Libický luh

Jeho krajinu tvoří rozsáhlé plochy lesů převážně dubových, s výskytem habrů, bříz, olší a jilmů. V době záplav, vyšších srážek, či jarního tání vznikají říčky, odvádějící vodu k Labi. Když ztratí svou sílu, mění se v slepá a mrtvá ramena a tůně. Množství vody v nich závisí na množství srážek, bez nichž mohou i zcela vyschnout. Prázdná koryta pak brzy zarostou a po čase mohou být opět zaplavena. Vzniká tak bizarní svět divočiny lužního lesa, plný tůní, mokřadů, říček, nivních luk a prázdných říčních koryt. V části Libického luhu byla vyhlášena bezzásahová zóna a vzniká tak prales s popadanými tlejícími kmeny.

Většinu území tvoří nekonečně zelené lesy. Nejzajímavější místa však objevíte, pokud se vydáte alespoň kousek podél řeky Bačovky. Líně tekoucí říčka s meandry, slepými rameny a popadanými kmeny stromů vytváří působivé scenérie.

Takové prostředí je přirozeným domovem celé řady vzácných rostlin i živočichů. Je možné zde spatřit například mnoho vzácných motýlů, v tůních žijí vzácné druhy korýšů a obojživelníků a když budete tiší a budete mít štěstí, spatříte v líném toku řeky Bačovky i Vydru říční (opravdu tam je). Především z důvodu ochrany těchto vzácných druhů byl Libický luh v roce 1992 vyhlášen Národní přírodní rezervací a později byl začleněn do evropské sítě Natura 2000.

Komplex lužního lesa zasahuje i na druhý břeh Labe a táhne se až k Cidlině a k Poděbradům. Mimo chráněné území NPR se v něm však již objevují nepůvodní jehličnany a další nevhodné zásahy člověka v čele s dálnicí D11.

Přístup:

Libický luh leží v těsném sousedství Velkého Oseku. Blízko (asi 1 km) je to také z Libice nad Cidlinou, někdejšího sídla vyvražděných Slavníkovců. Je třeba jen přejít most před řeku, podejít dálnici a nechat se vést červenou značkou. V sezóně od května do září je možné se nechat svézt přívozem z Osečka na druhém břehu Labe.

Z Poděbrad se lze vydat po červené TZ (asi 7 km). Z Kolína je to rovněž po červené asi 10 km přes podobné území Veltrubského luhu.