Krajem Spreewaldských okurek na kole i na in-linech

K vyváření dalších ramen a struh pak přispěla i lidská ruka. Celkový počet ramen je asi 3000 o celkové délce zhruba 500 km. Vzhledem k tomu, Blata se rozprostírají ve značné šířce až 16 km, není však síť říčních ramen v krajině příliš hustá. Kromě Sprévy jsou Blata napájena i malou říčkou Malksou, která pramení u Baršće a několika potoky, které stékají severním směrem z Dolnolužického hraničního valu. Blata se dělí na horní, zhruba mezi Chotěbuzí a Lubinem, a dolní, zasahující až k Lubuši a Nowowejsanskému jezeru. Rozsáhlejší a rozmanitější jsou horní Blata, jak se oblasti říká v lužické srbštině. Dolní Blata vynikají rozsáhlými lužními lesy a vodními plochami.

Spreewaldské okurky Nakládané okurky ze Spreewaldu jsou kulinářskou specialitou a symbolem regionu. Jako takové byly jedním ze symbolů Východního Německa, „zahrály si“ třeba ve filmu Good Bye, Lenin!

Historie Blat

Kronikář Thietmar z Mersenburgu v roce 1005 píše o pusté a divoké oblasti vyplňující západní část Dolní Lužice až ke Sprévě. Území bylo tehdy porostlé pralesem, ve kterém žili vlci, medvědi, jeleni a losi. Ovšem nejspíš již v této době došlo k prvnímu osídlení bažinaté a těžko přístupné oblasti Blat. V nejistých dobách na samém počátku 11. století, kdy se Dolní Lužicí pohybovala vojska císaře Jindřicha II., zde úkryt hledalo slovanské obyvatelstvo. O něco později zde bylo zbudováno jedno z nejvýznamnějších dolnolužických slovanských hradišť (mohlo se jednat o hradiště zmiňované Thietmarem z Mersenburgu jako Sciciani, Cziczani nebo Sciani).

Ve středověku na Blatech vznikly vsi Lědy a Lipje, později Borkowy, k tomu mnoho jednotlivých usedlostí. Lidská sídla byla zakládána na písčitých ostrovech, kupách. V 18. století pruští panovníci dosídlili Blata vojenskými vysloužilci. Založena byla ves Zakaznja u Smogorjowa, rozšířena vesnice Borkowy o části Borkowy-Kolonie a Borkowy-Kuparska.

Obyvatelstvo se živilo zemědělstvím, na vlhkých loukách se pásl dobytek nebo sušilo seno, polnosti byly využívány k pěstování okurek, cibule a jiné zeleniny. Před začátkem průmyslové doby mělo velký význam i tkalcovství založené na divoce rostoucím lnu. K dopravě byly používány téměř výhradně loďky poháněné bidly, každá chalupa měla svůj přístav. Do některých míst (příkladem jsou i Lipje a Lědy) dlouho ani žádné jiné cesty nevedly. Loďky sloužily k přepravě osob včetně významných rodinných a společenských událostí (křty, svatby, pohřby). Pomocí loděk byly přepravovány i zemědělské plodiny, hromady sena atd. V zimním období, když ramena Sprévy zamrzla, se byly používány brusle a sáně.

Loďky byly zhotovovány z borového nebo smrkového dřeva, každá nesla značku řemeslníka, který loď vyrobil. Byly uzpůsobeny k ovládání bidlem na úzkých strouhách: bez kýlu, příď lodi širší než záď. Lodě největších rozměrů dosahovaly délky 9,5 m a šířky 1,9 m. Za předpokladu dobré údržby sloužily až 20 let.

Výjimečné přírodní podmínky daly na Blatech vzniknout velmi osobitému způsobu života místních obyvatel i osobité kultuře. Ještě na počátku 19. století byla celá oblast lužickosrbská, poté postupně docházelo k poněmčování. Ještě v první polovině 20. století měly Borkowy převahu lužickosrbského obyvatelstva. Na Blatech i v širokém okolí se nosily rázovité lužickosrbské kroje, známý je zejména kroj žen z okolí Borkow vyznačující se širokými plachetkami (lapami) kolem hlavy.

Koncem 19. století se Blata stala vyhledávaným turistickým cílem. K rozvoji turistiky značně přispěla i železnice. Tím se změnil způsob života místních obyvatel, kromě zemědělství se staly zdrojem obživy také služby turistům: ubytování, pohostinství a převážení návštěvníků na loďkách.

Jak vypadají Blata dnes?

Blata jsou velice bohatá a rozmanitá i po přírodní stránce. Mokřiny a silně podmáčená místa jsou pokryta olšovými lesy v podrostu s ostřicí a kosatci. Domov tu mají například jeřáb popelavý, vodouš kropenatý a cvrčilka říční. Na vlhkých místech, především na písečno-hlinitých usazeninách Dolních Blat, roste jasanový les, ve kterém zjara rozkvétají sasanky, orsej jarní, mokrýš střídavolistý, kalina obecná a divoká meruzalka. Na místech o něco výše položených se vyvinul dubo-habrový les, který je dnes souvisle zachovaný jen v oblasti Dolních Blat. V těchto místech hnízdí čáp černý a orel mořský. Díky mikroklimatickým podmínkám, vysoké vlhkosti vzduchu, se na nejvýše položených místech v oblasti Dolních Blat vytvořily i bučiny.

Blata s okolními loukami jsou domovem čápů bílých, kteří se stali symbolem této oblasti. Každým rokem je čapími páry v Dolní Lužici osídleno přes 300 hnízd, nejvíce čápů hnízdí v obci Dešno.

Podobně jako mnohé další kdysi krásné a svérázné oblasti se Blata postupně zcela přizpůsobila turistickému ruchu. Zmizelo kouzlo Blat, které spočívalo v harmonii říčních ramen, lužních lesů, mokrých luk, malých políček, skromných dřevěných vesnických chalup i chudých, ale tím vstřícnějších obyvatel.

Dnešní Blata se vyznačují množstvím moderních penzionů, které s původní architekturou nemají zhola nic společného. Také nové obytné domy nebo starší domy po přestavbě povětšinou do této krajiny příliš nezapadnou. V sezóně Blata zaplavují davy návštěvníků, především na kolech, značná část cest je asfaltových. Desítky lodí a loděk brázdí ramena Sprévy. Také automobilový provoz bývá místy velice rušný. Nechybí ani různé turistické atrakce, které nahrazují to, co bylo kdysi na Blatech krásné a osobité.

Chcete-li zažít alespoň poslední střípky kdysi jedinečných Blat, vyjeďte sem mimo sezónu a pak hledejte. Nechte na sebe zapůsobit kouzlo místa, když naleznete zachovalý vesnický dům s ovocným stromem, opuštěné rameno Sprévy prokvetlé stulíky nebo podmáčenou louku v ranní mlze.

Kde se ve Spreewaldu ubytovat? Dáváte-li přednost luxusnějšímu ubytování, nabízí se například Radisson Blu přímo v Chotěbuzi. Ubytování ale seženete i v každé vesnici a městečku ve Spreewaldu.

Hledáte-li další informace o tom, co zajímavého ve Spreewaldu podniknout, jistě vám poradí třeba v této skupině na Facebooku: facebook.com/NemeckoTuristickaZeme.

Autorka je majitelkou sportovní CK TRIP.