Užít si pohodové lezení s kamarády není nutné jen v létě a na území Česka či Slovenska. Dnes už se za lezením v početných partách vyráží stejně běžně v červnu jako v prosinci. Výběr destinací je tak rozmanitý, že každou chvíli slyšíte o nějaké nové, do které musíte zaručeně jet. Pojďte se podívat na pár tipů k inspiraci, které doplnili takoví lezci jako Mára Holeček, Jožo Krištoffy nebo Miro Peťo.
Jožo Krištoffy
„Znám několik úžasných a zajímavých míst se skvělým lezením. Takhle z patra mě napadá třeba Rodellar a Margalef ve Španělsku, Céüse ve Francii či turecké Geyikbayiri. Každé místo má něco do sebe a mám s ním spojeno množství vzpomínek. Před dvěma lety jsem navštívil španělskou oblast Chulilla, která mě doslova okouzlila. Najdete tam nádherné dlouhé cesty v mírném převisu, lišty, krásné lezení na OS a orientaci stěn na všechny světové strany. Bydlí se ve staré vesničce, ze které to máte blízko jak ke skalám, tak k moři. Tahle oblast má v sobě prostě něco navíc, a právě proto jsem si ji už po jedné návštěvě zamiloval. Jsem odsouzen k tomu se sem vrátit a asi ne jednou.“
Chulilla
Místo: východní Španělsko (cca 40 km SZ směrem od Valencie)
Skála: vápenec
Přívlastek „jedna z nejlepších skalních oblastí ve Španělsku“ není náhodný. Stabilita počasí a nepřeberné množství lezeckých cest budou jeho zdůvodněním. Velkou variabilitu dává také zmiňovaná orientace stěn, která je díky dvěma dlouhým kaňonům obrovská. Kaňony dohromady nabízí 8 kilometrů skalních stěn o výšce 80 až 100 metrů. Profil stěny je kolmý až silně převislý a lezci se tady mohou těšit na množství lišt a vápencových slimáku. V letních měsících se navíc můžete chladit v místní říčce, která kdysi celou tuhle skalní krásu pomohla vytvořit.
Jedná se o poměrně mladou oblast, která začala být lezci osídlována v 80. letech, proto je tady spousta prostoru pro nové projekty. V současné době je v Chulille 32 sektorů a přes 800 cest. Toto číslo se s největší pravděpodobností stává každým měsícem větší a větší lží. Přesto je tady koncentrace lezců, vzhledem k rozloze, poměrně nízká. Pro případnou návštěvu je důležité objektivně zhodnotit vaši výkonnost, jelikož šestkař si tady údajně moc nezaleze. Většina cest je od 7. stupně UIAA.
Velmi podrobný článek o Chulille a tamním lezení si můžete přečíst na lezci.
Marek Holeček
„Výběr lezecké destinace je podřízen sezónnosti. Co se týče blízkých oblastí v zahraničí, tak je pro mě geniální Frankenjura, která má neuvěřitelně dlouhou historii, krásné prostředí, obrovské množství sektorů a cest. Pro zimní měsíce nedám dopustit na Thajsko, kde je krásné lezení a velkou devízou místních oblastí je stabilita slunečného počasí. Příjemná je tady v zimním období také délka dne, která je téměř celý rok stejná oproti zimní Evropě, jež se zahalí do tmy. Ale co se mé osobně týče, tak po většinu roku nemám velkou potřebu za skalkami vyjíždět za hranice, protože blízko mám nepřeberné množství pískovcového lezení. Výjimečné oblasti jsou Labák (Labské údolí – pozn. autora), Teplice (Teplické skály – pozn. autora) nebo Adr.“
Frankenjura
Místo: jižní Německo (severní část Bavorska)
Skála: vápenec
Lezení ve Frankenjuře sahá až do počátku 19. století. Lezec si tady může vybrat z 1000 různých sektorů a více než 7000 cest i těch nejvyšších obtížností. V nich narazíte na jakýkoliv profil, vícedélkové lezení a také se zde nachází množství boulderů. Typické jsou pro místní skálu dírky, ale najdete také spáry, komíny, lišty či naklopené plotny. Prostě všehochuť. Délky cest jsou povětšinou mezi 8 až 20 metry. Frankenjura je mnohými přezdívána jako kolébka sportovního lezení.
Pokud vás blíže zajímá počínání Mira, Joža nebo Máry, tak si přečtěte články, které vás s nimi blíže seznámí. |
Miro Peťo
„Otázku pojmu trochu nacionálně a chtěl bych vyzdvihnout nově přejištěnou oblast nedaleko Žiliny – Belá. V rámci přejišťování bylo přidáno i několik nových cest, takže si v Belé do sytosti zaleze každý, bez ohledu na výkonnost. Oblast leží v krásném prostředí na úpatí Malé Fatry s pěkným výhledem na okolní kopce. Lezec na Slovensku samozřejmě najde spoustu dalších krásných sportovních oblastí jako například Súľov, Manín, Tupá skála či Turniská. A ze zahraničních skalek u mně vedou Verdon a Céüse ve Francii. U Céüse se mi líbí parádní výhledy, prostředí a skvělý vápenec. Lezení je navíc různorodé od technických ploten až po výrazné a silové převisy. Verdon nabízí asi nejlepší vápno, na kterém jsem zatím lezl. Jsou tady nádherně tvarované chyty od maličkých dírek až po velká madla. Cesty jsou krátké i dlouhé s pořádným „luftem“ pod nohama, což spolu s delší vzdálenosti mezi nýty obnáší vyšší nároky na morál.“
Céüse
Místo: jihovýchodní Francie (100 km jižně od Grenoblu)
Skála: vápenec
Kolmé a převislé lezení po dírkách v prvotřídním francouzském vápenci svolává lezce z celého světa, a to především v parném létě, kdy je všude jinde nesnesitelné vedro. Příjemné podmínky vytváří vysoko položená poloha skal (kolem 1800 m n. m.), která má však za následek trochu delší přístup z vesničky Gap (asi jedna hodinu chůze). Ale jak se říká: „Bez práce nejsou koláče“.
Stěny dosahují výšky až 80 metrů. Najdete v nich 14 sektorů, které nabízejí asi 300 cest různých obtížností. Ale jak už to v dnešní době bývá, když je něco unikátní a vyhlášené, bývá tady v hlavní sezóně, tedy v létě, velký nával lidí. Názory jsou různé a asi záleží na tom, jaký turnus autobusů z Polka trefíte/netrefíte
.
.
