Zima, dlouhé noci, krátké dny, sníh… anebo také rozhodnutí, parta lidí, auto a PORTUGALSKO. Destinace, na kterou se, podle mne, trochu neprávem zapomíná. Je škoda smířit se s tím, že moře je ve Španělsku či Chorvatsku blíž. A tak předposlední lednovou sobotu nasedáme na pražském Zličíně do devítimístného auta, necháváme zmrzlou Prahu za sebou a směřujeme na nejbližší hraniční přechod Rozvadov.
Po jednom dni a jedné noci cesty už snídáme na prvním místě našeho roadtripu – v Braze. Braga je třetí největší portugalské město a je známé především díky poutnímu místu zvanému Bom Jesus do Monte. Na „horu“ vede stará lanovka poháněná vodou. Díky ní poutníci nemusí dle tradice po kolenou klikatým schodištěm.
Prohlédněte si další fotografie k článku…
Z Bragy jsme zamířili do Porta. Lákalo nás nejen portské víno, které se původně vyváželo pouze odsud. Starobylé uličky, obří most (v době výstavby nejdelší na světě), jež navrhl spolupracovník Gustava Eiffela Téophile Seyrig a po kterém dnes jezdí trasa metra, pobřežní promenáda, kosmopolitní život… Porto je místo, které má svoji nezaměnitelnou atmosféru a nám se odsud nechtělo.
Nejsevernější a nejmenší provincie Portugalska Minho nabízí cestovatelům nejen úchvatnou přírodu, reprezentovanou pohořím Peneda-Gerês, které leží na samé hranici se Španělskem, ale i kulturní a historické poklady. Přečtěte si o této oblasti více v článku Nejsevernější provincie Minho – kolébka Portucale. |
Fátima a hory
Ráno, tedy spíš dopoledne, jsme vyrazili do pohoří Sierra de Estrella. Naším cílem bylo Monsanto. Malá vesnice pod zříceninou hradu, kde obří kameny slouží jako stěny domů, se nám velmi líbila. Rozlehlá zřícenina po středověkém hradu, který v ruiny proměnila exploze uložené munice v 9. století, halící se do mraků, malé uličky vesnice a spousta míst pro zapálené fotografy způsobily, že jsme odjížděli až v podvečer.
Další den jsme brzy vyrazili do mlhavého dne. Čekal nás přejezd do Fátimy. Fátima bylo původně místo, kde se zjevila Panna Maria. Dnes je to město, v jehož centru je katedrála s obřím prostranstvím, kde se shromažďují katoličtí poutníci. V okolí baziliky se nelze vyhnout řadám stánků se soškami panny Marie rozličných velikostí.
Quinta da Regaleria, starý, svojí architekturou nikam nezařaditelný palác, byl naší další zastávkou. Neskutečně zdobený dům, zahrada, bludiště, studna, to vše nás bavilo celé dopoledne. Zajímavé je, že současná podoba paláce vznikla vlastně až na konci minulého století a ještě před třiceti lety byl soukromý. Dnes patří městu Sintra, ve kterém se nachází.
Až na Gibraltar
Krátce jsme navštívili Belém, odkud vyplouvali na širé moře Vasco de Gama i Kryštof Kolumbus. Ale to již byl před námi Lisabon. Zde jsme měli v plánu projížďku tramvají po historickém centru. Malé dřevěné tramvaje jsou symbolem Lisabonu a jsou denně v plném provozu. Působí podstatně lépe a příjemněji, než nové obludy, prohánějící se po Praze. Ale to jsem odbočil. Malými uličkami se proplétají se svým nezaměnitelným lomozem.
| Plánujete cestovat autem po vlastní ose? Kde platí české povinné ručení i havarijní pojištění? Přečtěte si užitečný článek o pojištění auta do zahraničí. Najdete v něm pravděpodobně úplně vše, co potřebujete vědět. Příspěvek se věnuje dokonce i vzdálenějším zemím mimo EU, kde už vaše povinné ručení a havarijní pojištění dost možná neplatí. |
Deštivému počasí jsme ujeli na jih, kde jsme chtěli navštívit Benagilskou jeskyni. Nachází se kousek od pláže, ale 15 stupňů ke koupání nesvádělo. Nepodařilo se nám domluvit se s žádným z místních majitelů lodí. Na konci ledna chtít za hodinovou projížďku po pobřeží 170E se nám zdálo moc.
Poslední den cesty nás čekal přejezd na Gibraltar. Ještě před jeho návštěvou jsme u nejjižnějšího cípu Pyrenejského poloostrova, u Tarify, splnili povinnost nás suchozemských krys a ponořili svá cestami znavená těla do ledových vod Středozemního moře. Teploměr sice ukazoval kolem 18ti stupňů, ale sluníčko se snažilo a my to nechtěli vzdát. Odměnou nám byla slaná chuť na jazyku a pár fotek z pláže.
Když jsme se přiblížili vysoké skále Gibraltaru, objevila se před námi hraniční stráž (Gibraltar je britský). Než se posádka vzpamatovala, přejížděli jsme letištní ranvej a byli jsme uprostřed města. Někteří z nás se vydali na lanovku, jiní si objeli ostrov a z břehu u majáku pozorovali Afriku na horizontu. Ale to se již přiblížil večer a my museli ještě dojet do Málagy, kde jsme měli poslední ubytování.
Ráno zbývalo již jen nasednout do auta a nechat za sebou nejen Portugalsko a Gibraltar, ale postupně i Francii a Německo a po nějakých třiceti hodinách jízdy si naposledy podat ruku, obejmout se s novými kamarády a zamířit ke svým domovům.
Ujeli jsme cca 7600km. Roadtrip stál 7000 Kč na osobu. Každou noc jsme měli zajištěné ubytování přes Airnbnb. Teplota vzduchu se přes den pohybovala kolem 12-18ti stupňů. Moře i oceán byly ledové, ale koupat se dalo. Portské bylo výborné, v supermarketech stálo od 3 Euro. Přivezl jsem i jakési desetileté portské za 7 Euro. Ceny paliva byly na české úrovni nebo nižší. Nejlevnější naftu jsme tankovali na Gibraltaru za 77 centů. To je 21 Kč v době, kdy v ČR stojí nafta 26-27 Kč. Dálnice v Portugalsku jsou v drtivé většině neplacené. Ve Španělsku jsou placené i neplacené. Přejezd od Málagy po Gironu, což je cca 1000 km lze zvládnout za 15 E. Francie je výrazně dražší. Pokud máte čas, příjemnější je tady jet po národních silnicích značených RN. Ale vyjde to podle mne nastejno, zase najezdíte víc kilometrů. |
Pokud se vám náš trip líbil, najděte si nás na FB a příště pojeďte taky! 🙂
| Michal Primák začal cestovat po absolvování Svatojakubské poutní cesty. Ta změnila jeho pohled na cestování a místo ježdění autoveteránem po kempech západní Evropy začal cestovat s báglem po světě pěšky, stopem, vlakem… A také pořádat vlastní roadtripy, se kterými se chystá na druhou polokouli. Příběhy z jeho cest najdete na blogu. |
Jste si jisti neplacenými dálnicemi v Portugalsku? Z vlastní zkušenosti, mají tam systém elektronického mýty Via Verde. Buď si pořídíte „krabičku“ nebo musíte zaplatit mýto na poště. To však lze až po několika dnech od poslední jízdy. Stav v roce 2017.