Divokým romantickým údolím Prunéřovského potoka procházela ve středověku důležitá obchodní cesta ze Saska přes Krušné hory na Kralupy u Chomutova a dále do Čech. Její bezpečí střežil hrad Hasištejn, největší a nejvýznamnější panské sídlo v popisované oblasti, které se dosud zachovalo v impozantní podobě. Cesta, kterou k němu zamíříme, je pohodlná a fyzicky nenáročná. Vede téměř stále údolím podél toku Prunéřovského potoka s řadou velmi malebných míst. Zadýcháme se jen při krátkém výstupu od vody k hradu, dál už pak půjdeme opět z kopce.
Nová Ves, žel. zast. – Farský mlýn 1,5 km – Pod Celnou 3 km – Hasištejn 8,5 km – Prunéřov, koupaliště 10,5 km – Prunéřov, autobus 11 km
Startujeme v Nové Vsi poblíž Hory Svatého Šebestiána, u zdejší železniční zastávky. (Od zastávky autobusů při hlavní silnici sem směřuje červení značka, 350 m.) Po celé trase nás povede modrá značka, která tu začíná. Od turistického orientačního místa půjdeme pod železniční podjezd a za ním mírně vpravo po silnici podle potoka dolní částí obce. Na konci zástavby se silnice změní v cestu, na rozcestí za posledním domkem zahýbáme mírně vpravo krajem lesa do rychle se zahlubujícího údolíčka. O kus dál necháme bez povšimnutí širší cestu, vedoucí doprava brodem přes potok, a pokračujeme mírně vlevo travnatou cestou sledující les. Mineme zbytky zdí zaniklé usedlosti a pak přímo lesem sestoupíme k potoku. Údolíčko tu vytváří úzké hrdlo, cesta náhle končí a je nahrazena úzkou skalnatou pěšinou. Vpravo je osamělý rekreační objekt, pod ním turistické rozcestí Farský mlýn.
Potok, podél kterého jsme přišli, se tu spojuje s potokem Přísečnickým, přitékajícím zprava. Zleva přichází jiná cesta, po které pokračujeme stále dolů teď již o něco širším údolím, osázeným mladými listnatými stromy. Údolí** postupně nabývá na romantičnosti, potok protéká balvanitým korytem, vlevo v prudkém svahu se objevují skály. Cesta místy zarůstá a postupně se mění v pěšinu. Vpravo míjíme vyschlý rybníček, obklopený ze tří stran obezděnou hrází, zprava ústí údolí Prunéřovského potoka, do kterého se „náš“ Přisečnický potok vlévá. Pokračujeme při kraji zarostlé loučky a vstupujeme do místa zvaného Myší díra, před námi se objevuje další – tentokrát funkční – vodní nádrž. Pěšina se opět rozšířila v cestu, lemovanou kamennými patníky. Po naší levé ruce vidíme ústí staré štoly. Nádrž, obklopená lesy, má romantický ráz, na protějším břehu do ní spadají nízké skalky. Slouží jako vodní zdroj, voda se odtud přečerpává do Křimovské přehrady. (zákaz koupání). Za 4 m vysokou hrází obcházíme objekt čerpací stanice s transformátorem, o kus dál je budova bývalého mlýna, dnes restaurace a penzion Celná (ubytování, stravování: denně 10–22 h).
Údolí tu přetíná silnice, při ní je turistické orientační místo Pod Celnou. Po silnici jdeme krátce vpravo na pravý břeh potoka a hned vlevo zpět do údolí. Vede nás široká zpevněná pohodlná cesta. Znovu se objevují skály, do nich jsou vestavěny chaty a sruby romantické chatové osady Myší díra*. Za posledním objektem – srubem U Ferdy Mravence – vede cesta těsně nad levým břehem potoka při úpatí skal, o kus dál přejde (po kamenech brodem nebo po lávce z prohnilých klád) na břeh pravý. Údolí*** postupně nabývá vysloveně divoký ráz, stále se zužuje a prohlubuje, na obou stranách jej lemují skalní bloky; mladý nízký les již ustoupil vysokým smrkovým porostům. Cesta jde v jednom místě brodem přes potok, aby se po chvíli znovu vrátila na pravý břeh. My tento úsek obcházíme bez zdolávání vodního toku pěšinou. Nakonec však stejně na levý břeh přejdeme, ovšem pohodlně po nové dřevěné lávce. Pokračujeme vlevo po široké cestě, která zprvu mírně stoupá do svahu, ale brzy se znovu obloukem vrátí k potoku. Neodbočujeme vpravo ani vlevo, držíme se stále hlavního směru dolů údolím. Za dalšího 0,5 km míjíme vpravo další novou lávku, na kterou však na protějším břehu nenavazuje žádná cesta.
Pokračujeme stále vysokým lesem, vpravo za potokem jsou dvě pěkné chaty, o kus dál pak malebně položená samota s několika zděnými chalupami. Po kamenném klenutém mostku přichází zprava žlutá značka. U cesty je poškozená plastika s chybějící horní částí, stěny sokly zdobí reliéfy. O několik metrů dál na vidlicovitém rozcestí se dáme spolu s modrou a žlutou značkou cestou vzhůru šikmo do zalesněného svahu. Asi v jeho polovině, ve výrazné levotočivé zákrutě, sejdeme na méně výraznou cestu, pokračující v přímém směru. Ještě asi 100 m stoupáme, pak pokračujeme okrajem plošiny podél lesa, za dalším rozcestím mírně vlevo zvolna klesající cestou mladým lesem. Nakonec se dostaneme na okraj sadu, odkud se nám otevře hezký pohled na ves Místo, a vzápětí zahýbáme na pěšinu vpravo do lesa. Obcházíme předsunuté valové opevnění s mohutnou věží opatřenou břitem a za ním sestoupíme na parkoviště před vstupní bránou do hradu Hasištejna.
Hasištejn***dal pravděpodobně vystavět český král Václav II. nebo některý významný feudál asi v letech 1300–10. Jako královský majetek se poprvé zmiňuje r. 1348 v Majestas Carolina jako hrad, který panovník nesměl prodal, nanejvýš zastavit a to maximálně na dobu devíti let. V r. 1351 se stal lénem pánů ze Šumburka, od nichž jej r. 1412 získal Jindřich Reuss z Plavna. Ten vedl drobnou domácí válku s králem Václavem IV. a spolu s dalšími loupeživými rytíři v čele s obávanými Borši z Rýzmburku se účastnil loupeží a plenění královských statků. Za to oblehlo r. 1418 Hasištejn královské vojsko vedené Mikulášem Chudým z Lobkovic a po dvouměsíčním obléhání jej dobylo. Mikuláš z Lobkovic pak hrad získal do zástavy, od r. 1421 jej pak držel jako dědičné korunní léno. Objekty, poškozené při obléhání, dal opravit a nově opevnit. Další přestavby pak provedli Mikulášovi dědici. Hrad byl tehdy na severní a západní straně rozšířen o nové předhradí s branou a velkým, valeně zaklenutým sklepem o třech výškových úrovních, na jehož klenbě, vyrovnávající svažitý terén, vzniklo nádvoří. Současně vzniklo i nové předsunuté opevnění, kolem kterého jsme prošli, zajišťující nebezpečný prostor před hradem. Jádro hradu, vybudované na skalním výchozu, má protáhlý tvar. Jeho severní stranu, obtočenou do oblouku vedenou hradbou, ovládá volně stojící velká válcová věž – bergfrit, vysoká 22 m, se zdmi v dolní části 3,5 m silnými, v posledních letech upravená na rozhlednu, nabízející báječné pohledy na okolní kopce i daleko do podkrušnohorské kotliny.
Na jižní straně je palác, umístěný v mohutné obytné věži. V jeho blízkosti proti vstupní bráně stojí částečně zřícená kaple se zbytky křížové klenby, k níž z boku přiléhala další křížově zaklenutá prostora s pozůstatky šnekovitého schodiště. V 15. stol. přibyl nový prstenec vnějšího opevnění se dvěma baštami – oblou a čtverhrannou a boční palác, z něhož se dochovala stěna s arkýři. Hlavní podíl na pozdně gotické přestavbě a opevnění hradu se spojuje s osobou známého humanisty Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic (1461–1510). Tato pozoruhodná osobnost, vyznávající myšlenky nastupující renesance, získala vzdělání na italských univerzitách. V letech 1490–91 podnikl Bohuslav velkou cestu do jižní Evropy, Palestiny, Malé Asie i severní Afriky, později pobýval na dvoře Vladislava Jagellonského v Budíně. Asi od r. 1503 se natrvalo usídlil na rodném Hasištějně, který proměnil na kulturní středisko evropského významu. Se svými přáteli se tu věnoval studiu přírodních věd a astronomie i literární činnosti, vybudoval zde jednu z největších a nejcennějších knihoven své doby a do prostor hradu soustředil hodnotnou sbírku uměleckých děl. Lobkovicové drželi Hasištejn do konce 16. stol., kdy jej získal císař Rudolf II. a od něj r. 1606 Štampachové a po r. 1623 Martinicové.
To již hrad nebyl obýván, chátral a pustl. Poslední soukromý majitel, statkář E. Karsch, dal v letech 1891–92 zřícené objekty restaurovat a na předhradí postavit hostinec. Ten v r. 1976 vyhořel a r. 1995 byl nahrazen novou, menší restaurací. Částečná rekonstrukce probíhá i v současné době, kdy jsou majitel hradu Okresní úřad Chomutov a První krušnohorská realitní kancelář. Poblíž brány do hradního jádra je na skále pamětní deska J. W. Goetha, připomínající básníkovu návštěvu 9. 9. 1810. (Otevřeno 1. 3.–31. 10. denně 11–18 h, vstupné). Na bývalém předhradí při kraji parkoviště stojí kamenná pletencová boží muka a smírčí kříž (křížový kámen, původně asi kamenné odpočivadlo) z r. 1601, přenesené sem ze zrušeného Ahníkova. (Stravování: restaurace Hasištejn, od 1. 3. do 31. 12. denně 11–21, od 1. 1. do 28. 2. pouze PÁ–NE 11–18 h.) Pověsti vyprávějí, že na Velký pátek se tu otvírají všechny ukryté poklady a hrad se objevuje ve své bývalé kráse, se všemi minulými pány i služebnictvem. Poklady jsou prý hlavně ve velkém sklepení na prvním nádvoří a hlídá je obrovský starý muž s velkým psem. Tyto přízraky také zahnaly dva bratry z Bystřice, kteří chtěli cennosti po dlouhém a namáhavém kopání vyzvednout Jiná pověst tvrdí, že jeden z majitelů odjel do války a zanechal na hradě dceru, která se však v jeho nepřítomnosti vdala za loupeživého rytíře. Hradní pán po návratu z nenávisti zabil kaplana, který mladý pán oddal, dceru dal zaživa zazdít a sám skočil s koněm ze skály do propasti. Tím se vysvětluje původní německý název hradu Hassenstein (Hass=nenávist).
Z parkoviště pokračujeme po modré značce kolem božích muk a kříže pěšinou přes příkop a podél valu, pak prudce dolů ke kamenité cestě v bočním údolí. Ta nás dovede zpět k Prunéřovskému potoku, podél kterého pokračujeme asfaltovou silnicí. Asi po 700 m dojdeme do Nové Vísky, místní části Prunéřova, připomínané poprvé v r. 1540. Dnes tu převažuje především chatová zástavba. Vlastní obec Prunéřov, položená níže v údolí, zanikla při těžbě hnědého uhlí. Na jejím místě je dnes velkodůl Nástup a dále k západu elektrárna Prunéřov. Vlevo mineme pěkné koupaliště, přejdeme Přivaděč vody Ohře – Bílina a dostaneme se na křižovatku s hlavní silnicí E 442, kde naše trasa končí. (Stravování: motorest Ušák, denně 10–22 h.)
Další doporučené cíle:
Kokrháč*– 1 km zjz. od Hasištejna při silnici v údolí Prunéřovského potoka, přírodní památka (9,3 ha), mohutné skály, významný geologický prvek střední části Krušných hor. O 400 m dál proti proudu potoka při jeho levém břehu jsou tzv. Tři smrky, skupina památných smrků, dnes zřejmě největší smrky v severočeské části Krušných hor.
(Doporučujemeprůvodce Krušné hory – střed ze Zelené edice.)
