Liščí louka

Liščí bouda vyhořela v roce 1948 a nebyla již obnovena. Dnes tu stojí Lyžařská bouda, Bouda Prvosenka a menší srub. Přes Liščí louku prochází červeně značená trasa z Janských Lázní na Luční boudu a lze tu odbočit k rozhledně na Hnědém vrchu. Louka je pramennou oblastí Čisté, Temné bystřiny a Vlčího potoka.

Dnes již neexistující Liščí bouda byla mezi turisty velmi oblíbená. Historicky byla doložená již v 17. století. V roce 1908 chatu s hostincem koupil Johann Fischer a bouda se v jeho vlastnictví stala jedním z nejvýznamnějších krkonošských objektů. Boudu rozšířil, takže její kapacita se zvýšila až na 100 hostů. Pokoje byly centrálně vytápěné s tekoucí teplou a studenou vodou, majitel se postaral o zřízení telefonní stanice a vlastní elektrárny. Johann Fischer se staral nejen o boudu, ale také podporoval výstavbu, údržbu a značení cest včetně jejich zimního tyčování. Za tuto činnost mu Krkonošský spolek u příležitosti jeho sedmdesátin udělil pamětní plaketu Quido Rottera. Po skončení 2. světové války bouda přešla do majetku státu a dne 13. dubna 1948 do základu vyhořela.

Lyžařská bouda leží na rozsáhlé luční enklávě Liščí louka (1206 m) na JV svahu Liščí hory při červeně značené cestě , na SV vede cesta k rozhledně na Hnědém vrchu.

Vznikla někdy kolem roku 1715 a až do roku 1930 byla využívána jako letní bouda. Až v roce 1930 ji nový majitel Anton Zinecker rozšířil a upravil na celoroční provoz. Protože jeho syn Anton býval závodníkem za lyžařský spolek Rübezahl Rennerovky, bouda získala jméno Skimeister Baude (Bouda mistra lyžaře) a vystavené trofeje v interiéru zároveň připomínaly úspěchy všech členů spolku v lyžařských závodech. Po skončení 2. světové války přešla Lyžařská bouda do majetku státu, do 90. let 20. století ji vlastnila Ústřední rada odborů a později OREA a objekt sloužil pro masovou rekreaci odborářů. V roce 1996 bouda vyhořela, ale nový majitel ji ku prospěchu věci obnovil v téměř původní podobě.