Nejprve vystoupáme za výhledy do vrcholových partií Krušných hor, pak královstvím buků dospějeme k zámku Jezeří, považovanému za největší barokní stavbu v Evropě – a jako bychom stanuli na ostrém rozhraní dvou světů. Až k úpatí hradního kopce dostoupila povrchová těžba uhlí, před námi je kus měsíční krajiny a za zády máme nádherně dochovaný kus přírody. Pak zbývá příjemný úsek kolem jedné méně známé technické zajímavosti…
Horní Jiřetín – Janovské rozc. 1 km – Nová Ves–Výšina 5 km – Dřevařský rybník, rozc. 6,5 km – Jezeří 12,5 km – Albrechtická štola 15,5 km – Horní Jiřetín 18 km
K úpatí Krušných hor tulí se jedna z největších obcí na Mostecku Horní Jiřetín*. Jako poutní místo na cestě do Saska se v písemných záznamech objevuje v r. 1263. V 15. stol. byl Horní Jiřetín městečkem a v r. 1914 městem. V letech 1694–1700 byl na vyvýšeném místě postaven podle plánů B. Matheye barokní kostel Nanebevzetí P. Marie***, na půdorysu kříže, se sochou madony a puttů z r. 1730 a dalším hodnotným zařízením z 18. stol. V kostele jsou uloženy ostatky světců – sv. Justiny a sv. Donatha. Z 18. stol. pochází fara, před ní je barokní socha sv. Jana Nepomuckého z r. 1737. V Horním Jiřetíně se narodil hudební skladatel František Glaser (1799–1861), přítel Beethovena, dvorní kapelník v Kodani. (Stravování: hostinec Pod lesem PO, ST, ČT 14–22, PÁ, SO 14–24, NE 12–22 h, restaurace Pošta, hostinec U Johanů PO, ÚT, ČT, PÁ 14.30–23, SO, NE 14–23 h aj.)
Z Horního Jiřetína jdeme po žluté turistické značce – začíná u zastávky autobusu (je tady i prostorné parkoviště), zprvu vede po vrstevnicové vedlejší ulici, pak zatočí vlevo, stoupá mezi zahrádkami, přetne silnici, u hostince Pod lesem pak vstoupí na hlavní komunikaci, šplahající vhůru do Nové Vsi v Horách nejprve údolím Jiřetínského potoka. Ze silnice scházíme vpravo na zpevněnou cestu, vracíme se na silnici a v její levé zatáčce znovu vstoupíme vpravo na cestu, poměrně strmě stoupající. Na okraji lesa, to už máme na dohled první chalupy Nové Vsi, opět okusíme asfalt a v levotočivé zatáčce se dáme vpravo na místní asfaltovou komunikaci. Ta velmi ostře stoupá mezi domky Nové Vsi až na Výšinu.
V objektu mateřské školy bylo nedávno zpřístupněno Novoveské muzeum (otevřeno: SO, NE 10–17 h) – dostaneme se k němu z křižovatky po silnici vpravo. Jinak na křižovatce zatočíme po červené turistické značce vlevo a potěšíme se pěknými výhledy* zvláště na německou stranu Krušných hor. Po pár krocích uhýbá silnice mírně vpravo, my jdeme přímo vedlejší silničkou mezi domky. Ta se mění v úzkou asfaltku, potkává se s komunikací stoupající vpravo od silnice. Míjíme zákaz vjezdu a vystoupáme na rozcestí u Dřevařského rybníka*. Nevelkou a vcelku romantickou vodní plochu zahlédneme po naší levé ruce poté, co z rozcestí zatočíme vlevo po zelené značce. Následuje prakticky nepřetržité klesání po zpevněné komunikaci – zprvu nízkým porostem a pak mezi mohutnými buky, lesními partiemi**, patřícími k nejkrásnějším v celé oblasti. Mineme rozcestí, stále sledujeme zelenou značku, která opustí hlavní komunikaci, pak strměji klesá stále poměrně širokou cestou až k turistickému informačnímu místu u zámku Jezeří***.
K hlavní bráně odbočíme po cestě vpravo. Původní ves Jezeří (dříve Eisenberg) se poprvé uvádí po r. 1365. V letech 1363–65 páni ze Rvenic (Ervěnic) postavili hrad Eisenberg (Jezeří). Po vystřídání několika majitelů získali hrad mocní Kaufunkové – Kunc z Kaufunku na Jezeří uvěznil mladého saského knížete Arnošta, aby si na jeho otci, saském kurfiřtovi, vymohl statek v Sasku. Kunc byl ale u Cvikova zajat, popraven a hrad obsadila vojska Jiřího z Poděbrad. Za Mikuláše Hochhausera z Hochhausu byl hrad v r. 1549 přestavěn na renesanční zámek – z tohoto období pochází velká půlkruhová bašta před jižním křídlem a patrně i část mohutného zdiva tohoto křídla dnešního objektu. Za účast ve stavovském povstání Hochhauserové o majetek r. 1623 přišli a panství jako konfiskát výhodně koupil Vilém mladší z Lobkovic. Ten také r. 1627 zámek barokně upravil. V r. 1646 zámek vyhořel, zřejmě se o to postarali císařští vojáci. V r. 1696 Vilém z Lobkovic zámek znovu upravil v barokním slohu. Další požár následoval v r. 1713 a tehdejší majitel Oldřich z Lobkovi opět sáhnul hluboko do kapsy – škoda prý činila více než 30 000 zlatých. Kulturním i stavebním vrcholem zámku byl konec 18. a začátek 19. stol. Od r. 1802 účinkovalo zámecké divadlo, v němž hráli i vídeňští herci, vznikla i zámecká myslivecká kapela s 22 členy. Na zámku absolvoval první hudební krůčky skladatel Ch. W. Gluck, jehož otec tady byl lesníkem. Zavítala sem řada významných návštěvníků – mj. i J. W. Goethe a italský pěvec Antonio Brizzi. Lobkovicové pečovali i o nejbližší okolí – byla tu okrasná zahrada a park, který v r. 1838 dosahoval rozlohy 50 ha, tři rybníky, zimní zahrada s pseudoantickými plastikami, velká obora. V r. 1805 byla v areálu zámku postavena kaple Bolestné P. Marie. Po stranách hlavního vchodu patrně J. A. Dietz zhotovil v 1. polovině 18. stol. sochy atlantů. Za druhé světové války tu byla nacistická správa a vězněni důstojníci spojeneckých armád. Po osvobození sloužil zámek krátce jako internát pro hornické učně. Od konce 50. let 20. stol. zámek chátral, k památce postupovala povrchová těžba uhlí, zanikly vesnice Jezeří a Albrechtice. Ještě v 70. a 80. letech se uvažovalo o zbourání zámku, naštěstí se významnou památku podařilo zachránit. Začaly postupné opravy a v r. 1996 bylo Jezeří zpřístupněno veřejnosti. K vidění jsou zajímavé expozice, interiéry, rekonstruovaný Panský dům a kočárovna, ve sklepení je Strašidelná galerie. Od zámku se otvírá poučný výhled na krajinu, která ustoupila povrchovým dolům. (Otevřeno: duben, říjen ST–NE 9–16 h, květen – září ÚT–NE 9–18 h, ubytování, stravování.)
Od zámku se vrátíme k rozcestí a dál sledujeme modrou turistickou značku. Je to malebný úsek příjemným vysokým lesem, s drobnými skalnímí útvary. Širokou kamenitou cestou klesáme do údolí k Albrechtickému potoku, spatříme první ukázku regulace. To hlavní ale přijde vzápětí. Na rozcestí zatočíme vlevo a pohodlnou cestou dospějeme k turistickému informačnímu místu u Albrechtické štoly**. Nejprve jsou vody Šramnického potoka odváděny 1015 m dlouhou Štolou Jezeří do Albrechtického potoka, následuje 255 m dlouhá Albrechtická štola, která svádí potok do umělého koryta – tím pak voda teče do Loupnice. Stále po modré značce sledujeme širokou lesní komunikaci s kulisou buků, nepřehlédneme ale odbočku vpravo. Scházíme k okraji porostu, míjíme chatovou kolonii a přicházíme k okraji Horního Jiřetína. Značka několikrát změní směr (není ale kam zabloudit) a kolem nízkých dřevěných domků nás přivádí do centra a zpátky do výchozího místa výletu.
(Doporučujemeprůvodce Krušné hory – střed ze Zelené edice.)
