Lavinologie: jak neskončit pod lavinou

Kdy padají laviny?

Když napadne hodně sněhu, padají laviny. Když dlouho mrzne, může v dolních sněhových vrstvách vzniknout dutinová jinovatka, která rozrušuje soudržnost sněhu a padají laviny. Když mrznout přestane, sníh zplstnatí, ztěžkne a padají laviny. Silný vítr přeskupuje dopadající sníh tak, že na hranách a hřebenech vznikají převěje, které při svém uvolnění mohou spustit lavinu. Když začne pršet, sníh absorbuje vodu, sníh ztrácí soudržnost a padají laviny. Když na svahy zasvítí sluníčko a prudce se oteplí, sníh zvlhne, ztěžkne a padají laviny. Když sluníčko večer zapadne, prudce se ochladí, ve sněhu vzniká rozdílem teplot pnutí a padají laviny.

Skoro by se chtělo říct, že laviny můžou spadnout prakticky kdykoli a kdekoli, a že tedy jakýkoli pohyb v zimních horách je nezodpovědný hazard se životem. Naštěstí i pro laviny platí pár pravidel: za prvé lavina nemůže na nabrat dostatečnou rychlost a nasbírat dostatek materiálu na velmi krátkém svahu, pokud se má sníh kam sunout. V zářezu stačí k zasypání i relativně malá lavinka. Za druhé se masa sněhu neutrhne, pokud sklon svahu nemá aspoň deset stupňů, a za třetí, aby lavina vůbec mohla vzniknout, musí samozřejmě být dostatek sněhu, ale je nutné zdůraznit, že sklouznout může i tenká vrstva sněhu a při dostatečné ploše svahu napáchat velké škody. Takže: ano, laviny můžou spadnout prakticky kdykoli a kdekoli, ale pravděpodobnost a nebezpečí je nižší, pokud je svah krátký, má malý sklon a sněhová pokrývka nemá dostatečnou mocnost.

Jak určit lavinové nebezpečí?

Zajímavý – a pro (ski)alpinisty extrémně důležitý – je fakt, že laviny nelze snadno kategorizovat. Posouzení a správné vyhodnocení lavinového nebezpečí ovlivňuje celá řada faktorů, z nichž dokonce většina není zřejmá na první pohled. Laviny se dělí na několik druhů podle typu sněhu – jiná lavina je ze sněhu prachového, jiná z jarního firnu, některá je s kamením, další z ledových balvanů. Jiné členění rozděluje laviny podle způsobu odtrhu – základnová, když se lavina utrhne přímo od podloží, jindy kloužou po sobě různé vrstvy sněhu a pod.

Průřez sněhovými vrstvami, což je takový „rodokmen“ laviny, který ukazuje, jak se na sebe v průběhu zimy různé vrstvy sněhu skládají a především jak se vyvíjejí, je v současné době při posuzování lavinové situace stěžejní. Lavinové prognózy a vyhlášení stupně lavinového nebezpečí se určují právě podle analýzy sněhových vrstev. V podstatě i individuální lavinové testy, klínové výřezy a podobné metody jsou založeny na stejném principu. Ale každý svah má navíc osobité prvky, například expozici nebo podloží, které riziko lavinozity (vyčtené ze sněhových vrstev) zvyšují, nebo snižují. Zkrátka, celé je to hotová věda.

Sníh je totiž jednou z nejméně stabilních látek na světě. Od chvíle, kdy vznikne v atmosféře jako sněhová vločka, až do chvíle, kdy roztaje, se neustále vyvíjí, mění a deformuje. Jednotlivé vločky i kompaktní sněhové vrstvy se mění vlivem větru, teploty (ať už kladné nebo záporné), vlhkosti, tlaku a gravitace. Například nadýchaný prachový sníh časem slehne na ulehlý prašan, tlakem dalších vrstev sněhu nebo i jen obyčejnou gravitací metamorfuje na plstnatý sníh. Když do něj zasvítí sluníčko, změkne. V noci mrazem zase zmrzne, čímž sníh krystalizuje a mění se spíše na led. Uvnitř sněhové pokrývky působí rozkladně tzv. dutinová jinovatka. Déšť nebo obleva pak může prosytit horní vrstvu vodou a po zmrznutí vytvořit na povrchu souvislou ledovou krustu. Když na ni pak napadne další dostatečně silná vrstva prašanu (potažmo ulehlého sněhu, firnu atd.), tvoří ledová vrstva ideální podmínky pro utržení laviny. Všechny tyto procesy výraznou měrou ovlivňují vzájemnou soudržnost jednotlivých sněhových vloček i sněhových vrstev. Když dojdou ke kritickému bodu, utrhne se lavina.

Jak se vyhnout lavinám?

Zdravý rozum říká, že do hor se za lavinového nebezpečí neleze. Jenže – jak jsem si pověděli na začátku – laviny mohou spadnout prakticky kdykoli, takže bychom tam nemohli nikdy. Trochu méně kategorický přístup říká, že pokud už do hor za určitého stupně lavinového nebezpečí jdeme, měli bychom se alespoň vyhnout známým lavinovým svahům. Tuto strategii například striktně dodržují oficiální zimní turistické cesty v Krkonoších. V jiné situaci, než turisté, jsou však horolezci a skialpinisté, kteří na svých cestách občas lavinové terény překonávat musí, pokud se vůbec mají někam dostat. Pro tyto případy platí soubor jednoduchých pravidel:

• V lavinovém terénu se nezdržujeme déle, než je nezbytně nutné.

• Pokud v něm musíme odpočívat, vždycky v úkrytu alespoň pod stromem nebo pod balvanem.

• Lavinovým svahem se stoupá nebo klesá přímo, rozhodně se netraverzuje.

• Pokud už musíme traverzovat, počínáme si tak, aby byl v předpokládané dráze laviny vždy pouze jeden člověk a při výstupu traverzuje se mírně vzestupně, což je pro sněhovou pokrývku nejmenší zatížení.

• Před vstupem do lavinózního terénu si vyvlékněte ruce z poutek lyžařských holí.

Lavinová výbava

I když v minulých desetiletích urazilo záchranné lavinové vybavení dlouhou cestu, stále se jedná o záchranné pomůcky, jejichž použití samo o sobě už znamená průšvih. Ano, je důležité umět je dobře používat, ostatně dnešní možnosti vyhledávání zasypaných osob jsou velmi pokročilé: elektronických „pípáky“ na principu vysílač – přijímač, dlouhé a spolehlivé lavinové sondy, lehoučké lopaty. Neméně fascinující jsou i aktivní systémy dýchacích přístrojů, které prodlouží vaše přežití pod lavinou, a batohů s nafukovacím mechanismem, které vás pomohou udržet na povrchu.

Do zimních hor s rizikem pádu lavin je nutné mít s sebou a umět správně používat lavinovou výbavu. Tady je stručný přehled základní lavinové výbavy pro každého, pokročilé lavinové výbavy a zbytečné lavinové výbavy. Když už k nehodě dojde, je totiž kamarádská pomoc tím, co rozhoduje o přežití. Co dělat a jak postupovat při lavinové nehodě, čti tady.

Kamarádská pomoc rozhoduje o přežití

Ačkoli jsou všechny tyto pomůcky jsou na vysoké úrovni, šance zasypaných osob na přežití je většinou pouhých 15 – 20 minut od události. Pak dochází poklesu šance na přežití následkem podchlazení a nedostatku kyslíku. Proto je nutné se v horách pohybovat ve skupinách, včas vám případně mohou pomoci právě jen oni, včasná pomoc od horské služby je v takto krátkém čase nepravděpodobná. To vše ale platí jen za předpokladu, že přežijí vlastní pád laviny.

V případě laviny z prachového sněhu by se mohlo zdát, že sama o sobě nepředstavuje extrémní riziko, přesto patří mezi nejnebezpečnější laviny. Oblak jemného zvířeného sněhu se může řítit rychlostí až 300 km/h. Tím vzniká obrovská tlaková vlna, podobná explozi, schopná vyvrátit nebo polámat celé lesní porosty, které bere s sebou. Hutné firnové laviny se oproti tomu spíše sesouvají, deskové a balvanité valí.

Výrazně se tak liší i šance na přežití v jednotlivých lavinách. V prachové lavině hrozí především zadušení či spíše utopení vířícím jemným sněhem a umlácení od předmětů, které lavina smetla; vlastní lavina je po zastavení lehká a provzdušněná. Firnová lavina je dusivá svým těžkým a plstnatým sněhem. Deskové a balvanité laviny skýtají po zastavení největší možnosti přežití, protože mezi nimi vznikají velké dutiny; bloky však obvykle oběť rozmačkají už během pádu.

Celkem vzato se dá říct, že nejlepší způsob, jak přežít lavinu, je se do ní vůbec nedostat.

Autorem článku je člen Rock Point Teamu Jan Šťovíček, který je zastáncem rozmanitého životního stylu, aktivně provozuje různé druhy lyžování, snowboarding, rafting, sportovní lezení a horské túry, ale je také autorem cestopisů, reportáží, recenzí outdoorového vybavení i muzikantem. Jako záchranář pomáhá lidem v nouzi a jako průvodce naopak bere lidi na místa, kde si můžou spíš ublížit… Cílem jeho expedic nebývají extrémně obtížné horské výstupy, ale odlehlé lokality, kdy největším problémem bývá se do vybraných oblastí vůbec dostat a samotný výstup už je pak podružnou záležitostí. V posledních letech projel Afriku z Prahy do Kapského města, vedl skupinu šedesátiletých lyžařů přes polární souosotroví Špicberky. V rámci výpravy Kebnekajs Polar Trail úspěšně v zimě vystoupil na Kebnekaise (2111 m), nejvyšší horu Švédska.