Z obce Les Diablerets (1200 m) vyražte raději již za úsvitu, túra je totiž dlouhá – podle značení vás čeká více než osm hodin pochodu. První asi dva kilometry vedou údolím směrem k pozoruhodnému skalnímu kotli, nad nímž se zvedá hrozivá severní stěna Les Diablerets.
Rozložitý masiv Les Diablerets (3210 m) s přehledem ovládá krajinu východně od Ženevského jezera ve Švýcarsku. Tato zdaleka viditelná dominanta Vaudských Alp skýtá spoustu možností pro vysokohorskou turistiku. Když stoupáte po silnici nebo železnici nad skalnatou soutěskou v dolní části údolí Ormont od řeky Rhôny, jako byste projížděli mezi dvěma úplně jinými světy. Úrodné, vinicemi pokryté svahy v teplém údolí Rhôny za chvíli zůstanou jen vzpomínkou, a když se údolí před vámi konečně rozevře, uvidíte již přesvědčivě horskou scenérii. Resort Les Diablerets je „schovaný“ za impozantním masivem stejného jména a horské srázy kolem dávají tušit, že jste tady správně.
Ďáblova kuželka
Přirozeným turistickým cílem v oblasti Les Diablerets je stejnojmenný vrchol masivu – prostě proto, že je v této oblasti nejvyšší (3210 m n. m.) a také skýtá nejlepší rozhled. Pokud neopovrhnete lanovkou, tak je to docela snadná túra, která nevyžaduje o mnoho více než dobré počasí a základní znalost pohybu po ledovci.
Prohlédněte si další fotografie k článku…
Lanovka Glacier 3000 vychází ze sedla Col du Pillon (1546 m n. m.), kam se dostanete z obce Les Diablerets autem nebo autobusem. Kabina vás vyveze přes mezistanici Cabane až na Scex Rouge do výšky 2971 m. Tady už panují úplně jiné podmínky, než jste zažili dole: před vámi se rozkládá ledovec (Glacier de Tsanfleuron), který měří něco přes tři km čtvereční a využívá se hlavně pro sjezdové lyžování. V každé roční době na něm ale zůstává vyznačená a upravená cesta pro pěší. Ta vede k výraznému skalnímu útvaru zvanému Ďáblova kuželka (Quille du Diable) na vzdáleném konci ledovce, ale po ledovci bývá vyšlapáno vícero cest.
Až vyjedete lanovkou, je nejlepší zeptat se některého z místních alpinistů, jak to s přístupem na vrchol vypadá a které cesty jsou zrovna vychozené. Pokud je stabilní počasí a vy si víte rady na ledovci, nemáte se čeho obávat a nepotřebujete ani horské vůdce, kteří tu bývají k dispozici. Zpočátku sice nemusí být úplně jasné, kde přesně váš cíl – nejvyšší bod masivu – leží (ve směru od horní stanice lanovky je to jižním směrem), ale záhy se snadno zorientujete. Převýšení není velké a cestou by vás neměly potkat žádné zrady, jen samozřejmě dejte pozor na případné trhliny v ledovci. Okruh od stanice lanovky na vrchol a zpět kolem Ďáblovy kuželky by vám neměl zabrat více než čtyři hodiny.
Z vrcholu Les Diablerets se otevírá fantastický výhled, který obsahuje několik čtyřtisícovek v čele s Mont Blancem.
Jižním směrem hluboko pod vámi leží údolí Rhôny (často s markantním kontrastem zelených nebo podzimně zbarvených strání, které se odrážejí od sněhem pokrytých vrcholků v okolí), na západním obzoru se leskne Ženevské jezero. V případě, že by pro vás přiblížení lanovkou bylo příliš „mastňácké“, nezbývá než ze sedla Col du Pillon vyrazit po úporně stoupající stezce pěšky. Cesta zhruba sleduje trasu lanovky, ovšem k okruhu po ledovci vám tím přibude nejméně šest hodin usilovného pochodu a více než 1400 metrů převýšení tam a zpět – zvažte své síly. Pokud lanovku využijete, zbude vám nahoře ještě čas na další kratochvíle, byť jsou vesměs umělého rázu: můžete se tu například svézt po nadzemní bobové dráze (nezapomeňte ale včas brzdit, vozíky se dokážou pořádně rozjet; cena 6 CHF za jízdu). Každopádně si dobře prohlédněte futuristickou architekturu restaurace, dílo světově proslulého švýcarského architekta Maria Botty.
Drsnými traverzy úbočím Scex Rouge
Nemáte-li přísně vrcholové ambice a vyhledáváte-li spíš méně frekventované cesty, je tu pro vás v Les Diablerets nově vyznačená stezka, která obtáčí strmé západní útesy masivu Scex Rouge. Tady vám ale žádná lanovka nepomůže, všechno si budete muset odšlapat sami. Jediný záchytný bod, chata Pierredar, je navíc otevřená pouze od června do září – vybavte se proto na cestu veškerým proviantem a počítejte s tím, že v případě změny počasí tu není mnoho únikových cest.
Z obce Les Diablerets (1200 m) vyražte raději již za úsvitu, túra je totiž dlouhá – podle značení vás čeká více než osm hodin pochodu. První asi dva kilometry vedou po asfaltce údolím směrem k pozoruhodnému skalnímu kotli, nad nímž se zvedá hrozivá severní stěna Les Diablerets. Po ránu tu bývá stín a zima, ale záhy se zahřejete: po slabé hodině pochodu, když se dostanete do skalního kotle Creux de Champ, se stezka začne prudce zvedat a kličkuje četnými serpentinami nejprve lesem a posléze dlouho po pastvinách až k rozcestí pod chatou Pierredar. Tady překonáváte hranici 2000 metrů a zatravněné stráně začínají pomalu ustupovat kamenitým pustinám. K chatě Pierredar (2300 m), která je mimo sezonu zavřená, si můžete vystoupit alespoň pro vyhlídku. Tím si túru prodloužíte nejméně o hodinu, ale vyplatí se to: rozhled odtud je nejlepší z celého dne, a navíc získáte dobrý přehled o tom, kudy budete pokračovat dál.
Od chaty se vraťte na rozcestí a zvolte cestu mířící do sedla Col du Pillon. Ta je značená modře, což ve švýcarské nomenklatuře znamená nejtěžší, ryze alpínskou stezku. Vyložené nebezpečná místa tu sice nenajdete, ale cestička je to místy uzoučká sotva na šířku pohorky a hlavně zpočátku traverzuje velmi strmé svahy. Buďte obezřetní především za vlhka. Mnoho lidí tu nepotkáte; tato stezka – znovu vybudovaná teprve v roce 2009 – dokonce ještě není vyznačena ani v některých oficiálních informačních materiálech oblasti.
První hodinu od odbočky procházíte pod kolmými skalními útesy a cítíte, jak vás západní stěny vrcholu Scex Rouge přímo drtí. Prudší sestup vás pak přivede k salaši Le Lécheré, která leží při horní hranici lesa. Tady máte volbu: jednodušší varianta směřuje strmě dolů zpět do Les Diablerets, ale hezčí (byť o něco delší) cesta vede do sedla Col du Pillon. Pokud vám to čas dovolí, zvolte druhou možnost. Je ale třeba mít na paměti, že tato trasa, která se na mapě může jevit jako snadná, vede po vrstevnici jen velmi „zhruba“ a skýtá řadu nástrah v podobě sestupů do bočních údolíček i prudkých výšvihů na skalní žebra, taky není těžké se tu ztratit. Když vyjdete z lesa a obzor se před vámi otevře, budete mít vyhráno: ke stanici lanovky v sedle Col de Pillon, které vidíte pod sebou, zbývá už jen asi půl hodiny chůze s výhledem na protilehlý hřeben Tournette.
Ze sedla jezdí do vsi Les Diablerets autobusy, jízdní řád si zjistěte předem. Pokud by vám poslední spoj ujel (obvykle navazuje na poslední lanovku ze Scex Rouge), nezbývá než zkusit štěstí s palcem nahoru u krajnice, aut tu jezdí poměrně dost.
Na tlustých gumách
Po náročné túře vám možná přijde vhod relaxační den. Pro tyto účely existuje v Les Diablerets vybavení více než slušné. Z těch aspoň trochu pohybových aktivit můžete zkusit třeba „horské koloběžky“ zvané Monster Bike. To je, jak název napovídá, dost divoká zábava: monstrum připomíná svojí konstrukcí a mohutnými gumovými koly spíše motorku, která ovšem postrádá motor, a moc se nepředpokládá, že na něm budete šlapat.
Zato je nutné si dobře osvojit brzdění, protože na tomto vehiklu se jezdí výhradně z kopce. Mikrobus vás vyveze někam na kopec v okolí a pak se pod dohledem průvodce spouštíte dolů cestou a dost často také necestou. Víc než o fyzickou kondici se jedná o rovnováhu, cestou budete přejíždět všelijaké můstky a sklon je místy tak prudký, že jej musíte vyvažovat tělem.
Doprava
Až do Les Diablerets vedou koleje perfektně fungující sítě švýcarských železnic (jízdní řády veřejné dopravy najdete na www.sbb.ch). Z letiště v Ženevě (spojení z Prahy se společností Swiss) do Les Diablerets jede vlak ve 2.15, přestupuje se v Aigle. Cesta autem vede z Prahy po dálnici přes Norimberk a Basilej a měří téměř 1000 km.
Glacier 3000
Svému názvu navzdory nepřekonává lanovka Glacier 3000 hranici 3000 metrů – horní stanice Scex Rouge leží „jen“ ve výšce 2971 m. Ovšem převýšení je pozoruhodné: od dolní stanice v sedle Col du Pillon (1546 m) lanovka, která funguje v dnešní podobě od roku 1999, nastoupá přes mezistanici zvanou Cabane více než 1400 výškových metrů. Lanovka prochází každoročně revizí na přelomu září a října, zpáteční jízdenka přijde na 77 CHF.
Pověst o ďáblových kuželkách
Dominantní skála, tyčící se nad srázem na vzdáleném konci ledovce Tsanfleuron, si v lidovém jazyce vysloužila název Quille du Diable (Ďáblova kuželka). V dřívějších dobách neměli zemědělci a pastevci z okolních údolí přirozeně motiv pouštět se do těchto nehostinných výšin, o to víc však o nich kolovaly legendy.
Podle jedné z nich byla častá skalní řícení v této oblasti působena divokými hrami čarodějnic a pekelníků v této nepřístupné, zaledněné oblasti – čerti měli nahoře hrát kuželky a občas se jim prý podařilo některou z „kuželek“, tedy skalních bloků, shodit dolů do údolí. Od ďábla nakonec pochází i jméno celé oblasti, Les Diablerets. V letech 1714 a 1749 tu padající skalní bloky zavalily část údolí Derborence na jih od masivu Les Diablerets a vyžádaly si oběti na životech i značné materiální škody.
Plánujete-li opravdu aktivní léto plné outdoorových aktivit a sportu, nejlepší volbou je návštěva nedalekého Švýcarska, které nabízí malebné horské vesničky ve stínu skalnatých velikánů, dokonalý servis dopravy i ubytování a v neposlední řadě mnoho kulturních památek. Za dlouhými výlety do přírody se vydejte do regionu Aletsch se stejnojmenným ledovcem, který je největším v Alpách. V kantonu Valais zase najdete další skvělé vysokohorské středisko vhodné k mnohým sportovním aktivitám, a to Saas Fe. Pod světoznámým velikánem, Matterhornem, leží nejznámější a nejnavštěvovanější turistické středisko ve Švýcarsku Zermatt. Více tipů na cestování po Švýcarsku najdete na www.MojeSvycarsko.com.
