La Palma: přes vulkány k oceánu

Pět hodin letu nás z nevlídné středoevropské zimy přenese do ráje na Zemi, na Kanárské ostrovy. Souostroví ležící západně od pobřeží Maroka si už dávno jako únik za sluncem oblíbili majetnější evropští důchodci i rodinky s dětmi. Teploty se tu totiž i v zimních měsících drží u oceánu kolem 20 stupňů. Zatímco léto je velmi horké, od podzimu do jara panuje ideální období na aktivní trávení volného času.

Kdo někdy navštívil Kanárské ostrovy, ví, že každý z nich je trochu jiný. Společný mají sopečný původ, který má na svědomůí velmi členitý reliéf vytvářející neskutečné scenérie. La Palma je třetím nejmenším a zároveň druhým nejvyšším ze sedmi hlavních Kanárských ostrovů. Díky poloze na severozápadním cípu souostroví její podobu ovlivňuje výrazněji vláha přinášená Atlantikem, proto také patří společně s menšími ostrovy La Gomera a El Hierro k těm zelenějším. I přes její malou rozlohu se velmi liší klima severní a jižní části ostrova – sever je vlhčí a zelenější, kdežto jih se vyznačuje zpravidla slunnějším, sušším a teplejším počasím, podobně jako je tomu třeba na Tenerife nebo Madeiře.

Isla Bonita 

Přízvisko Bonita (tedy Krásný ostrov) nosí La Palma hrdě a právem. Na rozloze jen o trochu větší než mají např. Moravsko-slezské Beskydy vyčarovala příroda krajinu úžasně rozmanitou. Ostrov se z vln Atlantiku zvedá poměrně příkře, pobřeží proto lemují impozantní stametrové útesy, které jen zřídka dávají prostor plážím s černým vulkanickým pískem. Severní části ostrova dominuje monumentální kaldera Taburiente – pozůstatek obří sopky, jejíž kráter se před půl milionem let zhroutil do sebe a vytvořil gigantický přírodní amfiteátr rozrušovaný erozí do četných hřebenů a hlubokých roklí zvaných Barrancos. Úzká žiletka pohoří Cumbre Nueva kalderu spojuje s mladším sopečným pohořím Cumbre Vieja, tvořícím jižní páteř ostrova. Ostatně své prvenství vulkanicky nejaktivnějšího z Kanárských ostrovů prokázala La Palma před dvěma lety výbuchem sopky Tajogaite, která zničila tři vesnice a připravila o střechu nad hlavou několik tisíc obyvatel. Jedinečná sopečná krajina je ale také velkým lákadlem – kde jinde se můžete podívat přímo do kráteru hned několika sopek?

GR 131: Po páteři ostrova

Dálková stezka GR 131 protíná etapově všech sedm hlavních Kanárských ostrovů, na La Palmě vede její úsek s přízviskem El Bastón doslova po hřebeni ostrova. Na poměrně krátké vzdálenosti 66 km překonává převýšení 4 000 metrů a na její absolvování se doporučují nejméně tři dny.

Trek začíná pěkně zostra. Prvních 17 kilometrů se jen stoupá: Z Puerto de Tazacorte na západním pobřeží míří stezka od hladiny moře přímo na nejvyšší horu ostrova. Roque de los Muchachos (2 426 m) tedy není tak úplně hora, ale spíš nejvyšší bod na hraně kaldery Taburiente, do jejíhož chřtánu se otvírají neuvěřitelné výhledy. Na vrcholu obvykle panuje čilý ruch, protože tu stojí významná astronomická observatoř a vede sem silnice. Z nejvyšší kóty přehlédneme celý nevelký ostrov od oceánu k oceánu a obdivujeme načechraná mračna plující pod námi. Obzoru vévodí dominantní kužel Pico del Teide na sousedním ostrově Tenerife. 

Stezka GR 131 dál obkresluje táhlý oblouk po hraně monumentální kaldery, chráněné národním parkem, a dávkuje další letecké výhledy a fantastické scenérie. Přes ostrý hřebínek Cumbre Nueva se napojí v horském sedle u Refugio Pilar (1 450 m) na pohoří Cumbre Vieja, přes nějž kopíruje Stezku vulkánů (Ruta de los Volcanos). Ze stínu voňavých borovic šplhá pěšina k první z řady sopek, pod spalujícím sluncem se vine hrubým vulkanickým štěrkem mezi jednotlivými kužely a nahlíží do kráterů dřímajících vulkánů. Od nejvyšší ze sopek – Deseada (1 947 m) začíná táhlý 17kilometrový sestup až k oceánu. 

Za vulkánem St. Martin se stezka skryje do stínu piniových hájů, z nichž se vynoří v městečku Los Canarios de Fuencaliente, jediné civilizaci na trase. Odtud zbývá závěrečný úsek rozpálenou vyprahlou sopečnou pustinou kolem jedné z nejmladších sopek na ostrově – Tenequía, jejíž erupce zasáhla místní vinice roku 1971, k majáku Faro Fuencaliente na nejjižnějším bodě ostrova. Za prohlídku stojí zdejší rodinné solné pláně, na nichž se tradičními postupy odpařování mořské vody získává sůl. Pokud toužíte smočit utrmácené nohy v oceánu, zamiřte na nedalekou pláž Echentive, která nabízí příjemné osvěžení v přírodních mořských bazéncích s léčivým sirným pramenem.

Na trasu GR 131 vyběhnou každoročně v květnu závodníci známého trailového klání Transvulcania. Poměřit své síly v náročném závodě v úžasných přírodních kulisách je možné na distancích: půlmaraton, maraton, ultramaraton (73 km) či vertikální kilometr. Více na transvulcania.com.

TIP: Podrobný popis GR 131 včetně mapy, tipů na spaní a zásobování.

GR 130: Královská stezka kolem La Palmy

Hřebeny hor a výhledy z ptačí perspektivy necháváme za sebou. Okružní trasa GR 130 Camino Real de la Costa ukáže ostrov v jiné dimenzi – protíná městečka a vesničky ve středních polohách, vede rurální krajinou, přes pastviny, banánové plantáže či sady s avokády a pomerančovníky, ale také kolem divokých útesů a pláží, hlubokými roklemi, kolem majestátních dračích stromů a další exotické květeny. Trasa na vzdálenosti 145 km nastoupá téměř 7 000 výškových metrů a dá se obejít zhruba za týden. Nejzajímavější úsek vede z odlehlé provincie Garafía na severozápadě podél severního pobřeží, kde stezka prochází odlehlé těžce dostupné osady na útesech, oddělené od sebe ostře zařízlými údolími.

TOP 4 jednodenní túry

1. Cascada de Colores – Barevný vodopád je ukrytý v nitru kaldery Taburiente, skrz jejíž členitý terén vede jen pár turistických tras. Jak název napovídá, vodopád vypadá, jako by se Picassovi převrhla paleta s barvami. Syté tóny žluté, okrové až oranžové, způsobené příměsí kovů, doplňuje svěží zelený mech a ocelová šeď horniny. Od parkoviště na dně Barranco de las Angustias vás taxi 4×4 vyveze na vyhlídku Brecitos, odkud se neprostupným labyrintem soutěsek a hřebenů vydejte po trase PR-LP-13 kolem barevného vodopádu zpátky na parkoviště.
2. Cubo de la Galga – Bujný vavřínový prales na vlhčím severovýchodě ostrova silně kontrastuje se sopečnou pustinou na jihu. Sytě zelené lesy porostlé svěžím kapradím, pokroucenými liánami a nadýchanými polštáři mechu jsou pozůstatkem subtropických lesů, zvaných Laurisilva, které se dochovaly jen na několika málo ostrovech v Atlantiku. Trasa stezky PR-LP-5.1 se dá pojmout jako okruh skrz šťavnatě zelenou džungli a přes vyhlídku Somada Alta.
3. Porís de Candelaria – Jedinečnou atrakcí je rybářská vesnička zasazená v neuvěřitelných kulisách obří jeskyně pod monumentálním skalním převisem. Okružní stezka PR-LP-12.2 z městečka Tijarafe na severozápadě ostrova míří po úbočích strmých útesů až k hladině moře a prochází kolem bíle malovaných domečků postavených na dosah rozbouřených vln oceánu.
4. Okruh kolem vulkánů – kratší výšlap kolem vulkánů se nabízí z rekreační zóny El Pilar. Po stezce GR 131 vystoupáte k Pico Nambroque (1 922 m), odkud se stočíte neznačenou, ale chozenou stezkou kolem sopečných kuželů zpět k Pico Birigoyo, kde si užijete úchvatné výhledy na kalderu i Cumbre Nueva – ideálně se západem či východem slunce.

Turistické trasy na La Palmě

Stezky jsou zpravidla dobře značené, pro základní orientaci postačí aplikace Mapy.cz. Přehled turistických stezek i aktuální informace o uzavírkách najdete na www.senderosdelapalma.es/en

• Dálkové trasy: GR, označení červeně.
• Jednodenní trasy: PR, označení žlutě.
• Lokální trasy do 10 km: SL, označení zeleně.