Krátká, nenáročná procházka městem Teplice nad Metují a jeho nejbližším okolím. Čeká nás jediný, poměrně prudký, ale krátký výstup na vyhlídkový Lysý vrch. Většina trasy vede po kvlitních upravených cestách. U hotelu Orlík můžeme výlet zkombinovat s návštěvou Teplického skalního města.
Teplice nad Metují, žel. zastávka – Lysý vrch 2 km – Bučnice, autokemp 3 km – hotel Orlík 3,5 km – Střmenské Podhradí 4 km – Teplice nad Metují, žel. zastávka 6 km
Název řeky Metuje je velmi starý, jako Methuya se v písemných pramenech poprvé připomíná již v r. 1186. Někteří historikové usuzují, že jméno dokládá původní osídlení zdejší krajiny illyrskými kmeny, protože „Met“ znamená v illyrštině střed. Metuje by potom označovala řeku, která leží ve středu, tedy uprostřed mezi řekami Úpou a Orlicí. Teplice nad Metují** leží v malebném údolí při jejích obou březích, vznikly jako osada pod blízkým skalním hradem Střmen. První zmínka o nich pochází z r. 1362, kdy Tasovi z Rýzmburka patřila osada Gusweynsdorf alias Teplicz. Jméno dokládá existenci teplých pramenů, které vyvěrají na území města dodnes. Teplé prameny využívá rybářství pro pstruží líheň a sádky a jsou také jímány a plněny do lahví jako kojenecká a stolní voda. Po zániku Střmenu v polovině 15. stol. se správa panství přenesla do teplické tvrze. Koncem 16. stol. za Václava Bohdaneckého z Hodkova byla tvrz zbořena a na jejím místě postaven renesanční zámek dnes zvaný horní. Tuto událost připomíná staročeský nápis na portálu zámeckého vchodu: „Letha Panie 1599 Toto Staweni gest Przedne Spomocy Boži A Lydskau wssak nakladem Vrozeného a Stateczneho Rytirze Pana Waczlawa Bohdaneczkeho z Hodkova A na tepliczych z gruntu Wystaveno A Dokonano.“
Zanedlouho potom, v r. 1614, se Teplice rozdělily na dvě samostatné obce, Horní a Dolní, a patřily různým majitelům. Také v Dolních Teplicích vyrostl v r. 1664 za Václava Schmiedla ze Schmiedelnu zámek (bližší popis na str. 24). Ten se stal v r. 1775 svědkem dramatické události, když jej přepadli vzbouření poddaní a hledali v něm ukrytý Zlatý patent Marie Terezie, domnělý glejt rušící robotní povinnost. Sedláci vyplenili zámek, zničili zámecký archív a majitele, barona Jana Josefa z Vlkanova, zbili a pak drželi jako rukojmí. Na vzbouřené poddané, k nimž se připojili další z celého Broumovska a Policka, vyrazilo vojsko, ale neuspělo. Rebelové pak táhli s ženami a dětmi až do Hradce Králové. Cestou se k nim přidávali obyvatelé celého kraje. Tato původně lokální vzpoura nakonec vyústila v největší rebelii pozdního feudalismu u nás.
Až do 17. stol. bylo zdejší obyvatelstvo výhradně české, pak však přišlo období poněmčování, na jehož konci získali Němci významnou převahu. V r. 1834 došlo k dalšímu dělení obce. Část zástavby s oběma zámky, kostelem a řadou domů se stalo městečkem Teplice, přičemž dál existovaly samostatné Horní a Dolní Teplice. Oživení průmyslu a obchodního ruchu přinesla výstavba železnice z Teplic nad Metují do Trutnova v letech 1907–09. Smutnou epizodou bylo přičlenění celého Teplicka k německé říši v r. 1938. Od r. 1972 jsou Teplice městem. Kromě obou zámků patří k cenným památkám města kostel sv. Vavřince, barokní z r. 1724, postavený na místě starší dřevěného kostela z 15. stol. Má kvalitní barokní zařízení a zvon s českým nápisem ze 16. stol. Zajímavá je i kontribuční sýpka z první poloviny 18. stol. V katastru obce (v místní části Kamenec) stojí poutní barokní kostel panny Marie Pomocné.
Od železniční zastávky Teplice nad Metují sejdeme po zelené značce do středu města s obchodním střediskem. (Ubytování a stravování: penziony Dita, Kamínek, Metuje, Na výsluní, Rybárna, Severka, Tara aj.) Od rozcestníku u železničního mostu půjdeme vzhůru po žluté značce. Za mostem zahýbáme vlevo k Hornímu zámku*, renesanční stavbě z r. 1599. Je to obdélná patrová budova s renesančním ostěním oken a portálem, jehož římsu nesou toskánské polosloupy. Vstupní síň má renesanční klenbu a portály. Dnes je zámek, obnovený r. 1877, sídlem Městského úřadu. Na křižovatce za zámkem jdeme vpravo po silnici vzhůru, na dalším rozcestí pak vlevo silničkou k lesu. Před penzionem Metuje zahýbáme z asfaltky vpravo na pěšinu, která nás vyvede nad penzion a pak stoupá rozlehlou mýtinou, později řídce zalesněnou strání Lysého vrchu**. Na vrcholku stráně se žlutá značka stočí vlevo a už jen mírně stoupá při hraně hřebene. Vstupujeme na území přírodní památky Borek, vyhlášené v r. 1956 na ploše 3,62 ha. Tvoří ji nesouměrný hřbet Lysého vrchu (611 m), dlouhý asi 800 m, ze kterého vystupují členité pískovcové útvary. Na vrcholu jedné ze skal je pěkná vyhlídka (2) na zalesněné vrcholy Teplických skal na protějším břehu Metuje. Dobře patrný je především výrazný skalní útvar Lokomotiva. Za vyhlídkou se cesta stočí vpravo a vede nás krajem lesa, později vlevo odlesněnou úžlabinou dolů do údolí menšího potoka. Po široké cestě dojdeme k železniční trati, překročíme ji, pak jdeme krátce silnicí a vzápětí vpravo po mostě přes Metuji k autokempu Bučnice. (Ubytování v chatkách a ve vlastních stanech, v sezóně kiosek s občerstvením, v provozu od května do září.) Odtud pokračujeme širokou cestou nad pravým břehem řeky (vlevo nad silnicí železniční zastávka Teplice nad Metují-Skály) ke vstupu do Teplického skalního města***. (Ubytování a stravování: hotel Orlík, penzion Pod Ozvěnou.)
U vstupu do skal žlutá značka končí, pokračovat budeme vlevo po červené. Bývalým Střmenským Podhradím, založeným pravděpodobně již ve 13. stol. při hradu Střmen, jdeme po silničce mezi domky a rekreačními objekty. Vpravo míjíme sjezdovky a vleky, v zimě bohatě využívané milovníky rychlé jízdy, a vstoupíme do Kamence, místní části Teplic nad Metují. Dáváme pozor na značku – ta brzy zahne do uličky vlevo a kolem penzionu Kamínek nás přivede k silnici. Po ní pokračujeme vpravo do středu města a k železniční zastávce.
(Doporučujeme průvodce Teplicko-Adršpašské skály a Broumovsko ze Zelené edice)
