Krátké zastavení s hvězdou českého adventure race – Romanem Šinkovským

Osmatřicátník v akci

Romane, pojďme se pobavit o adventure race, kterému se hodně věnuješ. Kde se v Tobě vlastně vzala vášeň pro adventure race závodění? Jak ses k tomu dostal?

AR spojuje především vášeň pro outddoor ve všech jeho podobách. A protože jsem dlouhodobě vyučoval letní a zimní outdoorové sporty na univerzitě, tak jsem našel oblibu k pohybu a sportu v přírodě. Nikdy mě nebavil jen jeden sport, takže multisportovní AR byl logickou volbou. Cesta k němu samozřejmě vedla nejdříve přes menší a kratší survivaly a přírodní víceboje. A až teprve v posledních 5 letech jsem pochopil, že se zde můžu plně realizovat.

Vzpomínáš na svůj první adventure race dokončený závod? Který to byl a jaké jsi měl na jeho konci pocity?

Vzpomínám na něj s úsměvem, bylo to v roce 2007 na Orlíku v rámci Czech AR a byli jsme naprosto nezkušený tým, který místo 15 minutové přeplavby na dohled cíle na 5 hodin usnul a nakonec raději celou přehradu obešel, ztratil 5 míst v pořadí a místo 30 minut přišel o celých 10 hodin později do cíle. Ještě dodnes je to hodně oblíbená historka.

Je to tvůj jediný (velký) koníček, nebo se stíháš věnovat ještě něčemu jinému? Co všechno děláš a co Tě baví?

Mám tři syny, organizuji velké sportovní akce (Hradecký půlmaraton, Maraton Hradec Králové, Gladiator race, Křížovou desítku, Půlmaraton Český ráj), působím jako profesionální trenér ledního hokeje u mládeže, školím instruktory lyžování a snowboardingu, trénuji a závodím…..na nic víc není čas.

V adventure race závodech se střídá mnoho sportů a dovedností, od jízdy na kole, terénní běh, kajkay až po orientační um, slaňování apod. Jaká část/sport Tě baví nejvíc a které se naopak u sebe obáváš a netěšíš se na ni, že Tě vždy potrápí?

Vždy jsem se mohl opřít o dobré kolo a kajak, ale v poslední době mi už nedělá problém ani dlouhý běh, takže v tuto chvíli mám všechny zásadní disciplíny vyrovnané. Velmi mě baví inline trek s nebezpečnými sjezdy, užívám si mořské kajaky. Obecně – čím dramatičtější podmínky (vedro, velké vlny, divoké řeky), tím pro mě lépe, naopak nemám rád druhou a třetí a další noci, ale to asi nikdo.

Trénink a příprava – zásadní téma

Mluvme v číslech – kolik toho za rok naběháš, najezdíš na kole, nalezeš? Určitě si to počítáš, podělíš se?

Dříve jsme pečlivě počítal, ale nyní už je to pro mě ztráta času, takže jedu spíše od oka podle pocitu a hodin tréninku. V období objemové přípravy je to cca 20hodin týdně. Důležitější v mém věku a s mými zkušenostmi je spíše zdravotní a psychická pohoda. Komplikací je spíše skloubení dlouhých závodů s těmi rychlými (MTB maratony, OB, běžkařské závody apod.), které beru jako přípravu a jsou vždy strašný masakr, protože 2 hodiny jsou v AR závodě nicotná kapka. Pravidelně ale každý rok nevynechám delší cyklistické soustředění v teple a několik běžkařských soustředění.

Co považuješ za nejdůležitější věc ve své výbavě na závodech? Bez čeho „nejedeš“?

Kvalitní výbava je naprosto zásadní součást úspěšného zvládnutí AR závodu. Samozřejmě lze vždy jet na horším kole, s horším pádlem, těžším vybavením, ovšem detaily hrají mnohdy zásadní roli. Takže např. karbonová pádla, bezdušové pláště, speciální běžecký batoh, odlehčené sedáky a helmy pomohou významně. Důležitější je ovšem jejich technický stav, protože během závodu řešíme tolik krizových momentů, že se prostě nelze nespolehnout na připravenou techniku. Já osobně musím vždy mít vazelínu na zadek a nohy, kompresní návleky a zalepené bradavky (úsměv).

Pojďme si trochu zafantazírovat – kdybys mohl pořádat světové mistrovství adventure race na libovolném místě na naší planetě bez ohledu na finance i organizační stránku, kde by to bylo? Kde bys ho uspořádal a proč?

Skvělé terény jsem zažil na TIERRA VIVA v Patagonii, ale v podstatě mé vysněné oblasti mají již svůj závod (Nový Zéland, Aljaška, Jižní Afrika), takže není potřeba fantazírovat, spíše si ty sny splnit. Uvidíme…

Je nějaká adrenalinová šílenost, kterou bys chtěl v životě zkusit, ale zatím jsi neměl možnost?

Zásadně odlišuji adrenalinovu zábavu a extrémní vytrvalostní sporty. Umělé vyvolání adrenalinu není nic pro mě, opravdu nevyhledávám „zábavy“ typu bungee jumping, snow rafting apod. Aby pro mě byla aktivita plnohodnotná a naplňující, musím se u ní svým vlastním přičiněním zpotit. To je pro mě hlavní měřítkem prožitku.

A máš nějaký cestovatelský sen? Při závodění se sice hodně nacestuješ, ale asi nemáš čas si zemi užít po svém. Kam bys podnikl dovolenou ve vlastní stylu?

Již několikrát jsem vyrazil z těžce naloženým kolem (Čína, Tibet, Thajsko, Laos, Turecko) a tento způsob objevování a cestování je pro mě tím ideálním spojením, jak propojit sport, pohyb, poznávání a cestování. Takže dlouhodobý plán na delší cestu zatím ztroskotává na mých dětech, z nichž aspoň některé bych chtěl vzít s sebou.

Romane, děkujeme Ti za Tvůj čas na rozhovor, přejeme hodně dalších povedených závodů!