NP Lahemaa: hluboké lesy, bažiny i divoké pláže Estonska

Estonsko se pro mnoho lidí schová pod název Pobaltí (společně s Litvou a Lotyšskem) a vede je k tomu zde strávit tak týden. Přitom se jedná o obrovské území tří států ukrývající mnohé krásy. Není tak divu, že v severském koutku Evropy jménem Estonsko, leží mnoho nádherných a zároveň málo poznaných míst. Jedním z nich je národní park Lahemaa.

První v SSSR

Jen 70 kilometrů západně od hlavního města Tallinnu se na ploše 725 kilometrů čtverečních rozkládá park tvořený borovými i smrkovými lesy, řekami, jezery a bažinami, jehož kraje omývá Baltské moře. V této unikátní přírodě je možné narazit na lišky, losy, vlky a hodně vzácně i na medvěda. Území bylo národním parkem vyhlášeno v roce 1971 a od té doby nese titul prvního národního parku založeného na území Sovětského svazu.

Dva parky v jednom

NP Lahemaa se dá rozdělit na dvě části. Tou první je pobřeží, kde je možné nalézt bludné balvany přinesené ledovci ze Skandinávie, neuvěřitelná množství borůvek, ale i staré rozpadající se vojenské stavby z dob hluboké totality. Ve vnitrozemí naopak najdeme unikátní bažinní systémy, protkané řadou stezek a chodníků, které uchvátí každého milovníka fauny svojí diverzitou a bohatostí. Pro nadšence do adrenalinu se v posledních letech rozvíjí tzv. bogwalking neboli chůze po bažině, stačí k tomu pár speciálních „sněžnic“ a průvodce.

Parkem prochází desítka krátkých naučných tras a pětice dlouhých cest pro pěší a cykloturistiku. V národním parku se nesmí přespávat jen tak na divoko, ale to vlastně nevadí. Estonci jsou kempování velice otevření, a proto je i v NP podél turistických tras několik tábořišť (estonsky telkimisala) s ohništěm, záchodem a často i s dostatečnou zásobou dřeva.