Velice kvalitní mrákotínská žula nás provází nejen při následujících kilometrech – např. známý monolit na nádvoří Pražského hradu pochází z lomu, který je vpravo od silnice z Mrákotína do Studené. Podíváme se i na pověstmi opředená romantická místa včetně ve skalách ukrytých zbytků hradu Štamberka, především pak vystoupíme na nejvyšší z kopců Českomoravské vrchoviny Javořici (837 m). Putování není obtížné, trochu se zadýcháme jen při krátkém strmém stoupání na Štamberk, výstup na Javořici je poměrně povlovný.
Mrákotín – Horní Mrzatec 2 km – Štamberk 3,5 km – Javořický potok rozc. 7 km – Javořice 10 km – Studánka Páně 10,5 km – rozcestí U lip 12,5 km – Studená 15 km – (Horní Bolíkov 14 km)
První písemná zmínka o Mrákotíně** pochází z r. 1385 – tehdy náležel nedalekému hradu Štamberku. V 15. stol. byl připojen k telčskému panství. Roku 1684 získal městská práva. Původně gotický kostel sv. Jiljí* ze 14. stol. byl v letech 1806–07 klasicistně přestavěn. Původní presbyterium se stalo boční kaplí, takže nová osa kostela míří k severu. Kaple sv. Františka Serafinského na hřbitově pochází z r. 1847. Dvě kašny ve středu městečka byly vytvořeny v 18. stol. Z mnoha dalších staveb patří k nejzajímavějším stará kovárna* s letopočtem 1793, dnes využitá jako příjemné restaurační zařízení (stravování: restaurace a cukrárna Na kovárně, denně 9–21 h). Od 19. stol. se v okolních lomech těží vysoce kvalitní mrákotínská žula. K Mrákotínu se váže i několik tajemných příběhů – jeden z nich vypráví o ohnivém kočáře, taženém čtyřmi bělouši. Noc co noc tudy po silnici mezi Telčí a Studenou projíždí krutý dráb, který lidi velice týral a teď nenachází pokoje… Na návsi je v kameni vytlačena ďáblova stopa – je tam od té doby, co pekelník s duší krutého telčského měšťana pronásledoval Pannu Marii. Jinak ve zmíněném kostelíku se prý zastaví svatováclavské vojsko poté, až vyjde z Blaníku bránit zemi proti nepřátelům. Občerství se vínem z obřího sudu, který se sem dokutálí z hradu Štamberku…
Vydejme se tedy obřímu sudu naproti. Povede nás modrá turistická značka po zpevněné komunikaci, později pěšinou k rybníkům Dolní Mrzatec a Horní Mrzatec* na potoce Myslůvka. Vypráví se, že tady původně stávaly dvě vesnice, jejichž obyvatelé zemřeli na mor – až na otce Mrákotu a jeho dceru. Ti opustili smutné místo a usadili se o něco jižněji. Dařilo se jim a časem se tady usídlily i jiné rodiny. Vznikla nová ves, kterou lidé nazvali podle prvního osadníka Mrákotín.
Přejdeme po hrázi Horního Mrzatce a podél vody zatáčíme vlevo, procházíme velice hezkým tábořištěm s několika místy na rozdělání ohně a pak uhýbáme vpravo do lesa. Vystoupíme na širokou cestu a po ní vpravo jdeme směrem ke Lhotce. Vyjdeme z lesa a nepřehlédneme odbočku vlevo. Strmě stoupáme hustým porostem. Svah pokrývá balvanitá suť přecházející v kamenné moře – tato část je i přírodní rezervací. V závěru projdeme mezi žulovými skalami do areálu hradu, jehož zbytky jsou porůznu roztroušeny mezi skalami a na žulových blocích. Hrad Štamberk** (též Šternberk) vznikl pravděpodobně v první polovině 14. stol. Snad jej založil některý ze Šternberků, působící jako královský úředník na znojemském hradě. Roku 1356 jej získali páni z Hradce. Byl zřejmě zničen r. 1423 za husitských válek vojskem vedeným Janem Hvězdou z Vícemilic. Z hradu se dochovaly zbytky věže, zdí a základ budov, celý areál působí velice malebně a tajemně. Podle pověsti pod sutinami ve skále jsou velká sklepení – v jednom z nich má být ukrytý templářský poklad. Úkryt a cestu k němu znali prý jen tři členové řádu, kteří si vzali tajemství do hrobu. V jednom sklepení zraje víno ve velkém sudu – první se podle pověsti z tohoto sudu napije mrákotínský farář při mši svaté na oslavu vysvobození z velkého útlaku a utrpení…
Na nádvoří hradu se k nám zprava přiblíží zelená značka. My se držíme modré, která se zaklikatí po lesní pěšině a posléze vyústí na širší cestu a prakticky nás provede velkým lomem*na žulu na úbočí vrchu (726 m). Širokou cestu, která obkrouží vrch, opouštíme vlevo přes louku a pak po cestě vlevo (dáme pozor na značení!) jdeme po okraji lesa a lesem, půvabnou krajinou, překročíme potok a přiblížíme se k Velkému pařezitému rybníku**. Na turistickém rozcestí u Javořického potoka se obracíme vlevo po zelené turistické značce, stoupáme až k odbočce, která nás přivede na Michovu skálu*. Přes 10 m vysoké skalisko tvořené drobnozrnou až středně zrnitou žulou s balvanitou až lavicovitou odlučností je přírodní památkou. Skála je přístupná, z jejího vrcholu se otvírá nádherný výhled. Roku 1829 tady byl zastřelen poslední vlk v Jihlavských vrších.
Vracíme se zpátky na širší cestu a pokračujeme po zelené značce. Ta asi po 0,5 km odbočuje v pravém úhlu vpravo a nabízí tak pohodlnější variantu putování, než jít přímo. Po pár krocích zatočíme doleva, dorazíme na lesní silničku, po ní jdeme opět vlevo. Po pár krocích odbočujeme doprava na kamenitou stezku, která stoupá na vrchol Javořice**. Na nejvyšším místě (837 m) Českomoravské vrchoviny stojí 166 m vysoká televizní retranslační věž v oploceném areálu. Vrchol je zarostlý lesem, bez vyhlídky.
Po značené cestě se obracíme vpravo a sestupujeme po asfaltové silničce ke Studánce Páně*. Pramen výtečné vody lidé upravili v pěknou studánku obloženou kameny a zakrytou stříškou. Podle pověsti se tady čeští bratři scházeli v době protireformace k tajným bohoslužbám. Postavili u studánky kamenný stůl a na tomto jednoduchém oltáři stával zlatý kalich vedle Bible kralické. Když byli vypátráni, farář vhodil kalich do studánky. Kalich se nikdy nenašel, jen kamenný stůl se zachoval dodnes.
U studánky uhýbáme po zelené značce ostře vlevo a scházíme k okraji lesa, odkud se otvírají nádherné daleké výhledy**. Přicházíme k silničce na okraji osady Světlá*, která je nejvýše položenou v celé oblasti Českomoravské vrchoviny (695 m). Vznikla ve 14. stol. na široké mýtině – odtud také pojmenování. Po silnici vpravo bychom došli do Horního Pole, loukám podél komunikace se říká Na tanečku. To se tady podle pověsti jeden mladík za měsíčního úplňku dostal do divokého reje lesních žínek a tak tak vyvázl životem…
Přetínáme silnici a přicházíme k nenápadnému rozcestí U lip.Tady se rozhodneme pro jednu ze dvou variant – obě jsou velice hezké. Ta kratší cesta se drží zelené značky, která lesem a podél pastvin směřuje do Horního Bolíkova* (kostel sv. Václava z 19. stol. na návsi, železný kříž z r. 1869). Jinak odbočíme z rozcestí po žluté turistické značce, která pohodlně sestupuje do obce Studená**. První písemná zmínka je z r. 1365, kdy náležela pánům z Hradce. V 16. stol. je uváděna jako městečko. Stojí zde původně gotický kostel sv. Prokopa ze 14. stol., upravený po požáru r. 1750 a v r. 1855 (kamenná křtitelnice pochází z r. 1647). Zajímavý je objekt pivovaru, jeho nejstarší část je z 18. stol., pozornost budí především pozdně barokní sladovna. Vedle pivovaru stojí objekt bývalého renesančního zámku, postaveného na místě původní tvrze – jeho původní vzhled narušily přestavby v 17. a 18. stol. Socha sv. Jana Nepomuckého na náměstí je z r. 1730. Ve Studené se narodila spisovatelka Vlasta Javořická (1890–1979), vlastním jménem Zezulková.
Ze Studené (nebo Horního Bolíkova) se autobusem vrátíme do Mrákotína.
(Doporučujeme průvodce Telčsko a Dačicko ze Zelené edice.)
