Lukáš Krejčí: dobrý horolezec, starý horolezec

Za poslední rok se toho u tebe hodně událo, můžeš nám shrnout to nejzajímavější?
Na podzim jsem se s Márou Lejskem a Péťou Kejklíčkem a dalšími 7 kluky pokusil s lyžemi vystoupit na Manaslu a sjet si ho. Což se nám s Márou povedlo jen ze Severního sedla (7 000 m). Byli jsme pak v den D ve 4. výškovém táboře (7 500 m) trochu pozdě. Kvůli silnému větru a záchraně 2 horolezců z Rakouska a Francie jsme výstup nedotáhli. Byli jsme za to oceněni klubem Fair Play a ČOV. Jinak na jaře jsem se účastnil expedice na Denali, kde jsme s Radkem Jarošem a Petrem Maškem vystoupili na vršek.

Prohlédněte si všechny fotografie k článku…

Je něco z toho pro tebe zásadní úspěch/neúspěch?
Tak spíš mám před očima neúspěch. Při poslední jarní expedici právě na Denali se mi zabil kamarád Pavel při sjezdu Messnerova kuloáru.

V současné době máš již jistě plány do budoucna, prozradíš nám něco?
V září se těším opět do Nepálu, kde nás s kamarády čeká severní stěna Cholatse (6 440 m). A když bude čas, tak máme projekty na prvovýstupy v Solo Khumbu na panenské 6000m vrcholy. V příští sezoně chci více lézt na písku a v Alpách. Také se těším na zimní skialp.

Když jsi byl minulý rok v Nepálu, těsně tě minulo velké zemětřesení. Vím, že tam jezdíš často, jak si myslíš, že se to odráží na cestovním ruchu.
Bohudíky mě minulo o devatenáct hodin! Pracoval jsem tam čtrnáct dní jako průvodce jedné brněnské cestovní kanceláře. Jezdím do Nepálu každoročně asi na dva měsíce, většinou pracovně. Škoda, že někteří lidé své výlety ruší nebo přesouvají jinam. Je to zbytečné; je historicky dané, že tyto otřesy se v Nepálu objevují jednou za sedmdesát let a trvají dva tři měsíce. Chci všechny horaly a horolezce povzbudit, aby do Nepálu cestovali. Jeden horolezec na expedici platí minimálně deset lidí okolo. Každý nosič živí rodinu a to, co vydělá, mu stačí tak na půl roku, podle toho, jak je expedice finančně náročná. Turistika živí taky hoteliéry a další lidi, kteří jistě ocení, že expedice pokračují. Turismus dělá v Nepálu devadesát procent příjmů. Kdyby se tam na několik let přestalo jezdit, Nepálce by to tvrdě zasáhlo.

Jsi povoláním horský průvodce, jak ses k tomu dostal?
Od svých dvanácti let jsem mířil do skal. Můj táta byl horolezec – nejdřív jsem jezdil s ním, on pak začal podnikat, a tak jsem musel jezdit sám. Začínal jsem v Českém ráji na pískovci; byly to Suché skály, Prachov, Hruboskalsko, Přírazy, Drábské světničky… Pak jsem začal jezdit do hor. Mám za sebou Mera Peak 6 400 metrů, Stok Kangri 6 100 metrů, jsou to trekové vrcholy, nejsou extrémně náročné. Byl jsem také na nějakých pětitisícovkách jako Elbrus, Mt. Kenya, opakovaně Mont Blanc a hodně vrcholů v Alpách, ať už jsou to těžší náročné výstupy, nebo ledové stěny. Alpy mám radši než Tatry:).

Co je náplní práce horského průvodce?
Není těžké se stát horským průvodcem. Stačí k tomu týdenní kurz, znát poměry a zemi, ve které průvodcujete, a je to. Jak už z názvu vyplývá, provádím turisty po horách. Vyzvednu je na letišti a od té doby se o ně starám se vším všudy. Nejsou to horolezci, ale průměrní čeští turisté, kteří na tom bývají dobře fyzicky. Na lehčí treky mívám mezi klienty i sedmdesátníky, ale většinou se jedná o padesátníky. Například v Nepálu jdeme na treku do výšky od 1500 do 5000 metrů nad mořem.

Kromě průvodcování máš ještě jinou práci? Nebo tě průvodcování uživí?
Kromě průvodcování se živím přes zimu hlavně výukou běžeckého lyžování s Proběžkami v Jizerkách. Učím i v Rakousku v oblasti Lech, Zurs, St. Anton lyžování i snowboarding. Přes léto to jsou potom hlavně výškové práce a rigging.

Jak je na tom tvá cesta za získání statusu horského vůdce?
Před 2 lety jsem si zlomil nepříjemně kotník, kurz jsem přerušil. Letos v zimě navážu s dalším během a snad to zdárně dotáhnu do konce.

Co bys poradil někomu, kdo by se chtěl taky vymanit z běžného života a chystal se „dělat kariéru“ v horách?
To je těžké v tomhle někomu radit. Každý si tu cestu do hor prošlapává po svém 🙂 V tom nejsem schopen radit.

Jaký kladeš důraz na vybavení, jak velkou část tvých úspěchů na něm závisí?
Vzhledem k mému bolavému kotníku mi velmi pomáhají kompresní ponožky CEP. Mám rád jak nízké, tak podkolenky. Jdu-li běhat, tak jiné nenosím. Díky nim jsem schopný se svým pravým kotníkem fungovat v horách i při sportu mnohem líp. Jinak perfektně mi v horách funguje i funkční prádlo od CEPu.

Máš čas i na jiné aktivity, které se hor tolik netýkají?
Chodím triatlony a s přítelkyní musím jezdit na orienťák. Aby se neztratila 🙂 Jezdím na horském kole a lezu ve skalách Českého ráje. Hraji na kytaru a užívám si života…

Máš nějaké životní motto?
Takové to klasické mám nejraději: Dobrý horolezec je starý horolezec.

Kolikrát jsi ho už změnil?
Po jarní tragédii na Denali ho měnit nechci.

• průvodce a horský vůdce–adept
• člen horolezeckého oddílu Guru
• člen Ski klubu Jablonec n. N.
• absolvent Fakulty tělesné výchovy a sportu UK Praha