Počátkem července proběhla i českými médii zpráva o neštěstí na řece Grovu v Norsku, při kterém zahynul zkušený kajakář z Ostravy. Každá podobná tragédie vyvolává otázky. Kde se stala chyba? Dalo se nehodě zabránit? Přinášíme podrobné informace a k tématu se brzy vrátíme článkem o zásadách, jak podobným situacím předcházet a jak jim čelit.
Počátkem července proběhla i českými médii zpráva o neštěstí na řece Grovu v Norsku, při kterém zahynul zkušený kajakář z Ostravy. Každá podobná tragédie vyvolává otázky. Kde se stala chyba? Dalo se nehodě zabránit? Přinášíme podrobné informace a k tématu se brzy vrátíme článkem o zásadách, jak podobným situacím předcházet a jak jim čelit.
V průběhu minulých let jsme si už bohužel přivykli na zprávy oznamující neštěstí, jež se přihodila českým vodákům na některé z evropských řek. Chceme upozornit na důležitou okolnost, která nedávný norský případ odlišuje od obvyklých tragických událostí. Ostravští vodáci jsou velmi zkušení a na sjezd řeky byli náležitě vybaveni a připraveni. Přesto se jeden z nich ze zájezdu nevrátil.
Nebezpečí přecenění sebe sama
Většina politováníhodných tragických nehod byla bohužel způsobena buď špatným vybavením, přeceněním vlastních schopností, neznalostí místních podmínek či špatnou organizací sjezdu. Na vině bývá hrubé porušení některé ze zásad bezpečnosti a řekněme si rovnou, zdaleka se to netýká jen vodáků. Podobné excesy se často vyskytují i při vysokohorské turistice a bohužel i u adrenalinových cestovních kanceláří.
To co se stalo letos v Norsku však není výše uvedený případ. Vodáci, kteří sjížděli Grovu se nedopustili žádné z výše uvedených chyb a byli, jak potvrzují i norské deníky, velice zkušení, měli potřebné vybavení a řeku sjížděli za normálního vodního stavu. Kde se tedy stala chyba? Zapomeneme-li na okamžik na selhání Norského záchranného systému, který by snad teoreticky mohl zaklíněnému vodákovi pomoci (čas, kdy bylo možné zasáhnout je těžko ověřitelný a zůstane v oblasti spekulací – viz novinový článek Kritika smrtelné nehody), dá se říci, že k žádnému pochybení nedošlo. Vodák udělal jezdeckou chybu, jakých každý z nás kdo jezdí divokou vodu udělal a udělá mnoho, a nešťastnou shodou okolností se dostal do situace, ze které mu jeho kamarádi už nemohli pomoci.
Riziko podstupuje každý
Je zřejmé, že možnosti podobné nehody se zcela vyhnout nelze, ani pokud jsou všechny bezpečnostní podmínky splněny. Tím, že sedneme do kajaku, kanoe nebo raftu, vědomě podstupujeme riziko, že se stane nehoda, která v krajním případě může skončit tragicky. Vím, že vodáci pravidelně sjíždějící divoké řeky si jsou tohoto rizika vědomi, ale toto platí i pro klienty cestovních kanceláří stejně tak jako pro rodinky na Sázavě.
Zdá se mi nepochopitelné, jak může někdo bez patřičných zkušeností vyrazit na rozvodněnou řeku, přestože mu to zkušení vodáci z outdoorového centra nedoporučí, tak jak se například stalo nedávno v Týnci nad Sázavou. Stejně tak nechápu, jak někdo může usednout do raftu na obtížné řece, aniž by si předem ověřil, že jeho raft-guide (tedy ten člověk, který rozhoduje zda pojedu do něčeho kde se mohu utopit nebo ne), případně ostatní členové posádky mají dostatečné zkušenosti a vědí co dělají.
Na druhé straně plně chápu a rozumím tomu, že se někdo (jak říká můj kamarád Janek „kdo ví na kterym kopci sáňkuje“) po zvážení všech rizik rozhodne sjíždět něco, co bych třeba já dlouhým obloukem obnesl.
Ostravské memento
Tragédie ostravských vodáků znovu připomněla, že stalo-li se něco podobného tak zkušeným jezdcům, může totéž zítra potkat kohokoliv, tedy i ty nejzkušenější z nás!! Vyplývá z toho, že dávno před nasednutím do lodi je třeba s podobnou možností počítat.
Riziko lze výrazně snížit tím, že na sobě pracujeme tj. získáváme potřebné zkušenosti, zlepšujeme techniku, pořizujeme si lepší (a bezpečnější) vybavení apod. Dopředu se musíme zajímat o to, jestli máme vše potřebné a víme co dělat v případě, kdyby se něco stalo. Riziko sice nikdy nebude nulové, ale čím ho budeme brát vážněji, tím větší je šance vyhnout se nehodě. Případná záchrana kamarádova života za to rozhodně stojí.
Autor: Ondra Müller
Redakce Malého Průvodce připravuje článek, kde se dozvíte řadu rad a postřehů jak se zařídit chcete-li minimalizovat rizika, která na vás na vašich cestách do zahraničí mohou číhat. Článek přinese dosud opomíjené náměty jak snížit nebezpečí nehody a jak se zachovat, když se něco stane.
Následuje překlad dvou novinových článků „Utonul český kajakář“ a „Kritika smrtelné nehody“, které vyšly v norských denících krátce po nehodě.
Utonul český kajakář
Grova magasin
Šest českých kajakářú bojovalo včera odpoledne za záchranu svého kamaráda, který zůstal vklíněný pod vodou mezi kameny na řece Grova v obci Sunndal. Nepodařilo se ho vyprostil a jejich přítel zahynul.
36ti letý kajakář byl vynesen na břeh ve dvě hodiny odpoledne. Po dobu co čekali na záchrannou helikoptéru prováděl zdravotník oživovací akce. Před půl třetí byl kajakář prohlášen za mrtvého a helikoptéra tak mohla být odvolána zpět na základnu v Alesundu.
Drama začalo před půl jednou, kdy se skupina českých kajakářů rozhodla sjet řeku Grovu, která je jedním s přítoků řeky Drivi. Řeka měla v té době normální stav vody. Policie se domnívá, že jeli úsek od mostu Svoubrua. Asi po jednom kilometru došlo k tragické události. Jeden z kajakářů zůstal vklíněný v jedné z úzkých pasáží na řece. Pravděpodobně jeho kajak uvízl mezi dvěma kameny. Kajakář seděl vklíněný v kajaku téměř celý pod vodou.
Po několika málo minutách přispěchali na pomoc místní lidé, kteří zde projížděli autem. Kontaktovali policii a záchrannou službu. Jedna z místních přihlížejících popsala drama takto:
„Projížděla jsem okolo místa nehody o půl jedné. Viděla jsem, že se na řece něco děje a proto jsem zastavila. Pochopila jsem, že se kajakáři pokoušeli zachránit někoho v řece. Hned jsem informovala policii. První minuty jsem mohla občas zahlédnout muže, který seděl vklíněný v kajaku. Jeho kamarádi se pokoušeli držet jeho hlavu nad vodou. Chvíli to vypadalo, že se jim to může podařit, ale asi po čtvrt hodině jim zmizel. Myslím, že kajak se posunul níž a proto nemohli jeho hlavu dále držet nad hladinou.“
Policie, záchranná služba a požárníci dorazili na místo neštěstí po jedné hodině a okamžitě začali ze záchrannými akcemi. Když na místo dorazil náš novinář v půl druhé bylo v řece už asi 10 mužů. Byli to požárníci ze stanice v Sunndalu, 6 kajakářů, a sloužící lékař ze Sunndalsory. Lékař byl vybaven potápěčskou výstrojí. Policie ze Sunndalu řídila celou akci ze břehu. V té době byla na cestě helikoptéra z Alesundu, která se ale musela vrátit, protože obdržela informaci, že budou potřebovat záchranáře –potápěče, kterým tato helikoptéra nebyla vybavená. Když se zjistilo, že se toto vybavení už na míst nehody nachází, helikoptéra opět vzlétla ze základny. Na záchranáře čekal velmi obtížný úkol. K místu nehody se dostali pomocí požárního žebříku. Tímto se dostali přímo nad vklíněný kajak. Kajak v té době nebyl vidět a seděl velmi pevně mezi kameny. Po nějaké době se záchranářům podařilo kajak uvolnit a ten se tak mohl posunout o několik metrů níže. Z klidnějšího místa, asi 3-4 metry pod místem nehody, se podařilo kajak dostat na břeh. Okamžitě se začalo s oživovacími pokusy, ale po půl hodině byl kajakář prohlášen za mrtvého. Helikoptéra, která ještě nepřistála, byla odvolána zpět na základnu v Alesundu.
Šest českých kajakářů bylo samozřejmě otřeseno ztrátou kamaráda. Po tak houževnatém boji o jeho záchranu byli také úplně fyzicky vyčerpáni. Policii potom řekli, že jsou v Norsku již desátý den. Bylo to první řeka kterou jeli v údolí Sunndal. Vyšetřující policista uvedl, že se kajakáři nedopustili žádné hlouposti nebo neopatrnosti: úsek řeky, který jeli není příliš obtížný a oni jsou zkušenými kajakáři. U rizikových sportů bohužel k těmto nehodám dochází.
Kritika smrtelné nehody
celostátní deník Ubresfeavifen pondělí 16.7. 2001
Sunndal: včera utonul občan České republiky. 15 min od místa nehody byla připravená záchranná helikoptéra, která však nebyla nikdy přivolána.
Dramatický boj za záchranu života se včera odehrál na řece Grova v obci Sunndal. 36 letý kajakář zde 20 min bojoval o udržení hlavy nad hladinou řeky. Nakonec svůj boj vzdal.
„Kdyby byla okamžitě přivolána záchranná helikoptéra z Dombasu, měli bychom čistě hypoteticky naději zachránit jeho život“ – konstatuje lékař ze Sunndalu Frank Peter Mocker. Lékař dále konstatuje, že centra – AMK –, která přivolávají záchranou službu a helikoptéry nemají dostatečné zkušenosti, výcvik a mají špatnou komunikaci.
Od chvíle, kdy byla nehoda nahlášena na policii ve 12.33 hod přijela první záchranná služba až po půl hodině. Trvalo téměř 2 hodiny než se podařilo vyprostit tělo utonulého kajakáře. Helikoptéra, která byla přivolána z Alesundu, nestihla dorazit do doby, než byl kajakář prohlášen za mrtvého.
V Dombasu , 15 minut od místa nehody v té době seděli na pohovce členové specielně vycvičeného týmu letecké záchranné služby, kteří neměli ani ponětí o této dramatické události. Nikdo je nezavolal.
„Kdybychom byli včas informováni, mohli jsme být na místě nehody za necelých 20 minut. Doba letu trvá 13 – 15 min. Je to tragické a velmi smutné“ konstatuje záchranář letecké záchranné služby v Dombasu Finn Ase Jakobsen.
Dlouhá reakce
Nehoda byla nejdříve nahlášena na policii v Kristiandsundu. Ta po několika minutách požádala místní AMK centrum o povolání helikoptéry. Protože obec Sunndal spadá pod město Molde, byla žádost přesunutá tam. Zde bohužel nemají k dispozici helikoptéru, tak na místo toho kontaktovali AMK centrum v Alesundu, kde sídlí státní letecká záchranná služba. Lékař Erling Terje Takle, říká, že předpokládali, že doba letu na místo nehody bude trvat asi 40 min. Z Alesundu vrtulník odletěl ve 13,16 – téměř hodinu poté, co došlo k nehodě.Po asi 5 minutách se obrátil a letěl vyzvednout potápěče. 
V době kdy byl vrtulník téměř na místě, podařilo se místním hasičům a ostatním kajakářům vyprostit tělo a dostat je na břeh. Poté co byl kajakář kolem 14,00 prohlášen za mrtvého, byl vrtulník odvolán z akce.
Na dotaz našich novin, proč byl zavolán vrtulník z Alesundu a ne z Dombasu nechtěl nikdo v AMK centru v Molde ten večer odpovědět. V rychlém rozhovoru nám jeden zaměstnanec, který si nepřál být jmenován, sdělil, že mají své rutiny a pokud potřebují vrtulník, volají Alesund.
Špatné rutiny
Doktor v Sunndalu Frank Peter Mocker byl o situaci informován. „Dobře jsem věděl, že v Dombasu je vrtulník, ale bylo mimo mou pravomoc zavolat jej.“
Těžko hledá klady jež by mohl uvést na adresu AMK center v Norsku. Říká, že nemají zkušenosti a mají mezi sebou velmi špatnou komunikaci. Je si jistý, že kdyby zavolali vrtulník z Dombsu, byla by naděje na záchranu daleko větší.
V Dombasu byla včera večer nálada na bodu mrazu. Člen záchranného týmu Finn Age Jakobsen se o nešťastné nehodě dověděl až několik hodin poté z novin. Nechápe proč nebyli přivoláni. Říká, že podobné záchranné akce dělají již od roku 1978. „Není jisté, zda by se nám ho podařilo zachránit, ale rozhodně bychom měli k dispozici zkušenosti a výstroj, které by nám napomohly k tomu, abychom ho rychle dostali ven z vody Vrtulník z Alesundu nebyl vybaven ani záchranáři ani provazy.“
Zodpovědná je policie
Náčelník policie Harald Ronnig včera večer konstatoval, že největš zodpovědnost za záchranné akce mají právě oni. Uvedl ale také, že nerozhodují o tom, které zdroje AMK centra k záchraně použijí. Očekávají, že jsou použity zdroje z místa, které je nejblíže a které je nejlepší. Odmítá komentovat, proč nebyla k záchraně přivolána helikoptéra z Dombasu.
