Dělat pravidelný servis lyží si už možná zvykli dělat i ti méně pořádní z nás. Ale jaký servis dopřát stoupacím pásům, tuší možná jen někdo. Přitom pásy jsou základním kamenem výbavy každého skialpinisty, telemarkera, freeridera či příznivce lyží typu backcountry, který se více či méně často chce pomocí lyží vydrápat někam nahoru.
O různých typech pásů a jejich vhodném výběru před koupí se toho napsalo už hodně. Ale jak o ně co nejlépe pečovat, aby nám spolehlivě sloužily co nejdéle? Investice 2500 až 4000 korun za nové pásy není zrovna zanedbatelná. Byla by proto škoda údržbu pásů opomíjet. Koneckonců nejde o žádnou vědu.
Délka a tvar
Může se stát, že se rozhodnete pořídit si nové lyže, ale původní pásy by ještě mohly pár sezon posloužit. Pokud si nepořídíte lyže zásadně delší než ty původní (což je málo pravděpodobné), s délkou pásu si velkou hlavu dělat nemusíte. Záleží na systému uchycení na špičce a patce. Ten mívá každý výrobce mírně odlišný, ale obvykle je jeden konec zanýtovaný a druhý jen volně provlečený a zalepený k sobě. Právě tam je možné provést potřebnou korekci délky. Po nalezení ideální délky pásu se vyplatí délku trvale slepených částí zkrátit na nezbytné minimum (asi 4 cm). Čím je slepená část delší, tím se pod ni dostává více sněhu a hrozí odlepování pásů. Tady platí více než trefně známé pravidlo: dvakrát měř a jednou řež. Použít můžete ulamovací nůž, silnější žiletku nebo ostré nůžky.
U vykrojených pásů mohou být nové lyže širší a pak je na vašem uvážení, jestli vás v traverzech na tvrdším povrchu budou užší pásy natolik limitovat, abyste se rozhodli pro nové. Jsou-li pásy naopak širší než lyže (nebo pokud profil lyže nebude zcela přesně odpovídat vykrojení pásů), je třeba vhodným nástrojem (např. Black Diamond Trim Tool) šířku a tvar pásů oříznout do odpovídajících rozměrů. Platí, že na stranách by měla být vzdálenost pásu od hrany lyže cca 2 – 4 mm.
Lepí, tedy stoupáme
Tím hlavním, o co je třeba na pásech pečovat, je lepicí vrstva (pokud tedy nemáte pásy bezlepidlové, např. Colltex CT40). Jestliže se vám doma při pokojové teplotě zdá funkce lepicí vrstvy zcela perfektní, třetí den túry a po několikrát opakovaném nasazení pásů ve vlhkém těžkém sněhu to už platit nemusí.
Původní vrstva lepidla většinou vydrží dvě sezony. U starších pásů už bývá potřeba obnovit lepicí vrstvu při běžném používání jednou za sezonu, ideálně po jejím skončení. Pro nanesení nové vrstvy lepidla se prodává speciální fólie. Ta se zažehluje na odmaštěný pás, zbavený starého lepidla. Toho docílíte speciální horkovzdušnou pistolí a špachtlí nebo hranou staré žehličky a značnou dávkou trpělivosti. Na očištěný pás pak nalepíte fólii a přežehlíte. Tím dojde k přenesení lepidla z fólie na pás. Při zažehlování je třeba dodržet předepsanou teplotu (asi 250 °C), jinak hrozí riziko, že lepidlo nebude držet tak, jak má. Fólii nestrhávejte hned, ale nechte pásy důkladně vychladnout (několik hodin nebo klidně i dnů) a až pak ji odstraňte.
První známkou, že lepicí vrstva už dosluhuje, je cuckování lepidla a tvoření žmolků na přilnavé straně pásu. To má za následek tvorbu hluchých míst, na kterých se začíná zachycovat sníh a docházet k prvním problémům s přilnavostí pásu na lyži.
Základním způsobem obnovy lepicí vrstvy vhodným pro lokální opravy takových míst je nanesení. Nanáší se plastovou stěrkou v rovnoměrné tenké vrstvě na původní lepidlo nebo na očištěný povrch. Takové opravy je možné provádět třeba i na horské chatě, ale je třeba dodržet podmínku schnutí rozložených pásů při pokojové teplotě tak 20 °C po dobu alespoň 8 hodin a je třeba počítat s pachem ředidla, které lepidlo obsahuje.
Pro nouzové opravy přímo v terénu se používá lepidlo ve spreji, které se dá aplikovat i v mrazu a může ledascos zachránit. Po nanesení je třeba nechat pás minimálně 20 minut v závětří, chráněný před sněhem a deštěm. Výsledek takové opravy však nedosahuje úrovně opravy pomocí lepidla z tuby nebo fólie.
Největším nepřítelem lepidla jsou zachycené drobné nečistoty v podobě prachu, jehličí, hlíny nebo drobků z batohu, které jdou po nalepení velmi obtížně sundat a lepidlo časem úplně znehodnotí. Vyplatí se proto dbát na vhodnou manipulaci s pásy jak během vlastní túry, tak při přepravě do hor i na jejich vhodné skladování doma. Po odlepení z lyže je vhodné pásy přeložit napůl lepicí stranou k sobě, uložit do pytlíku (ideálně odvětraného) a uschovat do batohu nebo pod bundu. Pozor na neopatrnou manipulaci s pásy např. na prašném parkovišti!
Nevýhodou vykrojených pásů je, že po přeložení nemusí přesně přiléhat k sobě. Pak bude vhodnější použít ochrannou síťku, která se nalepí na pás. Výhodou je, že pás se síťkou vysychá lépe než pás přeložený a slepený.
Pro dlouhodobé skladování je lepší speciální ochranná folie, protože prodlužuje životnost lepidla. Běžně mívá vroubkování, aby se dala snadněji odlepit. Další variantou je speciální papírová folie s teflonovou vrstvou, vhodná zejména pro dlouhodobé uložení pásů, pro transport a manipulaci s pásy v terénu méně vhodná (je lehká, poletuje, může se zmačkat). Mimo sezonu je dobré skladovat řádně vysušené a impregnované pásy na tmavém místě a v igelitovém pytli (zabrání vysychání lepidla).
Péče o chlupatou stranu
Není od věci skluzovou plochu stoupacích pásů před každou túrou impregnovat. Impregnace odpuzuje vodu a zabraňuje namrzání a lepení sněhu na pásy. Měla by být účinná i při nechtěném namočení pásu v mrazu, např. při traverzu zasněženého potoka. Namrzání bývá nejčastější při teplotách kolem 0 °C a výše. Po nanesení bychom měli nechat impregnaci pár hodin zaschnout.
Pro zlepšení skluzu můžeme pásy ještě po směru vrstvení tkaniny navoskovat. Vosk nejen zlepšuje skluz pásů (hlavně v rovinatých úsecích poznáte rozdíl po prvním kroku), ale omezuje i nalepování sněhu na pásy. Kromě speciálního vosku na stoupací pásy můžeme použít i běžný sjezdový. Pásy můžeme voskovat i po aplikaci impregnace.
Když dojde k nejhoršímu
Ani při vší opatrnosti se někdy nevyvarujete toho, že pásem přejedete kámen. Pásy, zvláště ty ze syntetiky, toho vydrží poměrně hodně, ale ne všechno. Pokud dojde k natržení pásu, není nezbytně nutné hned kupovat nové. Je třeba pořádná režná nit, dobrý šicí stroj nebo šikovné ruce. Roztržené místo se dá podlepit izolačkou a i s ní pevně prošít. Na šev na lepící straně pásu naneseme z tuby vrstvu lepidla. Vyplatí se překrýt šití nějakým běžným lepidlem i na spodní straně pásu. Lepidlo po vytvrdnutí zlepší mírně skluz. Ten už nikdy nebude takový jako před roztržením, ale je to lepší než pás rovnou hodit do popelnice. Minimálně jako záložní v batohu může ještě sloužit léta.
Před každou túrou i po ní je dobré vizuálně zkontrolovat uchycení pásů na patě a špičce, jestli nejsou porušené plastové pásky nebo zpuchřelé gumové špičky či uvolněné nebo vytržené nýty. Jednotlivé součástky jako gumy, očka a háčky většina výrobců dodává a je možné je dokoupit a vyměnit.
Pokud nemáte trpělivost, potřebné vybavení ani vhodné prostory, svěřte údržbu pásů specializovaným prodejnám. Pak jste ale četli tento článek zbytečně…
Mam nove stupacie pasy, znacka Contour. Pri stupani drzia vyborne, ale pri zjazde neklzu tak, ako by mali – zadrhavaju. Cim to je? Treba ich rozjazdit?
Pásy nejsou určené ke sjíždění, ale pouze ke stoupání (stoupací pásy) = to bude ten problém 🙂 / W.