Korutany: slunečná strana rakouských Alp

V nejjižnější rakouské spolkové zemi vás čekají túry na alpské vrcholy s nádhernými výhledy, pohodové toulání malebnými horskými pastvinami, projížďky na kole po klikatých stezkách i odpočinek u azurových jezer.

Prohlédněte si další fotografie k článku…

Po vrcholcích Vysokých Taur

Víc než 120 impozantních třítisícovek, mohutné ledovce a hluboko zaříznutá údolí charakterizují národní park Hohe Tauern, největší přírodní chráněnou oblast v celých Alpách. Bezesporu nejvíc láká milovníky alpských výstupů majestátní Velký Zvoník (Großglockner, 3798 m), nejvyšší hora celého Rakouska. Špička štíhlé, ledovcovo-skalnaté pyramidy, spojené úzkou šíjí s o něco nižším Kleinglocknerem, tvoří nezapomenutelný reliéf celého masivu, tyčícího se nad ledovcem Pasterze. Výstup je náročný a vyžaduje alpinistické zkušenosti a dobré vybavení. O něco snazším cílem je vrchol Johannisberg (3463 m) a doporučujeme také víkendový trek nad údolím Astenal s výstupem na vyhlídkový Stellkopf (2851 m) nebo Mocher (2604 m), odkud budete mít Velkého Zvoníka jako na dlani. Oblíbeným trekem ve východní části Vysokých Taur je pětidenní okruh Hochalmrunde.

Z Alp až k Jadranu

V údolí pod Großglocknerem začíná dálková alpsko-jadranská stezka (Alpe-Adria Trail), protínající Rakousko, Itálii a Slovinsko. Trasa dlouhá 750 km se dá ujít během asi šesti týdnů, vyzkoušet si ale můžete i jen pár etap. Z národního parku Vysoké Taury míří stezka na jih přes pohoří Nockberge, jezernatou krajinu Korutan a přes Karavanky, triglavský národní park, po vinicích v oblasti obce Collio až do přístavního městečka Muggia nedaleko italského Terstu. Po cestě si kromě krás zdejší přírody vychutnáte i kulinářské dobroty místní kuchyně. Trasa je rozdělená do 43 etap po zhruba 20 kilometrech a patří k snadnější pohodové turistice alpským podhůřím.

Do nitra ledovce Pasterze

Ledovec Pasterze na úpatí nejvyšší hory Rakouska, Großglockneru, představuje bizarní podívanou, tvořenou dramatickými trhlinami, ledovými věžemi a mosty. Jednodenní expedice do světa věčného sněhu a ledu je nezapomenutelným zážitkem, který si odvezete z největšího rakouského národního parku Hohe Tauern.

Naším dnešním cílem je tato největší celoroční ledová plocha ve východních Alpách. Výchozím místem je městečko Heiligenblut, považované za kolébku moderního alpinismu. Před 150 lety tu byl založen první spolek horských vůdců v Rakousku. O pár let dřív se císař František Josef vydal na vyhlídkovou plošinu, která od té doby nese jméno slavného Habsburka. Tam, kde teď stojí nadživotní socha císaře, máte možnost mít na jedné fotce jak ledovec Pasterze, tak i nejvyšší horu Rakouska Großglockner (3798 m).

Náš trek začíná na místě, kde ledovec Pasterze v roce 1856 na císaře Františka Josefa ještě vyplazoval jazyk v úrovni očí. Od té doby masa ledovce ubyla, a tak dnes scházíme od císařské vyhlídky přibližně 300 metrů dolů po Großglockner-Hochalpenstraße a historickou ledovcovou lanovkou – šikmým lanovým výtahem – se necháme zavést dolů k ledu. Odtud už to trvá k ledovci jen chvilku.

Bezpečně s horským vůdcem

Na naučnou geologickou stezku se smí vypravit každý návštěvník národního parku, ale na vrásčitou ledovou plochu by se měli odvážit jen ti, kteří už mají zkušenosti z vysokých hor, nebo je doprovází horský vůdce. Ten dává pozor na to, abychom se po ledovci pohybovali bezpečně. V našem případě je to Martin, jeden z vyhlášených horských vůdců „Heiligenbluter Bergführer“. S rangerem národního parku nedostanete s sebou na led jen životní pojištění, ale také profesionálního znalce geologických okolností vzniku ledovce a místního ekosystému. „Bude nám to trvat asi čtyři hodiny. Jak daleko se dostaneme, to vám v tuhle chvíli neřeknu. Před třemi týdny jsem byl na ledovci naposled, a mezitím to tam zas vypadá úplně jinak. Při každé výpravě si pokaždé razím novou trasu přes rýhy, trhliny a prudké srázy. Je možné, že se dostaneme až k podkovovému zlomu (ledovcový zlom). Nebo zůstaneme ve spodní polovině, protože už tam je toho k objevování spousta,“ vysvětluje nám Martin časový plán na dnešní dopoledne.

Dobrovolně do ledovcové trhliny

Jdeme kolem varovné cedule, která nás upozorňuje na to, že v teniskách tu opravdu nemáte co dělat, a jezera, ve kterém se shromažďuje jemný písek, takzvaný ledovcový brus. Konečně dojdeme k polovině ledovcového jazyka, odkud se dál pokračuje v mačkách. A teď už jde o všechno. Každých pár metrů se vlevo nebo vpravo od nás otevírá propast, jejíž hloubku vytušíme jen podle zvuku, který k nám nahoru doléhá od ledovcových mlýnů. Moc působivá je zářivě modrá barva horského ledovce, která se leskne v hloubce pod námi.

S mačkami na nohách a vědomostmi rangera národního parku, který ví, kam se dá stoupnout a která místa radši zeširoka obejít, máme hned větší sebedůvěru. Netrvá to dlouho a myšlenky se nám začínají točit kolem otázky, kdy se pustíme do zdolávání samotného Großglockneru. Přece jen jsme právě složili alpinistickou učňovskou zkoušku. Průvodce nás ale svým návrhem znovu vrátí k ledovci Pasterze: „Když budete chtít, můžu vás jistit lanem a spustit do trhliny. Kdo se odváží?“ Co to je za otázku, kdo se odváží! Já každopádně ne. Ostatní ale mají víc kuráže – tři znalecké uzly, jejichž jména jsem už zapomněl, spojují odvážlivce s vruty v zemi. Vypadá to opravdu velmi bezpečně – zajištění se nepohne ani o milimetr.

Pro někoho, kdo má jako my jen zřídka příležitost slaňovat ledovou stěnu, je to extrémně vzrušující zážitek. Díky tomu, že ledovec pořád pracuje, máme tady na Pasterze na výběr nespočet různých zážitků. Návštěva jeskyně nebo průchod ledovým tunelem jsou dva strhující zážitky s nesrovnatelnou intenzitou barev. Na cestě zpátky k lanovce u ledovce máme ještě možnost popovídat si s několika horolezci, kteří se právě vracejí z túry na Glockner. Ukazují nám bivak, ve kterém strávili noc, a líčí svůj výstup. Martin si správně vyloží náš výraz v obličeji: „Nebojte se, my na vrchol půjdeme z druhé strany, nemusíme hned začínat s Pallaviciniho kuloárem.“ Horští vůdci Heiligenbluter Bergführer každého účastníka bezpečně zavedou na vrchol a zpět.