Z větší části po silnici a lesních silničkách se pustíme na cestu s dalekými panoramatickými výhledy, k tajemným zákoutím. Projdeme krajem, který v minulosti proslul těžbou a zpracováním měděných a olověných rud – názvy Tachovská, Chodovská a Plánská Huť hutní činnost dosvědčují dodnes
Kdysi tudy rachotily formanské vozy a dostavníky po císařské silnici z Plzně do Chebu, dnes při průjezdu obcí Drmoul ubírají plyn rychlé automobily. Frekventovaná silnice se naštěstí trochu vyhýbá jinak klidné obdélníkové návsi. Její dominantou je pseudogotická kaple sv. Josefa z r. 1924, bývalá synagoga z r. 1803 připomíná silnou židovskou obec, která tvořila asi čtvrtinu obyvatel. S jejím způsobem ži-vota a s obcí vůbec se můžeme seznámit ve vzpomínkách spisova¬tele Norberta Frýda (1913–1976)
Vzorek bez ceny a Pan biskup, který, ač rodem Jihočech, tady u svého dědečka proží-val nádherná dětská léta. (Ubytování, stravování, občerstvení: penzion, kavárna a restaurace Styl, pivnice Spessart.)Ze středu obce vykročíme po silnici směrem na Tři Sekery – lze ovšem využít i autobusového spojení. Komunikace vede otevřenou krajinou a k zalesněnému Panskému vrchu (649 m). V ohybu silnice nás směrovka upozorňuje, že vpravo po zpevněné komunikaci bychom se dostali k prameni minerálky. V lese mírně vpravo před námi se skrývají zbytky židovského hřbitova ze 17.–18. století. Pokračujeme po silnici, která mírně stoupá lesem a od jeho okraje zamíří ke křižovatce na okraji Tří Seker.
Dáme se vpravo a na dalším rozcestí vlevo – tím mineme střed obce. Pokud bychom si putování ve tvaru jakési osmičky chtěli rozdělit do dvou částí, pak pokračujeme do centra vsi. Teď ale jdeme po silnici, až narazíme na žlutou značku, přicházející zprava. Společně s ní pokračujeme do Tachovské Huti a pak po silničce vlevo do Plánské Huti. Na okraji osady zatáčíme společně se značkou vpravo, přiblížíme se k lesu, klesáme do údolí Tiché a k romantickému rybníku Kajetán.
U rybníka se potkáme s červeným turistickým značením. Po něm se dáme vpravo po hrázi rybníka a tzv. Kajetánskou cestou, což je pohodlná široká komunikace, pokračujeme do údolí Lesního potoka. Asfaltka je rovná „jako když střelí“, je to trochu únavný úsek. Míjíme jedno rozcestí a na dalším ve stoupání zatáčíme vpravo – cesta přímo vyúsťuje na státní hranici, vlevo je Rašeliniště Huť, chráněné území. Na dalším rozcestí uhýbáme ze „signálky“ opět vpravo přes Holinu na silničku. Po ní se dáme vpravo. Jdeme většinou lesem, střídaným občas pasekami.
Vlevo se zdvihá zalesněná Tišina (792 m), zleva míjíme vrchol Dlouhého vrchu (697 m) a mírně klesáme do malebného širokého údolíčka Tichá. Silnice se zatočí podél rybníčku a pod Ovčím vrchem (669 m) vstupuje do Tachovské Huti. Pokračujeme po silnici, až se k nám zprava připojí nám již známá žlutá značka, jdeme po ní kousek v protisměru úvodu naší trasy a pak společně s ní uhýbáme polní cestou vlevo. Jak stoupáme, „vylepšuje se“ výhled na zalesněné panorama Dyleně. Kolem hřbitova přicházíme na silničku a po ní jdeme do středu obce Tři Sekery.
Ta byla původně rozptýleným hornickým sídlištěm při dolech na měď, založení spadá do první poloviny 16. století. R. 1555 je uváděna ve výčtu vsí tachovských Chodů. Výnosy z těžby vrcholily kolem r. 1800, ale již po r. 1836 nastal úpadek. Dominantou obce je kostel Čtrnácti sv. pomocníků, pozdně barokně klasicistní svatyně z let 1787–90 s věží přistavěnou v letech 1807–09. Pamětní deska připomíná dva členy finanční stráže, zastřelené r. 1947. (Občerstvení: hospůdka U Růženky, smíšené zboží mj. SO 8–11, NE 10–12 h.)Z křižovatky silnic ve středu obce jdeme po žluté značce vlevo do osady Krásné. Ze silnice se otvírá daleký výhled na pohraniční kopce i na Mariánskolázeňsko.
U prvních domků značka uhýbá na cestu vpravo. Nejprve otevřeným terénem (společně se zelenou značkou, která se k nám připojila zleva) a pak krátce lesem dorazíme na rozcestí, dál už jdeme opět jen po žluté. Mírně stoupáme pohodlnou lesní komunikací a pokračujeme k okraji lesa. Tady stojí za to se zastavit – pohled, který se nám nabízí, je vskutku úchvatný, až se dech tají. Vidíme Mariánské Lázně, část Slavkovského lesa s Podhorním vrchem. Pokračujeme stále přímo nad zarostlou úvozovou cestou do Malé Hleďsebe. Projdeme po silničce osadou a na jejím konci v ohybu silnice se dáme polní cestou mírně vpravo. Cesta nás bezpečně dovede do obce Drmoul.
(Doporučujeme Slavkovským lesem ze Zelené edice.)
