Být v jiném stavu bývává překvapující zpráva. Ovšem české slovo stav a polské „staw“ mají dva zcela rozdílné významy. V polštině se ve stawu (rybníku) můžete utopit. V případě Wielkeho a Malego Stawu na „zahraniční straně“ Krkonoš překlad neodpovídá skutečnosti. O žádný rybník totiž nejde.
Největší z krkonošských ples
Plesa, tedy poledovcová jezera, nejsou ve vysokých horách nijakou vzácností. To ale neplatí pro Krkonoše. Česká strana má jedno malinké a v podstatě zapomenuté, což z hlediska turistiky nejsou zrovna ideální parametry. Lidi obvykle přitahují ta s předponou „nej“. Největší, nejhlubší, nejrozsáhlejší či nejhůře dostupná. Vězte tedy, že Wielki Staw (tedy Velký Rybník) je tím největším krkonošským plesem z rozlohou 8,3 ha. Maly Staw sice pokrývá jen z 2,9 ha západokrkonošské přírody, nicméně je považován za půvabnější, než jeho několikanásobně větší „bratr“. Kdo se k nim vydá, může vzhledem k jejich blízkosti, obdivovat obě najednou. Proti nim je maličké a veřejnosti prakticky neznámé české Mechové jezírko s rozlohou 0,048 ha, skutečný trpaslík.
Vylezte si na morénu
Představa ledovce, který pomalu tlačí, hrne a kumuluje před sebou hromadu nesetříděného geologického materiálu, aby ji v podobě valu zanechal coby památku, dokáže k nadšení přivést jen geologa nebo glaciologa. Ledovce už v Krkonoších neuvidíte, ale mnoho geomorfologických důkazů o jejich existenci ano. Morény mezi ně rozhodně patří. Když už budete u Wielkego Stavu, můžete obdivovat jednu z nich. Pokud se vám podaří z ní vykutat ledovcem ohlazený a nikoli ze skály odštípnutý ostrohranný kus skály, budete mít o jeden důkaz síly ledových dob víc.
Neobyčejné obyčejnosti
Důvodů pro výlet na Stawy je mnoho. Jejich unikátnost v rámci Krkonoš je nesporná. Fotograf si počká na podvečerní světlo a krásné odrazy na hladině, zatímco botanik si nenechá ujít pečlivou prohlídku lokality. „Výsledek bryologické (mechům se věnující) expedice v roce 2009 odhalil v kotli Maleho Stawu 90 druhů mechů a 32 z nich bylo nalezeno pouze na jediném místě,“ píše botanička Ewa Fudali z oddělení botaniky a rostlinné ekologie Wroclawské univerzity a dokazuje tím unikátnost lokality. Přístup není nikterak složitý, až k vodní hladině totiž vede turistická značka.
Slonecznik
Dnešní keška vás odvede kousek od vodní hladiny na skálu, jež má z jistého úhlu pohledu připomínat lidskou postavu. Ne, že by to nějak souviselo z názvem, ale může to být zajímavý námět si tuto žulovou skalku pořádně prohlédnout. Vypadá jako klasický tor – tedy žulový výchoz mrazem a ledem rozpraskaný, větrem a zimou modelovaný do bizarních tvarů.
Tip na keškuGC2891C Slonecznik – prostě a jednoduše, ulovte si něco v zahraničí. |
