Lavinové kurzy pořádá řada organizací a firem. Jsou určeny pro všechny, kdo se rádi pohybují v terénu mimo vyznačené sjezdovky a přitom jim není lhostejná vlastní bezpečnost. Článek našeho spolupracovníka Pavla Krupky přibližuje, jak lavinový kurz probíhá.
Patřím mezi ty, co v zimě rádi jezdí do hor, jedno zda našich či zahraničních. Na BC běžkách, skialpech, snowboardech, telemarcích, sněžnicích či jako horolezec se prohání horami hodně z nás. Všude tam jsou místa, kde číhají laviny a i když si takzvaně dáváme pozor, nikdy si nemůžeme být jisti, že na nás nějaká nespadne. V těchto oblastech do výbavy patří vyhledávač, lopata a sonda, a to u všech zúčastněných. Překontrolování funkce je také samozřejmostí, ale umí s vyhledávacími pomůckami pracovat dobře všichni?
Často jdeme s vyhledávačem půjčeným. Budeme s ním umět správně
a efektivně v lavině hledat? Přístroje jsou různé, analogové, digitální a od různých firem, více či méně dokonalé. Návod většinou poskytne základní informace o funkci, ale i po pečlivém čtení s vyhledávačem rozhodně dobře zacházet nedovedeme. V případě, že skutečně dojde k zasypání, naše jednání ovlivňuje stres, a další faktory, které velmi zpomalují přesné vyhledání a hlavně pak vykopání a oživení. Přivítal jsem proto možnost zúčastnit se kurzu kde mi zkušení mohou ukázat různé přístroje, jejich výhody a nevýhody a hlavně si pak v praxi vyzkouším několik vyhledávačů a zjistím jak moc jsem úspěšný nejenom u jednoho zasypaného, ale třeba i u pěti. Tohle si těžko mohu zorganizovat sám.
První část kurzu proběhla už večer na chatě, kdy nám v klidu a teple byly objasněny vlastnosti a tvar trojrozměrného elektromagnetického pole kolem vysílače zasypaného a obráceně zase úskalí příjmu při vyhledávání různými přijímači s jednou, dvěma i třemi anténami a vyhodnocování signálu. Druhý den byl praktický výcvik, kdy na šikmé stráni s asi metrem vlhkého a těžkého nového sněhu byly označeny tři oblasti – laviniště, s jedním, dvěma a pěti zasypanými. Vyhledávače byly ukryty v různé hloubce, poloze a byly i různých typů, analogy i digitály.
Instruktor nám poté prakticky ukázal zásady správného postupu od příchodu k laviništi a zachycení signálu až po postupné vyhledání všech zasypaných pomocí dohledání přístrojem, napíchnutí sondou a nakonec vykopání lopatou. Zodpověděl samozřejmě i spoustu dotazů a byl stále k dispozici i během našich více či méně úspěšných pokusů s vyhledáváním. Byla to opravdu radost, když jsem nakonec dokázal ve velmi krátké době zasypaného najít. Zpočátku jsem ale měl myslím velmi dobrý vyhledávač Tracker DTS a až po úspěšném jeho zvládnutí jsem zkoušel i jiné typy, včetně analogových. S těmi to je poněkud jiné, ale myslím, že díky mé první zkušenosti s digitálním vyhledávačem, jsem lépe rozuměl i jejich principu a podstatně jednodušší signalizaci a pečlivým postupem jsem dokázal zasypané najít také. Vzhledem ke srovnatelné ceně bych si rozhodně vybral digitální vyhledávač, práce s ním mi připadá rozhodně snazší a ve výsledku i rychlejší. Analog tím samozřejmě nezavrhuji, jen si jsem vědom jeho specifických problémů, zvlášť když je zasypaných více.
Takto jsme si zkoušeli své schopnosti vyhledávat, dokud nám síly stačily a až odpoledne jsme zasypané definitivně vykopali a viděli co to bylo za konkrétní přístroje a proč asi některý šel najít hůř než jiný. Vyhledávače pod sněhem byly umístěny v plastové krabici a překryté ochrannou deskou signální barvy na kterou narazily vždy naše sondy a ke které jsme se prokopali lopatou. Sníh na louce měl na závěr po udupání mnoha lyžaři už konzistenci laviniště a situace pak vypadala téměř reálně. Co neodpovídalo skutečnému zasypání bylo to, že pod sněhem nebojuje o život kamarád a nehrozí, že na nás spadne další lavina. Jinak ale foukal vichr a hustě sněžilo, takže trochu ztížení jsme přece jen měli.
Kurz byl zaměřen na správné používání vyhledávačů různých značek a modelů, ne tedy obecně na celou problematiku lavin a vším co s nimi souvisí. Byl by to podstatně širší záběr, možná pak i na úkor našich praktických pokusů s vyhledávači na louce. Organizátorům tedy patří můj tichý dík, protože nyní už vím, že vyhledávač je skvělá a potřebná věc, kterou bych rozhodně bez pořádného výcviku použít nedovedl. Určitě rád čas od času podobný kurz zopakuji, neboť vím, že leccos zapomenu, leccos se změní, vývoj přístrojů půjde dál.
Osobně si myslím, že gram lavinové prevence je lepší než kilo záchrany, jinak řečeno je lepší den se učit prevence než týden intenzivního cvičení s pípákama, ovšem každý svého štěstí strůjcem. Správný název by ale asi byl „Kurz práce s lavinovým vyhledávačem“ a ne „Lavinový kurz“.
Zaujala mě jedna věc „a viděli co to bylo za konkrétní přístroje a proč asi některý šel najít hůř než jiný.“ To znamená, že jste třeba zjistili, že se zakopaná F1 hledá líp než zakopaný Barryvox? Jak jste to zjistili? A co bylo odpověď na otázku proč?