Mára Holeček: Na Gasherbrum I bych se vrátil i znovu

Prohlédněte si všechny fotografie k článku

Při našem setkání v Adršpachu došla řeč nejen na detaily letošního pokusu, bilancování těch předchozích, ale i na trochu filozofování nad současným horolezectvím.

Novou cestu jsi pojmenoval Satisfacion, tedy zadostiučinění, spokojenost. Cítíš i ty zadostiučinění, že se na popáté v jihozápadní stěně GI zadařilo?

Ten název uzavírá celek nějakého životního příběhu. Kdybych mohl z těch pěti pokusů čtyři vynechat, tak to udělám, protože mi vzaly spoustu věcí. Ze života mi vzaly mého dlouholetého spolulezce Zdenála (Zdeněk Hrubý se tragicky zřítil při druhém pokusu v roce 2013, pozn. aut.). Pak mi udělily dva děsivé zážitky, kdy nás počasí ve výšce přes 7000 m dvakrát uvěznilo a při nouzových sestupech jsme bojovali doslova o holej.

Taky bych si ušetřil zdravotní trable v podobě omrzlin na nohou, ze kterých se teď vylízávám znova, protože mají tendenci se vracet. Kdybych tohle věděl na začátku, tak na to s… Za to to nestojí. Když už se to stane, je otázka, co tě tam dál žene. Vždycky jsem v sobě na tuhle otázku našel kladnou odpověď: „Běž do toho!“. I kdyby se to tentokrát nepovedlo, asi by mě to lákalo dál. Nenarazil jsem totiž na základní brzdu, a to jsou vlastní limity. Časem by určitě přišly, ale zatím ne. Pokaždé jsem si na to navíc vzal mladšího parťáka, abych srovnal věkový průměr.

Vrátit se pětkrát na stejný kopec už vyžaduje velkou dávku tvrdohlavosti a odhodlání. Máš tyhle dvě vlastnosti v sobě?

Asi jo, je to dané celkovým přístupem k životu. Neúspěchy mě neodrazují, naopak mě motivují. To je zásadní pro dokončování jakýchkoli snů a cílů. Kdybychom neměli Edisona s výdrží, tak nesvítíme. Ke každému objevu vede dlouhá cesta a je potřeba tomu podřídit všechno. Na neúspěchách jiných lidí se pak odrazíš a rosteš. Podobně tomu bylo na Gasherbrumu I., kde jsme navázali na snažení geniální polské dvojice Jerzyho Kukuczky a Wojciecha Kurtyky v 80. letech.

Během předchozích pokusů ses dostal nejvýš pod skalní bariéru v 7700 m. Jak člověk odhadne, jestli to půjde přelézt?

Když člověk leze 37 let, a nemluvím jen o horách, tak ten odhad získá. Dáváš si dohromady střípky a hodnotíš možnosti. Že to bude průšvih, bylo jasné už na začátku. Když se tam třikrát zarazili Kurtyka s Kukuczkou, tak jsem věděl, že to nebude gratis. Cesta Poláků je hodně svižná. Museli se pomodlit, rychle lézt a doufat, že se nic nestane. Šli vyloženě lavinézním polem a v horních partiích pak uhnuli do cesty Američanů. Já jsem šel kuloárem vlevo, protože se mi zdál o malinko bezpečnější. Lezecky ta skalní bariéra byla náročná, skála nebyla kompaktní, sníh nedržel… ale to patří k horám. O kráse lezení to určitě není. Spíš se tu snoubí prožitek a dokončení myšlenky. Horolezení není čistě sport, není jen o dovednostech a vytrvalosti, ale i o vůli. Tahle touha, která je v nás, se projevuje stejně třeba i ve vědě, v jakémkoli posunu lidské činnosti.

Letos v listopadu se už poněkolikáté chystáš na festival Obzory v Praze. Těšíš se na setkání s lidmi a atmosféru kolem?

Ten festival se velice podařil. Pořadatelé vybírají osobnosti z českých luhů a hájů, na které můžeme být jako Češi hrdí. Obzory mají široký záběr outdoorových aktivit, takže se tam dostanou lidi z různých oborů. Výborně se ujaly a je to nejúspěšnější festival tohohle typu u nás. Navíc se odehrává v úžasných prostorách Filozofické fakulty. Dostat se sem a přednášet na akademické půdě je pro mě vždycky určitý exces. Já, neschopen dokončit jakékoli akademické vzdělání, si tam můžu chvilku zařádit.

O výstupu plánuješ napsat knížku a natočit dokument. Sáhneš i tam do historie průstupu jihozápadní stěnou G1?

Určitě. Začnu dramatem ve vrcholové skalní věži, ale pak samozřejmě odskočím i do historie. Chci zajet do Polska za Wojciechem Kurtykou udělat rozhovor jednak do knížky, ale i do filmového dokumentu. Taky chci požádat rodinu Jerzyho Kukuczky, abych mohl použít některé statě z jeho knížky. Nebude chybět ani geneze mých pěti pokusů, ale ve formě střípků a zážitků, aby to nebyla nuda. Zkrátka to nebude monotematicky jen o Gasherbrumu I., ale spíš taková mozaika.

Máš představu, kdy bude knížka hotová?

Řekl jsem si, že do konce roku bych ji chtěl mít napsanou, vydaná bude spíš až po novém roce. Ale ono to nikam neuteče. Netlačí mě žádné smlouvy ani nic jiného. Věřím, že když má věc nějakou svoji hodnotu, tak nedevalvuje v čase.

Díky za rozhovor!