Lariam – takový malý psycho prášeček

Na Světě outdooru se zabýváme především vybavením, ale nevyhýbáme se ani otázkám bezpečnosti na cestách všeho druhu. Při přípravě cesty patří k docela velkým úkolům zdravotní zabezpečení, očkování a prevence proti možným zdravotním probémům. Dostali jsme do redakce článek o tom, jak to vypadá, když se člověk ocitne ve skupině, na kterou se vztahuje notoricky známé ale málokdy respektované upozornění „Nežádoucí účinky“ na příbalových letácích silných léků, konkrétně antimalarika Lariam. Rozhodně je dobré si přečíst autentický zážitek, aby se člověk lépe orientoval, pokud se mu něco podobného přihodí.

„Vzhledem k tomu, že jsem se nedávno vrátil z Ugandy a Etiopie, kde jsme pádlovali, tak mám spousty zážitků. K pobytu v tropech ale patřily i jiné věci, než jenom pádlování. Problém Afriky je kromě mnoha jiných i ve spoustě nemocí.

Základní věcí bylo nechat se očkovat. To všeobecně platí do všech exotických oblastí. Speciálně do Afriky po vás budou chtít očkování proti žluté zimnici, které se předkládá při příletu. Dále jsem měl očkování proti břišnímu tyfu, žloutence typu A i typu B, meningokové meningitidě typu A i typu C a tetanu. Můžete si ještě šlehnout vzteklinu. No a potom vám hrozí tuny nástrah ve vodě a od komárů. Ve vodě je asi nejhorší bilharzie (drží se jen ve stojatých vodách) a potom vlasovec. Nepočítám hrochy a krokodýly, těch si všimnete a snad ujedete. No a od komárů toho je taky dost. Ale asi nejhorší a nejznámější je malárie.

Proti ní se berou antimalarika, můžete si vybrat ze dvou druhů a to Lariamu nebo Malaronu. Malaron je dost drahý, tabletka vyjde asi na 100,- Kč a jí se denně. Lariam vychází asi na 690 Kč a je v něm 8 tablet, tableta se jí jednou za týden. Takže logicky volba padla na Lariam a to i přesto, že v příbalovém letáku se uvádí, že může způsobovat psychicky nepříjemné stavy, nespavost, podrážděnost, skepsi apod.

Se slovy„… přece nejsem magor“, jsem slupnul první tabletku týden před odletem, jak se má, aby naběhla účinná látka. Ze začátku se mi spát chtělo a nebyl problém, druhý den se mi už chtělo spát míň, ale bylo to v normě, akorát mi připadalo, že mi trochu otekl mozek a pobolívala mě hlava. Po týdnu jsem si dal další a šlo to, první tři dny byly divný a pak už mi to přišlo dobrý, dokonce jsem si ověřil, že i na Lariam jde pít a to dost, podle příbalového letáku by se ale nemělo.

Za týden jsem si dal třetí dávku a pak to začalo. V noci jsem nemohl usnout, zdály se mi šílené sny, bál jsem se, že tam všichni umřeme, že to nemůžeme přežít a že umřeme hlady. Najednou se mi zdálo, že nemůžu z Ugandy odjet, že to bude strašný nechat tam všechny kamarády, co jsem poznal, a že už je nikdy neuvidím. Potom jsem se probudil. Ráno jsem byl hrozně hladovej. Ale ukrutně moc, připadalo mi, že se mi slepil žaludek a sežere sám sebe. Byl jsem naštvanej, černoši mě štvali a nic mě nebavilo. Druhá noc byla ještě horší, začalo mě všechno brnět, připadal jsem si, že mi „otejká“ mozek čím dál tím víc. Byl jsem schoulenej do klubíčka. Chtěl jsem to vydržet, ale potom jsem radši vzbudil George a řekl jsem mu, že mám asi malárii a ať dojde pro Kláru, naší zdravotnici. A on na to: „Ty vole, ta má inkubační dobu minimálně 10 dní a my jsme tady tejden…“

Kláře jsem řekl, co se mi děje, že mám strašně živý sny, že nevím, co je skutečnost a mám oteklý mozek. Ona na to: „jedna a jedna jsou dvě, příště si bereš Malaron“. Jenže já jsem se bál usnout a když jsem na chvilku jsem usnul, najednou jsem byl strašně těžkej, jak ruce, tak nohy a propadal jsem se postelí. Zdálo se mi o nějaké místnosti, chtěl jsem rozsvítit a vypínač mi utíkal po zdi a nemohl jsem ho chytit. Potom přišla Klára s prášky třezalky (je to přírodní antidepresivum), tak jsem si ho vzal a jakžtakž jsem usnul. Potom jsem si ho bral asi tři dny, ráno a večer. Jenže jsem měl pořád ten brutální hlad. Nakonec jsme shodli se na tom, že je to tím, jak mozek vymýšlí takovéhle nesmysly, tak spotřebuje strašné množství energie a ta se musí někde brát.

Po Malaronu už mi nic nebylo. Má jinou účinnou látku, je slabší, a proto se musí brát denně. Po něm se vše do týdne srovnalo a už se mnou byla legrace a viděl jsem všechno růžověji. Nebýt Malaronu, tak jsem byl rozhodnut Lariam si nevzít a risknout malárii, tak to bylo strašný, co se mi dělo v noci.

Naštěstí v Africe jsou prášky na malárii, které u nás v Evropě neseženete a ty sníte, když ji dostanete, a nic by vám nemělo být. Ono bylo špatně po Lariamu všem. Nespavost, divný sny, ale mě to dostalo úplně. Ale zase je to obrovská zkušenost, nikdy jsem nechápal, že někdo z deprese apod. může spáchat sebevraždu, teďka už to chápu…“

© Svět outdooru 2008, text Pavel Faustus, ilustrační foto archiv SO

Pozn. redakce: Zpráva pro Pavla z příbalového letáku: Nežádoucí účinky mohou přetrvávat po několik týdnů od ukončení užívání přípravku Lariam.