Čeští horolezci Libor Uher a Marek Novotný minulý týden v pátek odletěli na expedici do Karákóramu s cílem vystoupit na dvanáctou nejvyšší horu světa. Těsně před odletem se podařilo Libora Uhra zastihnout přímo na ruzyňském letišti a položit mu několik otázek.
Libor a Marek nejsou jediní členové expedice, společně s nimi do základního tábora vyráží také dvoučlenný televizní štáb a výherce soutěže hlavního sponzora expedice adidas, kterému jsme v závěru rozhovoru věnovali několik otázek. Začněme ale u klíčové postavy expedice, Libora Uhra.
Jaký je to pocit konečně po všech přípravách stát na letišti? Spadl z tebe stres nebo to teprve celé začíná?
Obojí asi. Jedna etapa končí, taková ta dřina, hektická příprava, balení a tréninky. Člověk se těší na to, proč to celé absolvoval a je na startu nového dobrodružství. Takže jedna etapa je za náma – už nemusíme absolvovat všechny ty tréninky a zároveň se těšíme na cestu a doufám, že naší dřinu patřičně zúročíme.
V rozhovoru pro Svět outdooru letos v březnu jsi zmínil, že trénuješ hlavně v Beskydech. Zůstal jsi u domácích kopců nebo ses přeci jen vzdálil i do vyšších hor?
Já nebyl skoro nikde jinde, ale Mára si těsně před odjezdem odskočil na Mont Blanc. Já jsem byl akorát na jaře na soustředění v Tatrách, jinak jsem byl hlavně doma v Beskydech. No a poslední příprava proběhla na bruslích (smích) – zkrátka jsem si to odbruslil (Libor Uher každoročně organizuje vytrvalostní závod Adidas 24 hodin kolem Olešné, kterého se také sám účastní, pozn. red.).
Máš informace o aktuální bezpečnostní situaci na místě?
Je to tam teď trochu divoké a podobně divoké bylo, abychom vůbec mohli odcestovat. Ještě včera (rozhovor byl veden v den odletu 27.6.2014, pozn. red.) v 11 hodin jsme měli informaci, že nikam nejedeme z důvodu konání bezpečnostní akce, díky které je Pákistán pro turisty zcela uzavřen. Po dvanácté hodině pak konečně přišla informace, že akce je ukončená a teprve dneska cestou na letiště jsme si mohli jet vyzvednout pasy, které byly celou dobu na ambasádě.
My jsme vlastně skoro celou dobu ani nevěděli, proč nám ty pasy nechtějí vydat. My jsme mysleli, že jsme nějací průseráři, když nás tam nechcou. Až teprve po intervenci zahraničního výboru Senátu České republiky se to podařilo prolomit.
Platí plán vystupovat normálkou, tedy západním žebrem?
Ano, plán platí. Jedině, kdyby byly nějaké extra výhodné podmínky a byli jsme hodně rychlí. Zatím se to ale jeví tak, že si v klidu jdeme užít normálku. Teda alespoň já! Třeba se Mára přidá k nějaké rychlejší skupině (smích).
Kolik dalších expedic bude na kopci působit?
O tom nemáme žádné informace, jediné co víme je, že jsme na společném permitu společně se třemi Španěly a jedním Američanem.
Nezajímá tě to třeba v ohledu fixování lan?
Ne, vůbec mě to nezajímá. Lana máme svoje, nějaké úseky jsme schopní si zafixovat a vůbec se nespoléháme na to, že by nám to někdo odšlapal nebo že bychom byli vázáni na nějakou velkou expedici, za kterou bychom se vezli
Pojďme se trochu podívat na čísla. Kolik kilogramů materiálu vezete, kolik budete mít nosičů do BC a jak početný bude personál v době trvání expedice?
Vybavení a jídla máme zhruba 200-250 kilogramů na hlavu, trekaři budou mít pochopitelně méně. Určitě budeme mít nějakých 25-30 nosičů.
V base campu bude kuchař, pomocník a styčný důstojník. Pokud teda „styčák“ neonemocní a neodejde za tři dny dolů. Někdy se mu nechce sedět měsíc na ledu a tak z base campu odejde a za měsíc se zase vrátí.
Členové expedice jsou vlastně pouze dva, ty a Marek Novotný. Není to na osmičku málo?
No, já nesehnal ani více lidí, ani více peněz (smích)! Dá se to lézt i sólo, nicméně na Broad Peaku dvoučlenná expedice není nic výjimečného ani nic, co by nám mělo výstup ztěžovat.
Do BC s vámi půjde Pavel Horák, výherce soutěže hlavního sponzora expedice adidas. Jak těžké bylo udělat finální výběr na přípravném kempu v Beskydech?
Snažíš se vybrat jednoho z dvanácti lidí – někoho, s kým si nejlíp sedneš. Bylo to strašně těžké, protože všichni účastníci přípravného kempu byli super lidi a my jsme museli vybrat jednoho jediného a tím zbylých jedenáct odmítnout. Nicméně Pavel je skvělý kluk a na společnou cestu do BC se moc těšíme!
A teď, jak bylo slíbeno v úvodu, několik otázek pro šťastného výherce soutěže Pavla Horáka:
Podmínkou účasti v soutěži bylo zakoupení oblečení adidas. Co sis při té příležitosti pořídil?
Koupil jsem si takovou pěknou mikinu, už si přesně nepamatuju, co je to za model. Ale mám ji tady v sudu, letí se mnou na expedici.
Měl jsi kliku a vyhrál v soutěži poprvé nebo míváš štěstí častěji?
Párkrát už jsem něco vyhrál, třeba lístky na Moto GP, ale toto je něco úplně jiného. Tak velkou věc jsem nikdy nevyhrál.
Jaká byla tvoje reakce, když jsi byl vybrán na přípravný kemp a následně i na expedici?
Už jen dostat se na ten přípravný kemp pro mě bylo ohromné lákadlo a motivace – užít si s klukama pěkný víkend. No a když jsem se po přípravném kempu dozvěděl, že pojedu na expedici do Pákistánu, tak jsem to ještě týden rozdejchával.
Překonáš v BC svůj výškový rekord?
Já jsem byl doposud nejvýše asi ve 3000 metrech v Bulharsku, takže ano, svůj osobní výškový rekord překonám.
Jaký je tvůj program po dosažení BC? Odpočineš si a půjdeš zpět?
Ano, všichni – tedy já, a kameramani – se vracíme zpět. Ale pokud bude pěkné počasí, tak nepůjdeme stejnou cestou, ale přes šestitisícové sedlo a to by mohl být parádní zážitek.
Neláká tě podívat se alespoň do C1?
Kdybych řekl, že mě to nenapadlo, lhal bych. Ale to není nic pro mě.
Co říkáš na Pákistán? Máš obavy, nevíš co si o tom myslet nebo se těšíš? Myslím tu zemi jakou takovou a lidi co v ní žijí.
Něco jsem si početl a určitě se těším, ale tu realitu nedovedu odhadnout. Doufám, že to bude super!
