Výjimečný rakouský horolezec Markus Pucher téměř každým svým výstupem posouvá hranice lezení. Jeho specialitou je Patagonie, kde se už postaral o nejednu senzaci. Naposledy letos v září svým skoro úspěšným pokusem o zimní sólový výstup na Cerro Torre a podařeným výstupem na Cerro Pollone, kam vystoupil sólo a v zimě jako první v historii.
Žulové masivy patagonských vrcholů lákají dobrodruhy na jedny z nejtěžších lezeckých terénů na světě. I v letních podmínkách si na nich vyláme zuby řada ostřílených horolezců. A co teprve v zimě, kdy výstupy ztěžuje mráz a navátý sníh. Právě zimu si ale odjel do Patagonie letos užít v lezeckém duchu korutanský alpinista, horský vůdce a otec dvou dětí Markus Pucher.
Prohlédněte si všechny fotografie k článku…
40 metrů pod vrcholem
Markus patří k nejlepším alpinistům současnosti a zanechává stopy v podobě extrémních prvovýstupů po celém světě. Právě v Patagonii upoutal pozornost v roce 2013 svým sólovýstupem cestou Ragni route na známou skalní věž Cerro Torre (3128 m), který později zopakoval, navíc během řádící vichřice. Ohromující sólové přelezy podnikl i na mnoha dalších ikonických lezeckých cílech, jako je severní stěna Matterhornu nebo cesta Supercouloir na Mont Blanc de Tacul. Dalším jeho úspěchem byl i loňský prvovýstup dosud nezlezenou západní stěnou patagonského vrcholu Marconi Sur.
Na královnu mezi patagonskými věžemi, Cerro Torre, se vrátil letos během patagonské zimy, aby se pokusil o další unikátní sólový kousek – vylézt na vrchol v zimě. Po bivaku na Filo Rosso se Markus v pět hodin ráno vydal na výstup ledovou stěnou. Shodou náhod tam potkal také českou výpravu pod vedením Jindřicha Hudečka, která bivakovala pod sedlem Col de la Esperanza. Většinu cesty lezl Markus volně, jen přes část zvanou Headwall, kde jeho mačky klouzaly po tvrdém přemrzlém ledu, zvolil raději jištění. Kritické místo přišlo v poslední lanové délce 40 metrů pod vrcholem, kde kvůli množství navátého sněhu a námraze Markus svůj sen o zimní výstup musel vzdát.
Konečně na vrcholu
To, že do Patagonie vůbec odjede, přitom nebylo dlouho jisté. Čtyři měsíce před cestou si totiž vykloubil koleno a pochroumal si v něm některé chrupavky a vazy. Po dvouměsíční léčbě se znovu postavil na nohy a zkoušel chodit. Velkou výzvou pro něj v té době ovšem bylo stačit svým dvěma malým dcerkám.
Po těsném neúspěchu na Cerro Torre následoval nevydařený výstup na další z ikonických skalních jehel Fitz Roy, kde se po 1200 výškových metrech Markus otáčel kvůli velkému množství sněhu. Svůj sen o zimním patagonském výstupu si splnil až pár dní před koncem expedice. I cesta na vrchol Cerro Pollone (2579 m) byla všechno, jenom ne jednoduchá. „Hlavně posledních pět metrů na vrchol bylo skutečně náročných a budilo strach, ale nakonec všechno dobře dopadlo,“ přiblížil obtížný výstup Markus Pucher. Odměnou za první zimní a současně první sólový výstup na vrchol Cerro Pollone byly výhledy na okolní velikány. „Byl to pro mě výjimečný okamžik, když jsem na vrcholu pozoroval Cerro Torre a Fitz Roy. Děkoval jsem horám a slíbil si, že se sem zase vrátím. A to v zimě!“
