viditelný okem, viz fotka stěny níže – pozn. autora). No a rys logicky vyplývá z názvu hory.

Patřila tahle cesta k tvým největším výzvám?

Spíše bych řekla, že se jednalo o novinku v tom, že jsem poprvé dělala novou cestu. Spaní ve stěně byla taky nová zkušenost a řekla bych, že jsem se pořád něčemu učila. Taky jsem nevěděla, co od sebe můžu čekat a jak budu reagovat na zimu, únavu nebo lezení ve tmě.

Myslíš, že kdyby byla tužší zima, než která momentálně na horách panuje, tak by to mělo zásadní vliv na obtížnost?

Momentální podmínky horolezcům spíše přitěžují. Pořádně nedrží sníh ani drny. V té naší cestě je podstatná část ve skále, takže zima až tak nehraje roli. Celkově je letos pro horolezce hrozná zima, a to nejen v Tatrách.

Máš v plánu ještě nějakou další výzvu v zimní sezóně, teda pokud ta pořádná vůbec začne?

S Bačou jsme měli ještě jeden plán v Chamonix, ale vzhledem k tomu, že končí zkouškové, tak ještě vyjedu na závody vyzkoušet si drytoolový svěťák. Mám poslední rok, kdy můžu jet na juniorské mistrovství světa v drytoolu. Takže jsem si řekla, že sezónu věnuji spíše závodům a víkendovým akcím. Naopak příští zimu se chci vrhnout do hor, což mě baví nejvíc.

Máš myšlenky i na technické přelezy ve velehorách nebo by ses raději vydala Bačovou cestou, respektive lézt těžké věci v Tatrách a Alpách?

Spíše tou Bačovou cestou, protože zatím o velehorách nemám žádnou představu, ale myslím, že je to něco úplně jiného a zatím mě to netáhne. Je možné, že se to časem změní, ale pro tuto chvíli mám jasno a třeba oblast kolem Chamonix je můj cíl.

Díky za rozhovor a ať se ti daří

S využitím hudy.cz