Madeira: TOP treky, levady, vyhlídky a pláže

Hornatý ostrůvek Ilha da Madeira neboli Ostrov dřeva získal svůj název v 15. století od portugalských mořeplavců podle hustých lesů, které pokrývaly v tehdejší době většinu ostrova. Vavřínové pralesy (tzv. laursilva), které byly v dávné minulosti hojně rozšířeny také v celém Středomoří, jsou dnes unikátem zachovaným jen na pár ostrovech v Atlantiku, včetně Madeiry, a zapsaným na seznam světového dědictví UNESCO.

Kratší i delší pěší túry tu vedou sytě zelenou džunglí se stromovými kapradinami, kolem vulkanických útesů, přes rozeklané hřebeny hor přesahující výšku 1800 metrů i podél tzv. levád – zavlažovacích kanálů, které vedou skrz soutěsky a hluboké rokle. O úžasné výhledy tu skutečně není nouze a závrať postihne slabší povahy možná už v autě. K objevování toho tento ostrov, rozlohou menší než například Krkonoše a Jizerské hory dohromady, nabízí tolik, že by ani měsíc na všechno nestačil. I za týden se však dá poskládat velmi pestrá mozaika zážitků. Kam za pohodovou turistikou na Madeiře, třeba i s dětmi?

Pico Ruivo – střecha Madeiry

Nejvyšší partie hor s vrcholem Pico Ruivo (1862 m) nabízí několik krásných hřebenových treků s dechberoucími výhledy na rozeklané hřebeny a ostře zařízlá údolí, temně modrý oceán i na nadýchaná mračna líně se převalující v nižších polohách. Naprosto pohodovou procházkou je za slunečného počasí výstup z východu od parkoviště Achada de Teixera, odkud je to na vrchol pouhá hodinka (3 km) pochodu po dlážděném hřebenovém chodníku. Přímo magické zážitky z vrcholu si odnesete při východu nebo západu slunce, kdy měkké sluneční paprsky barví okolní krajinu a moře mraků do zlatavého hávu.

Zajímavější, ovšem náročnější je výstup z jihu od parkoviště na třetí nejvyšší hoře ostrova – Pico Arieiro (1818 m). Oba vrcholy spojuje šest kilometrů dlouhá unikátní vysokohorská stezka, i přes krátkou vzdálenost jde o poměrně náročný trek se 700 m převýšení (jedna cesta). Horský chodník je pečlivě vydlážděný a kvůli velké expozici místy také zajištěný zábradlím. Razí si cestu po úbočích, po strmých schodištích, skrz tunely a nad skalními stržemi. Výhledy na vulkanickou činností modelované hřebeny a hluboká údolí jsou odtud úchvatné. Královskou hřebenovou etapou je sestup z Pico Ruivo po páteřním hřebeni ostrova na západ do 10 kilometrů vzdáleného sedla Boca de Encumeada (1000 m) – tato varianta je však náročnější na fyzičku i logistiku. 

Do zeleného srdce ostrova podél levád

Levády jsou jedním z unikátů Madeiry. Tyto zavlažovací kanály, kterými je ostrov doslova prošpikovaný, slouží jako tepny rozvádějící životadárnou vláhu z nitra ostrova na terasovitá políčka na jižním pobřeží. Severní část ostrova je totiž díky pasátům daleko bohatší na srážky, což se místní už od 16. století snažili vyřešit právě těmito zavlažovacími kanály. Levády jsou také stavitelským veledílem: vedou neprostupným horským terénem, skrz soutěsky a rokle, často si razí cestu skrz tunely pod skalními masivy, nad strmými srázy a kolem nebo taky přímo pod vodopády. Úctyhodných celkových 2000 km levád dnes slouží místo zemědělským čím dál tím víc také turistickým účelům. Kdo neprošel některou z túr podél levád, jako by na Madeiře ani nebyl. 

Za jednu z nejkrásnějších bývá označována Levada Caldeirão Verde, která si z vesničky Queimadas nedaleko Santany razí cestu do srdce madeirských hor skrz jeden z mála původních porostů vavřínových lesů. Dvanáctikilometrová trasa (tam i zpět) podél levády po velmi úzkých chodnících ústí v monumentální skalní rokli s jezírkem, do něhož padá úzká stuha vodopádu. Túru je možné prodloužit ještě o 2,5 km, které vedou do „Pekelného kotle“ neboli Caldeirao do Inferno – další zelené rokle plné vodopádů.

Oblíbeným cílem je také levadami prošpikovaná oblast Rabaçal na západě plošiny Paul da Serra. Zdejší mechem obrostlé „vousaté“ stromy a pokroucené kmeny a větve vřesovců jakoby vytvářejících tunely působí jako z pohádky. Od stylové kavárny Casa do Rabaçal (2 km od parkoviště, jezdí tu kyvadlově minibus) vede nenáročná stezka ke stometrovému vodopádu Risco (3 km tam i zpět), o něco delší túra pak míří do skalního kotle, z jehož stěn stékají desítky pramínků, které dávají levádě název 25 Fontes neboli 25 pramenů (5 km tam i zpět). O něco méně frekventovaná je Levada do Alecrim, kterou se dá skrz pokroucený prales vřesovce dojít až ke kavárně (5 km).

A do třetice jeden tip z jižního pobřeží, které většinou slibuje větší jistotu „dobrého“ počasí. Pěkný osmikilometrový okruh tvoří dvojice levád u Ponta do Sol. Od kostelíku ve vesničce Lombada se stoupá prudce vzhůru k odbočce na Levada Nova. Ta vede nejprve kolem drobných terasovitých políček, postupně se zanořuje do nitra hlubokého údolí a balancuje nad strmými srázy (občas jištěno zábradlím, ovšem celkem spoře). V závěru prochází úzkým a nízkým asi 300 metrů dlouhým tunelem, z něhož se vynořuje ve skalní soutěsce s vodopádem. Stezka je vytesaná přímo za vodopádem, za nímž po chvíli sestupuje schodiště k Levadě do Moinho, která vede pohodovou stezkou bujnou vegetací stejným údolí jen „o pár pater“ níž zase zpátky.

Doporučovat nějakou konkrétní levádu je ošemetné, každá je trochu jiná, vede v jiné nadmořské výšce, na jiné straně ostrova… Skvělé na tom je, kolik to dává prostoru k objevování! 

Za vulkanickými skalisky 

Poloostrov Ponta de São Lourenço jakoby k Madeiře ani nepatřil. Skalnatý, nehostinný ostroh vklíněný do vod širého oceánu hýří všemi barvami vulkanického spektra a předvádí neskutečné scenerie. Rozhodně by ale neměl chybět v žádném itineráři cesty po Madeiře.

Výchozím místem osmikilometrového okruhu po poloostrově je parkoviště Baia da Abra. Na stezce čeká hned několik vyhlídek na bizarní černo-rudé skalní útvary omývané rozbouřeným Atlantikem. Skalnaté vyprahlé útesy jsou společným dílem působení oceánu, větru a sopečné činnosti. Z bělostné pěny vln sem tam vystupují jako monolity ostré zuby ostrůvků. Nejpůsobivější podívanou představuje strmá skalní věž připomínající svým tvarem gotickou katedrálu. Po čtyřech kilometrech narazíme na občerstvení v Casa do Sardinha, od něhož se trasa okruhem vrací podél útesů zpátky na parkoviště. Malé prodloužení představuje výstup na nejvyšší bod poloostrova – necelých 150 m vysoký kopec s fantastickým výhledem na ostrůvek s majákem oddělený od pevniny mořskou úžinou.

Další – o něco náročnější celodenní túra – vede podél útesů s ptačími výhledy na oceán na severovýchodě ostrova mezi městy Canical a Porto da Cruz.

Nejlepší čas plnit si sny je teď!

Cesta na Madeiru byla mým splněným snem, vánočním dárkem, který jsem nadělila sama sobě. V cestě stálo pár výzev: odjet s dvouletou dcerkou na tři týdny sama (naštěstí už jsme měly praxi), sbalit nás obě do dvou příručních zavazadel, prokousat se byrokratickým kolečkem covid formulářů, řídit půjčené auto po krkolomných madeirských silničkách… Ale víte co? Byla to pecka a všem rodičům doporučuji nenechat se ukolébat (ne)bezpečím stereotypu a vyrazit (kam vás srdce táhne)!

Madeira se dá projít také pěšky během asi týdenního přechodu po hřebeni hor. Podrobný popis trasy, včetně mapy a praktických rad ke kempování a zásobování najdeš na www.SvetOutdooru.cz/hory.

TOP vyhlídky

• Eira do Serrado: V monumentálním horském kotli přímo pod nejvyššími vrcholky Madeiry se ukrývá odlehlá vesnička Curral das Freiras (Údolí jeptišek). Vyhlídka na ni ze skalního ostrohu Eira do Serrado je dle mého jedním z nejpůsobivějších panoramat celé Madeiry. Na vyhlídku se jde takřka po rovině asi 300 m od parkoviště.

• Balcões: Velmi impozantní vyhlídka na rozeklané zelené hřebeny spadající od nejvyšších madeirských hřebenů až k oceánu. Dostupná je po příjemném chodníku od pstruží farmy v Ribeiro Frio (pouhé 3 km tam i zpět).

• Fanal: Horská oblast na severozápadě ostrova má nepopsatelnou atmosféru. Na travnatých zvlněných pláních tu roste jeden z nejstarších vavřínových hájů na ostrově. Kmeny a větve staroušků se kroutí do těch nejpodivnějších tvarů. Pokud se po kopcích právě válí mračna nebo mlha, má místo magicky tajuplnou atmosféru. 

• Cabo Girão: Na západ od hlavního města Funchal se na jižním pobřeží tyčí jeden z nejvyšších útesů Evropy. Skalní stěna, na jejímž vrcholu najdeme oblíbenou prosklenou vyhlídku, se nad pobřežím vypíná kolmo do výše 580 m.

• Monte: Přímo ze svahů nad centrem stotisícového hlavního města se můžeme pokochat nádhernými výhledy. Návštěvníky sem láká poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie a také exotická květena v zahradě Monte Palace Jardim Tropical. Vyjet se sem dá autem či kabinkovou lanovkou přímo z Funchalu, další alternativou je lanovka či výstup podél Levady do Bom Sucesso vedoucí od Botanické zahrady.

• Západní pobřeží: Odlehlé západní pobřeží byste neměli vynechat kvůli úchvatným výhledům z útesů – ať už na jihozápadě u majáku na Ponta do Pargo, nebo severněji u Calhau das Achadas.

TOP koupání

• Madeira má jen (doslova) pár přírodních písčitých pláží, které jsou typické černým vulkanickým pískem. Pláž v Seixalu nabízí působivý pohled na strmé útesy severního pobřeží a je vhodná také pro začínající surfaře.
• Za nejkrásnější pláž na ostrově bych označila divokou plážičku Prainha u Canicalu na východě. Pás jemného sopečného písku obklopují vysoké červeno-rudé útesy a stojí tu malé bistro.
• Další dvě písčité pláže, ovšem se žlutým dovezeným pískem, najdeme v městech Machico a Calheta. Za několik kilometrů dlouhou pláží s přírodním zlatým pískem se dá zamířit na sousední ostrůvek Porto Santo (doprava lodí či letecky). 
• Velkým zážitkem je koupání v lávových bazéncích s mořskou vodou, které najdeme na severu např. v Porto Moniz nebo v Seixalu.